Paradigma generace Y ve vztahu já - svět

Mladí nechtějí pracovat, chtějí tvořit

17. 3. 2016 / Ivo Barteček

Dřívější generační vzpoury probíhaly na vlně filosofie, duševna, hudby. Rodiče dříve svým dětem nerozuměli z nesouhlasu s jejich směrem života. Dnes rodiče nerozumí svým dětem, protože ty jsou příliš vzdělané, příliš specializované. Umí věci, kterým rodič nedokáže rozumět. Dřívější generační vzpoury byly spíše kulturní. Nynější vzpoura nové generace je vzpoura technologická. Dočkali jsme se tak poprvé v historii okamžiku, kdy lidé, obyčejní lidé, přebírají otěže, které doposud v rukou držela společenská smetánka, obchodní kartely. A zastavit to mírovými způsoby nejspíš nejde. Jinak nejde na rozum, proč na hranici mezi západem a východem je tolik konfliktů, zatímco celá Asie ekonomicky roste společně a takřka bez konfliktů.

Celou historií lidstva měla privilegovaná třída, společenská smetánka, možnost tvořit, což dokladují umělecká a tvůrčí díla vytvořená povětšinou vládnoucí třídou nebo lépe, vytvořená pod dohledem vládnoucí třídy. Ti ostatní museli pracovat. Pracovat, aby se uživili, aby uživili i feudální třídu, aby přežili. Ačkoliv feudalismus již dávno neexistuje, samotné uspořádání společnosti se tolik nezměnilo. I v dnešní době pracovník musí uživit svého nadřízeného. Zároveň nadřízený by měl být natolik zodpovědný, aby jeho vedení bylo pro svého podřízeného prospěšné a společnou silou vytvářeli nadhodnotu oproti tomu, co by každý vytvořil zvlášť.

Globalizace a všude přístupný Internet přináší zásadní změnu paradigmatu. Dnes se již nejedná především o postavení nadřízeného a podřízeného, ale o vzájemně prospěšný kontrakt zkušeného zaměstnance a korporace. Volný pracovní trh organizovaný skrze sociální sítě typu Linkedin přinesl tuto možnost a překvapivě poprvé kapitalismus sám sebe svým způsobem nabourává a dává větší možnost samotným jednotlivcům. A mladá generace toto dokonale absorbovala a požaduje tyto možnosti. Mladí nechtějí pracovat, chtějí tvořit. A nejedná se nutně o umělecká odvětví. Chtějí práci, která je nejen uživí, ale takovou, která bude mít smysl. Mladí zkušení lide chtějí smysl pro ně samotné i pro společnost. Chtějí budovat, tvořit, spolupodílet se na vývoji, na evoluci celého systému. Nechtějí prostát život u továrního pásu. A díky globálnímu Internetu, všeobecně přijaté angličtině jako mezinárodního jazyku, díky snadnosti získat informace ze všech oborů během okamžiku, během několika kliknutí myší, se sny nové generace mohou stát brzy realitou.

Dnes jsou tyto možnosti na dosah všech uživatelů Internetu. Jediný problém je množství práce, která je k dispozici a konkurence ze strany levné pracovní síly, takže pracovník nedosahující určité vyšší úrovně ve svém specializovaném odvětví se z důvodu množství podobných zaměstnanců může také stát otloukánkem. Na jedné straně zde máme zkušené zaměstnance vybírající si práci dle svého uvážení, těch může být tak 30 - 50 % a na druhé straně nejspíše bude 50 %, kteří problém při shánění práce mít budou z různých důvodů. Nicméně situace v rozvinuté zemi je lepší než před 50 lety, není-li ekonomika právě v krizi.

Jak pravil George Orwell: "Válka je způsob, jak rozbít na kousky anebo vystřelit do stratosféry či potopit do hlubin moře hmotné statky, které by se jinak daly použít k dosažení nadměrného pohodlí mas a v důsledku toho nakonec i k jejich nadměrné inteligenci." A my jsme v Evropě neměli válku (nepočítáme-li Jugoslávii či Ukrajinu) dobrých sedmdesát let. Blahobyt roste, inteligence také. Nová generace nevidí ohrožení, vidí potenciál, vidí možnosti. Nová generace nepodléhá strachu, nová generace podléhá vlastním schopnostem. Samozřejmě nejdříve spatříme nesmyslně nadhodnocené sebevědomí mladé generace, tu aroganci, sobectví, ignoraci. Ale to hledíme jen na povrch. Vidíme jen křiklavé ukázky hulvátství, které je všudypřítomné v každé generaci.

Za touto slupkou jsou tisíce mladých, kteří dřou na svém sebezdokonalení. Učí se programovat - protože je to zajímá, baví, vidí v tom budoucnost. Učí se jazykům, protože touží po tom, být světoobčanem, tedy člověkem, kterému je domovem celý svět, nejen stát, nebo dokonce jedno malé město. Začínají hledat uplatnění pro papírové vědění předchozích generací, protože objeveno již toho bylo tolik, že ani není čas to aplikovat do nových systémů.

Dřívější generační vzpoury probíhaly na vlně filosofie, duševna, hudby. Rodiče dříve svým dětem nerozuměli z nesouhlasu s jejich směrem života. Dnes rodiče nerozumí svým dětem, protože ty jsou příliš vzdělané, příliš specializované. Umí věci, kterým rodič nedokáže rozumět. Dřívější generační vzpoury byly spíše kulturní. Nynější vzpoura nové generace je vzpoura technologická. Dočkali jsme se tak poprvé v historii okamžiku, kdy lidé, obyčejní lidé, přebírají otěže, které doposud v rukou držela společenská smetánka, obchodní kartely. A zastavit to mírovými způsoby nejspíš nejde. Jinak nejde na rozum, proč na hranici mezi západem a východem je tolik konfliktů, zatímco celá Asie ekonomicky roste společně a takřka bez konfliktů.

Nová generace staví velké množství systémových pravidel předchozích generací dokonale na hlavu. Systém vzdělávání, politika zaměstnanosti, korporátní pojetí demokracie, platební systémy, to všechny se mění v online světě před očima a je jen otázkou času, kdy to bude implementováno zpět do celé společnosti. Vývoj se žene kupředu tak rychle, že to, co nyní prožíváme, čeho jsme svědky, jsou smrtelné křeče starého světa. Omezování Internetu, nadbíhání korporacím, řešení lidské otázky jen s ohledem na finanční toky, omezování svobody, vyvolávání zástupných válek v Africe a na Blízkém východu. Smrtelné křeče vyvolávané politiky, se můžou přelít v globální ohrožení, jež mohou uvrhnout lidstvo zase do několika dekád temnoty a hrůzy.

Ale máme i možnost tento směr změnit vlastní silou, angažováním se v online prostoru, v prostoru, který nás všechny spojuje a nikoliv rozděluje jako starý svět. Jakmile zahodíme někým jiným nám předkládané televizní programy, noviny a reklamu a vytvoříme si vlastní silou vylepšené budované světy, pak můžeme na tom nejlepším ze starého světa postavit nový svět za přispění moderních technologií, automatizace a tvůrčí svobody. Takový svět je již na dosah, dnes možná 20 - 50 % obyvatel z rozvinutých zemí, zítra snad již všem. Ale nepůjde to bez toho, že se pokusíme toho dosáhnout všichni společně a ne přes šlapání po hlavách druhých.

0
Vytisknout
4433

Diskuse

Obsah vydání | 18. 3. 2016