Bodláky Václava Duška

Sladké kolonie

31. 3. 2016 / Václav Dušek

Houpeme se ve zlaté síti blahobytu! Ludry vyzpěvují ricicici, žlutavé lány zemědělské prosperity zaplavily úrodná pole - k čemu ječmen, pšenice, vojtěška. Pokrok nezastavíš. Dotační pobídky nejsou vhodné pro každého - dovoz se nabízí, náš zemědělec skomírá. Koho to zajímá? V EU platí: co urveš, to máš! V parlamentu EU máme zástupce, zlí jazykové tvrdí, že na dvě věci: na nic a na... Mlaskáš-li u vydatného koryta, byl bys blázen vzpouzet se a uhýbat štědré ruce. Koukni, jak Jarnímír Osina vrtí za Topku a starostenské hlavinky v poslanecké lavici EU. Nepřejícníci volají: rudofašoun! Přející hlasy: Přej a bude ti přáno, dej a nebude ti dáno, kámo. Pro všechny dosti místa, pokřikuje Jarnímír a velmi dobře ví, že má pravdu - minulost přes zrádný most vede k prospěchu. Málo bohatýra zajímá země pod Řípem. Zemědělství španělská víska, průmysl, potěmkinovská historie - mluvka bojuje za divoké sny, které se mu v hlavě zrodily v divokých sibiřských snech; naučil se ctít kolonizátory, možná i arizátory. Sbohem, mysliteli dobrozla. Jarnímír, pionýr světových myšlenek.

Máme, co jsme chtěli. Kdo nechtěl, má smůlu. A přece nám z minulosti dosti zbylo. Máme výkonné chemické fabriky ve městech, zdobí nám prodané životy v povolených kolonilálních hranicích; placení zaříkávači oddalují zničení fabrických vředů. Průmyslu dáváme stále zelenou. Lidí jak psů -peněz málo. Víme?! Chápeme?! A tady máte, nespokojenci k přemílání šťavnaté kulturní úlety, filmové humbuky, seriálové výživné kornouty sladkostí, zpravodajství k závisti, školské pravdy, i polopravdy – a přidáme svět v pohybu. Krev, násilí, lhostejnost, bájná lhavost. Básnická absence, veršotepecká kavalkáda, knižní oceán zmaru, miliony knih a dvě navrch... co číst, Jene z Kampy?

Máte vlastní povědomost o bachratých polohereckých mamlasech, hrobařích kultury, šlechtě i šlachtě, literárních embryiích, kapitálních polucích, pokřivených kolednících... a co říkáte na otrávené potoky, lipana tam neulovíte, jedovaté řeky, vyrabované lesy, jedovzduchy, mýtné brány a kilometry betonu, chemické spady - a k tomu máme zlatou mládež s rodiči zvanými blboni, ve škole honí beztrestně dětičky učitele. Mafie zla se nám drze chechtá do tváří - a strejci zákonodárci šetří do prasátek na horší časy, s prací na filuty nechoďte, času mají dosti. Čučí a připomínají zdrogované individua čekající, kdy konečně zaklepou bačkorama a vydají se k poslední cestě ke spravedlivému taťkovi.

Sladká kolonie slavila! Láska a nenávist se střetly v revolučním kvasu. Pěly se písně ricicici, chrastily prachy v bankách, zhasnuto, využito, použito - kdo nejde s námi, jde proti nám! Činili se mnozí. Taxikářům v nejmenovaném městě nabídl takypodnikatel málo jeté automobily z Itálie. Cena lákavá, jednání rychlé. Peníze předali, čekali, a nic. Stali se z taxikářů kriminalisté a slejšku vypátrali, zadrželi, odvezli, protože odmítl vydat peníze vyinkasované za slib... A tak odvezen do betonárky za městem, nohy mu zality do betonu - a nebýt hospodského experta, mohl grázl vypustit duši. Zbaven betonových okovů, převezen do špitálu. Zachráněn. Pochopil, že příště může být hůře. Peníze vydal. Přátelé, pro všechny čuňasy nedostatek betonárek. Mít právo ve vlastních rukou je nebezpečné.

Počkáme, až budou trumpety překrásně zpívat. Nic nezkazíme.

0
Vytisknout
1411

Diskuse

Obsah vydání | 1. 4. 2016