Islamistický terorismus nyní už slábne - avšak hrozba terorismu nikdy nezanikne

28. 3. 2016

Víte velmi dobře, že počet lidí, usmrcených v Británii v teroristických útocích islamistických extremistů je 53 - statisticky zanedbatelný. A že v Evropě je to celkem asi 400 lidi - zcela bezvýznamné v obyvatelstvu, které čítá více než půl miliardy. Přesto však máte pocit zranitelnosti, píše v týdeníku Observer odborník na islamistický extremismus Jason Burke.

Teroristé se naučili, že rozhodující je tempo útoků. Velké "spektakulární" operace, které mohou zničit letadlo nebo mrakodrap, stále ještě vedou k radikálním změnám na světě. Avšak teroristé vyvolávají existenciální úzkost pocitem, že oni mají iniciativu, a tak mohou zaútočit, kde chtějí.

Historie islamistického extremismu má kořeny před 150 lety nebo ještě dříve. Leží v interní debatě muslimských společností, vyvolané traumatickým kontaktem s vojensky i hospodářsky pokročilejšími evropskými mocnostmi v islámském světě v devatenáctém století. Islamisté, kteří chtěli zreformovat své komunity prostřednictvím ovládání státních institucí, byli aktivní už ve dvacátých letech dvacátého století, ale masovou podporu začali získávat až v šedesátých letech. Salafisté, jejichž cílem bylo oživit světové muslimstvo návratem k životnímu stylu a zásadám raných muslimů, také rozšířili začátkem dvacátého století své hnutí. Vznikla radikální odnož, která sloučila obě doktríny a přešla k násilí. I když byli tito extremisté ostře protizápadní, zpočátku je nenapadlo, aby útočili mimo své vlastní země.


K tomu došlo až v osmdesátých letech, s rostoucími útoky na západní zájmy na Blízkém východě. Útoky z 11. září, následné invaze do Afghánistánu a do Iráku a konflikty,které následovaly, vyvolaly po celém světě zradikalizované prostředí a umožnily rychlé rozšíření Bin Ladinových radikálních doktrín. Avšak kolem roku 2011 už tato vlna terorismu slábla.

Celá řada faktorů pak vedla k novému cyklu násilí: toxické důsledky Arabského jara, krvavá anarchie pokračující občanské války v Sýrii, rostoucí sektářské napětí mezi sunnitskými a šiitskými muslimy, a mnoho dalších.

Nový zvlášť extremní způsob militantního myšlení vznikl v kadlubu poinvazního Iráku. Byl výjimečně divošský a silně ovlivněný apokalyptickým myšlením dosud odmítané starší generace militantních ideologů.

Starý projekt získání ztracené moci a slávy světové muslimské komunity a budování "pravé" islámské společnosti prostřednictvím násilí sloučením vytvořil tzv. Islámský stát. Během několika měsíců ISIS začal plánovat útoky v Evropě. Proč? Isis slučuje iracionální pohled na svět, tvrdě zmytologizovanou verzi minulosti a zkreslenou interpretaci klíčových islámských textů s tvrdě praktickým strategickým rozhodováním.

Pro vytvoření své muslimské supervelmoci ISIS vyžaduje loajalitu všech muslimů na světě, včetně těch, žijících v Evropě. "Šedá zóna" kompromisu musí být zrušena. Cílem násilí ISIS je terorizovat nepřátele, zmobilizovat stoupence a polarizovat všechny, kdož jsou uprostřed. Rozhádaná, dekadentní Evropa, roztrhaná rasovým a náboženským strachem a nenávistí, by byla slabá a byla by úrodnou půdou pro verbování islamistických stoupenců.

Jestliže jsou tyto cíle esoterické, prostředky jsou praktické. Stovky mladých mužů, narozených v Evropě, jsou perfektními kandidáty pro provádění této kampaně teroru. Zvlášť důležití jsou mezi nimi desítky mladých Belgičanů a Francouzů. K nim patřilo jádro sítě, která provedla útoky v Paříži a v Bruselu.

Proč tam byli? Bezpečnostní experti, odborníci, sociální pracovníci, příbuzní bojovníků z ISIS, říkají totéž. Pro mladé lidi často v marginálních situacích, v rodinách rozhádaných v důsledku generačního napětí, kde jde o náboženské či etnické otázky, kde lidé utrpěli osobní či profesní zklamání, jsou obklopeni kriminalitou nebo hraničním chováním lidí ze své sociální skupiny, se všude vyskytuje tentýž problém: gangy. Pro mladé lidi, kteří usmrtili celkem ve Francii a v Belgii 161 osob, je ISIS "tím největším pouličním gangem".

K podobnostem patří tatáž věková skupina, takzvaný "group-think", myšlení jako ovce, sklon k násilí, rituálům a pocit moci. Atraktivita nezáleží na racionálních argumentech ani na ideologii. Nejvlivnějšími verbovači jsou přátelé a rodina. Při radikalizaci je důležité, KOHO znáte, než co znáte. Je významné, že asi polovina naverbovaných belgických extremistů má záznam v trestním rejstříku.

Tyto trendy sílí všude. Už před asi deseti lety si povšimli činitelé v Saúdské Arábii, že místní extremisté jsou stále méně sečtělí a stále násilnější vůči komukoliv. Tak se mění profil islamistických extremistů už dvě desetiletí.

Příslušníci starší generace . jako asketik Ayman al-Zawahiri, který stojí v čele al Kajdy od bin Ladinovy smrti v roce 2011, jsou stále více izolováni. Videa al Kajdy zdůrazňují teologické argumenty. ISIS naproti tomu dává přednost krátkým klipům, které zdůrazňují kamarádství a adrenalin.

Minulý týden vydala ISIS jedno video, které ilustrovalo údajnou legitimitu útoků na Evropu záběry, které vypadaly jako z hollywoodského blockbusteru.

Publikace Islámského státu, jako je Dabiq, který vychází v několika jazycích, dokonce zdůrazňují i sexuální příležitosti, buď prostřednictvím manželství s dobrovolnicí, anebo znásilněním. Fotografie na sociálních sítích ukazují mladé muže pózující se zbraněmi a luxusními automobily - je to splnění aspirací, které vznikají v deprivovaných čtvrtích v severní Evropě.

Mladí muži, kteří opustí své evropské rodiny, jsou od nich izolováni a proměněni ve fanatiky.

Jak to skončí? Existuje dobrá zpráva a špatná zpráva. Dobrou zprávou je, že ISIS slábne. Přichází o své čelné činitele i o území. Jakmile ISIS nebude schopna poskytnout sunnitům ochranu, stane se pro sunnity přítěží. Rozhodnost bojovníků ISIS na frontových liniích slábne. ISIS začne zřejmě brzo ztrácet významná města. Je velmi pravděpodobné, že se ISIS nyní začne drolit. Během času hrozba ISIS zmizí.

Avšak terorismus je součástí našeho moderního světa už 200 let a po ukončení každého cyklu násilí vznikl nový. Islamistický extremismus rostl na Blízkém východě v polovině sedmdesátých let, dávno před vlnou sekularistického, levicového či nacionalistického terorismu, který dominoval sedmdesátých létům.

Závěr je jednoduchý. Nelze určit, co bude příští hrozbou. Ale můžeme si být jisti, že hrozba bude existovat, a už se zřejmě v současnosti někde rodí, i když o ní ještě nevíme.

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
2712

Diskuse

Obsah vydání | 31. 3. 2016