Proč není v Idomeni Člověk v tísni?

12. 3. 2016



Řecko, jak ho neznáte. Jsem v Idomeni, to je to místo, kde na makedonský hranici trčí asi 13 500 uprchlíků v poli, a mám těžký pochyby o dobrovolnický činnosti tady, píše na Facebooku Anna Dosoudilová. Na každý názor ihned protinázor.

Vařím v anarchistický kuchyni (mimochodem s Lékaři bez hranic - suverénně nejlíp fungující společenství - velkej respekt),denně 8000 porcí, ale neudržuju tím status quo, protože zachováváme podmínky k životu, ač fakt bídnému, a tlak na rozhodné a solidní řešení na politické úrovni je tak menší?

Rozdáváme ze skladu věci všeho druhu na distribuci v táboře, ale distribuce je tak nekoordinovaná a divoká, že nelze vůbec zaručit dodávku všem, získat potřebné je na náhodě či schopnosti uprchlíků někam se protlačit, rvačkám během deště se pak nejde vůbec divit.

Všechno je hodně improvizované - nadšenecké, ale amatérské a často neefektivni a plýtvavé.

Odborníků, kteří by nějak řídili chod města na zelené louce, nebo spíše města v blátě, je však jaksi nedostatek.

Kde jsou třeba lidí z Člověka v tísni se zkušenostmi z humanitárních misí, kteří by k nasazení dobrovolníků přidali i zkušené vedení?

Proč přijeli jen finančně podpořit Czech team, amatérskou skupinu, která chce pomoct, ale neví, jak na to?

Ale možná to chce všechno jen víc času, než se napnou síly účelným směrem. A možná bych měla víc docenit, kolik lidí si bere dovolenou, aby sem přijeli pomáhat.

A měla bych přivřít oči a nebrblat něco o samaritánským turismu a o tom, kolik z nás si tady léčí bolák méněcennosti.

Asi ještě pořád tady lidí v idomenskem "táboře" pociťují díky práci dobrovolníků trochu méně bahna a sraček, než do jakých se dostali.




























0
Vytisknout
4250

Diskuse

Obsah vydání | 14. 3. 2016