Jak bojovat proti jedovatému internetu: Tak jako v devatenáctém století?

19. 4. 2016

V polovině devatenáctého století se do potravin běžně přidávala křída, arzenik, písek a další nejedlé či jedovaté substance. Zamezilo se tomu až po desítkách let přísnou státní regulací. Měli bychom se historií toho, jak jsme dosáhli bezpečnosti potravin, inspirovat i při našem postoji vůči verbálním útokům na internetu?

Šikana na internetu se může zdát být nedávným jevem, ale existuje už pětačtyřicet let. Sociální sítě dnes zdůrazňují interakce mezi lidmi a kontroverze jsou často zdůrazňovány vydavateli, kteří usilují o velkou čtenost. Porozumění šikaně a verbálním útokům na internetu v současnosti ztěžuje i skutečnost, že zesíťovaná sociální hnutí dnes běžně zneužívají emocí veřejnosti pro politické cíle.

Ve Spojených státech je terčem šikany na internetu až 40 procent jeho uživatelů. Na internetu se šíří výhrůžku, rasismus a diskriminace.

Inspirací pro řešení tohoto problému by mohla být historie rychlých změn v jiné životně důležité síti, která vznikla při přechodu na průmyslovou výrobu potravin v devatenáctém století. Historie toho, jak lidé tehdy reagovaly na nebezpečí kontaminace potravin nebezpečnými látkami je cenným poučením ohledně toho, jak bychom měli reagovat na internetovou šikanu, píše J. Nathan Matias.

Každé jídlo, které sdílíme, nás propojuje do sociální sítě potravin. V polovině devatenáctého století se výroba potravin začínala přemísťova z vesnic k městským výrobcům a ostrá konkurence vyvolávala tlak na výrobce potravin, aby snižovali své náklady přidáváním levných přísad. Olověné přísady zlepšovaly barvu čokolády a sýrů. Do čaje a do kávy se přidával písek, cikorka, a lógr s přísadami síranu železitého a ovčího trusu.

Jak se potravinové zásobovací řetězce prodlužovaly a stávaly se složitějšími, přísady se do nich přidávaly mnohokrát. Pekaři do mouky přidávali křídu a kamenec, aniž by tušili, že už to před nimi udělali mlynáři.

O problému se debatovalo, ale nebylo žádné řešení.

Dnes, když se do potravin dostane nežádoucí přísada, jak když bylo do 85 000 tun oliv přidán letos v únoru v Itálii síran měďnatý, očekáváme akci systému. Vytvoření systémů veřejné bezpečnosti, které fungují i pro průmysl, bylo složitým úsilím, které trvalo celé generace a uskutečnilo se prostednictvím kolektivní akce vědců, aktivistů, průmyslových organizací a vlád.

Efektivní systém kontroly bezpečnosti potravin vyžaduje existenci metod, které dokáží odhalit jedovaté potraviny a tyto metody v padesátých letech devatenáctého století ještě neexistovaly. To se změnilo, když se spojilo několik londýnských lékařů a vytvořili Analytickou sanitární komisi.

V roce 1854 sesbíral lékař Arthur Hill Hassal 2500 vzorků potravin po celém Londýně a s kolegou je analyzoval. Obchodníci byli varováni, že budou veřejně zostuzeni, pokud s přísadami nepřestanou.

Spolehlivé metody analýzy potravin posílily kampaně za bezpečné potraviny, avšak systém efektivně reagoval až za mnoho desetiletí. V Americe to trvalo ještě déle, v čele tam stály feministické aktivistky. Zorganizovaly se politicky a vytvářely místní výbory, šířily vědecké vzdělání a celostátní politickou strategii. Spojené státy nakonec schválily celostátní zákon o bezpečnosti potravin a léků až r. 1906, 30 let po Británii.

Naše dnešní úsilí porozumět sociálním problémům na internetu a zvládnout je jsou dnes v podobném stádiu, v jakém byly kolem roku 1850 kampaně za bezpečnost potravin. Na základě několika desetiletí výzkumu máme několik raných metod jak tyto problémy studovat, a máme také fragmenty rozporných informací o tom, jak proti šikaně na internetu efektivně bojovat. Pozornost problému věnuje stále větší počet zkušených aktivistů, výzkumníků a odborníků na bezpečnost internetových platforem. Nemáme však celkový ekosystém, který by dokázal zvládat vznikající problémy a udržet důvěru veřejnosti.

Z úsilí za bezpečnost potravin se můžeme poučit, že systematické, konkrétní kroky ve výzkumu, v politické strategii a v sociální akci mohou přivodit systémovou změnu. Existují studie o pozitivním vlivu dobrovolného moderování sociálních sítí jejich uživateli. Přístup k informacím o šikaně na internetu je však většinou blokován podnikatelskými zájmy. Když ale výzkum zůstává obchodním tajemstvím, veřejná bezpečnost tím trpí.

V devatenáctém století obešli aktivisté za bezpečnost potravin soukromé firmy tím, že začali provádět výzkum bezpečnosti potravin sami. Totéž dnes dělají podpůrné internetové organizace.

Ve své básni "Goblin Market (Trh šotků)" si anglická básnířka Christina Rossetti představuje budoucnost, kdy budou rodiče vyprávět dětem o nebezpečných a jedovatých potravinách jako o něčem, co "dávno minulo", bude to morální podobenství o odvaze těch, kdo se snažili v této věci zavést civilizovaný pořádek. Šikana na internetu nemá lehké řešení, ale stejné to kdysi bylo s bezpečností potravin. Systematické kroky ve výzkumu, v aktivismu, a spolupráce institucí nás mohou přivést do budoucnosti, kdy se nebudeme muset bát otevřít internet.

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
3139

Diskuse

Obsah vydání | 21. 4. 2016