Proč nelze uprchlickou krizi redukovat na morální kýč

2. 1. 2016 / Karel Dolejší


Každé velké "stěhování národů" v dějinách mělo své strategické důsledky. To jistě není nijak překvapivá informace. "Skutečnost je vždy složitější" tedy platí i pro morální kýče spojené s uprchlickou krizí. Kýč "obrany vlasti" i kýč "otevřené náruče".


Jen velmi stručně načrtnuto, současná uprchlická vlna má nejméně pět hlavních možných strategických dopadů.

Odchod střední a vyšší střední třídy ze Sýrie, lidí, kteří sebou kromě intelektuálního kapitálu odváží často také kapitál finanční, může o mnoho let zbrzdit její poválečnou obnovu, protože tito lidé se nakonec přes všechno ujišťování velmi pravděpodobně nevrátí. A protože ruská intervence válku výrazně prodlouží, pravděpodobnost návratu uprchlíků dále klesá.

Jordánsko, Libanon a Turecko jsou již v důsledku milionů uprchlíků pod masívním ekonomickým a sociálním tlakem, kterému nepomáhá ani takřka bankrotující OSN. Všechny zmíněné země jsou politicky křehké (byť Jordánsko je z nich nejstabilnější), nelze vyloučit postupnou politickou a bezpečnostní destabilizaci, ve které otázka uprchlíků sehraje roli spolupůsobícího faktoru nebo dokonce spouště. Libanon již není příliš daleko od takového scénáře. Další země mohou následovat. I v Evropě.

Dlouhodobá integrace velkého počtu nově příchozích opravdu může být vážnou zátěží pro ně i pro "původní" obyvatelstvo, vést k vážným sociálním a politickým problémům. To není zlovolný výmysl konspiračních teoretiků. Potíže, které se již aktuálně v Evropě projevují, nejsou všechny jen výsledkem rasismu a xenofobie (na tyto faktory je ovšem můžeme směle redukovat v ČR, kam téměř žádní uprchlíci nemíří). Nástup krajní pravice na jedné a islámských radikálů na druhé straně je většinou zrovna tak výsledkem praktických obtíží při integraci, pro niž Evropa skutečně zatím nemá opravdu fungující model ZDE.

Stává se docela často, že lidé na útěku před konflikty ve skutečnosti odvezou část těchto konfliktů v podobě vzájemných nevraživostí sebou. Kdo někdy byl přítomen rozpravě osob z různých stran izraelsko-palestinského konfliktu, jugoslávské občanské války, válek na Kavkaze nebo třeba v Kolumbii, tomu není třeba nic vysvětlovat. Tyto konflikty mohou po přesazení na novém místě doutnat i po generace, případně se fakticky propojovat s místy svého vzniku (jako např. podpora Američanů irského původu při vyzbrojování teroristické Irské republikánské armády, díky níž se USA samy de facto staly významnou stranou severoirského konfliktu).

Někdy příliv uprchlíků může zásadním způsobem ovlivnit strategicky důležitá rozhodnutí v regionu, kam směřují. Potenciálně se to může projevit, pokud letos britský premiér vypíše referendum o setrvání země v EU.

Mezinárodní závazky ČR jsou jasné a pokud by se navzdory "bohulibému" úsilí ministerstva vnitra a prezidenta v této zemi ucházeli o azyl další žadatelé, mělo by být zcela jasné, že jejich žádosti budou spravedlivě posouzeny - bez ohledu na všechny další úvahy. Lidi v opravdové nouzi nelze odmítat prostě proto, že přišli tak či onak nevhod, případně proto, že se jejich příchod někomu nepozdává, bojí se, nebo z něj chce vyrazit nechutný politický kapitál. Kdyby naši politici již nevytvořili České republice tak strašlivou mezinárodní reputaci, střízlivá úvaha by vedla k rozhodnutí přijmout uprchlíků z válečných oblastí tolik, kolik jen zvládneme, navzdory všem ostatním okolnostem.

To ale skutečně neznamená, že by bylo jakkoliv namístě zavírat oči před strategickým kontextem nejnovějšího exodu a programově odmítat všechny úvahy o možných bezpečnostních dopadech.

0
Vytisknout
1930

Diskuse

Obsah vydání | 4. 1. 2016