Proč by se muslimové neměli omlouvat za násilí deviantních kultů jako je Daeš?

29. 3. 2016 / Daniel Veselý

Přiznám se, že příliš nechápu, proč by se obyčejní muslimové, ať již na Západě nebo na Blízkém východě či jinde ve světě, měli neustále omlouvat za terorismus, k němuž se se železnou pravidelností hlásí džihádisté z Daeš. Měli by se snad obyčejní křesťané omlouvat za vražedná pole v Ugandě, za něž nese zodpovědnost „křesťanská“ Konyho Armáda božího odporu, nebo buddhisté za genocidní útoky proti muslimské minoritě Rohingyů v Barmě, které provádějí tamní násilníci vyznávající buddhismus?

Přestože se sdělovací prostředky na obou stranách Atlantiku exkluzivně zaobíraly teroristickými útoky v Bruselu, za něž nesou zodpovědnost tamní gangsteři, mnohem méně pozornosti pak věnovaly následujícím atentátům v Bagdádu a Jemenu, k nimž se jako již tradičně přihlásil Daeš. Při těchto dvou tragédiích přišli o život obyčejní muslimové, kteří jsou primárními obětmi fanatických džihádistů, což bychom měli mít stále na paměti. Cynik by mohl poznamenat, že Evropané či Američané vyznávající vesměs křesťanskou víru jsou očividně cennějšími obětmi než obyčejní muslimové, kteří jak na běžícím pásu umírají v oblastech, kde se pořád „něco mele“.

Ačkoliv při teroristických atentátech džihádistů umírají převážně muslimové, stále z různých koutů sílí hlasy, aby se tito lidé distancovali nebo rovnou omlouvali za zvěrstva fanatiků, kteří se za mediálního ohlasu zaklínají Koránem. Termín „terorismus“ se zhruba od teroristických útoků z 11. září 2011 ve Spojených státech stal pro mnohé synonymem slova „islám“ či „muslim“. Olej do ohně těchto předsudků navíc přilévají ti, kteří se přes noc stali zasvěcenými znalci súr, aniž by s živým muslimem kdy promluvili či navštívili některou z islámských zemí mimo turistickou enklávu.

Přitom existují desítky konkrétních příkladů, kdy muslimské organizace, instituce či někteří vlivní muslimští politikové a imámové odsoudili atentáty v redakci někdy až islamofobního magazínu Charlie Hebdo ZDE . Co se loňských děsivých útoků v Paříži týče, muslimové ze všech koutů planety tyto zločiny příkře odsoudili jako neislámské s tím, že terorismus nemá žádné náboženství ZDE. T

o samé následovalo i po sebevražedných atentátech v belgické metropoli Bruselu. Tato zvěrstva jednomyslně odsoudili příkladně představitelé mezivládní Organizace islámské spolupráce, jež sdružuje 57 islámských zemí ZDE, dále pak zástupci intelektuálního centra sunnitského islámu Al-Azhar s odůvodněním, že tyto násilné činy odporují islámskému učení ZDE.

Tyto a další omluvy, jak se zdá, spoustě horlivců prostě ke klidnému spánku nestačí; kolektivní vina za činy odpadlíků od islámu ZDE je příliš svůdná čarodějka, když je nadto umocňována rozličnými hoaxy a nesmysly.

Muslimové se sami ocitají v čele boje s terorismem Daeš, stačí jen vzpomenout na Kurdy bojující proti tomuto kultu v Sýrii a Iráku, nebo na muslimské organizace či vědce, kteří jsou za tuto činnost džihádisty popravováni ZDE. Je proto hořkou ironií, že lidé vyznávající tuto abrahámovskou víru jsou en bloc nenáviděni za zločinné jednání extremistů, proti nimž v první řadě sami vystupují.

Je rovněž pozoruhodné sledovat ty, kdo v dnešních dnech brojí proti údajné islámské invazi na evropský kontinent a proti muslimům obecně a za původ veškerého zla na světě označují Spojené státy, neboť tito nepříliš bystří jedinci si neuvědomují, že jen v rámci Američany vedené války proti teroru přišlo o život více než milion osob, v drtivé míře islámské víry ZDE.

Tento děsivý fakt slouží jako cynický rekrutační nástroj fanatiků Daeš, kteří své duše loví nejen v podfinancovaných městských oblastech v západních metropolích. Jestliže jen současná hlava Spojených států bombardovala sedm islámských zemí, a to jak s pomocí či alespoň souhlasem svých evropských partnerů, těžko můžeme očekávat, že se vidina nelidské odplaty u frustrovaných a atomizovaných jedinců sama od sebe rozplyne. Nicméně podhoubí džihádistického terorismu je syceno i dalšími faktory, mezi něž můžeme počítat nešvary ekonomického systému či nevalnou činnost integračních orgánů, těžko však islám, jak ho chápe obyčejný věřící.

0
Vytisknout
1852

Diskuse

Obsah vydání | 31. 3. 2016