Soužití s džihádisty - v naději, že své působiště nechají v klidu - je ovšem mimořádně krátkozraká politika, která Evropu od loňska stála již desítky životů. Podobná situace jako v Bruselu panuje také ve Vídni, s tím rozdílem, že tamní radikálové většinou přicházejí z Bosny či přes Bosnu a mají často vazby na íránské tajné služby ZDE. Také zde se může přihodit něco podobného jako v Bruselu, jakmile se úřady po mnoha letech strkání hlavy do písku rozhodnou proti extrémistům konečně zasáhnout.
Zatímco šéfka zahraniční a bezpečnostní politiky EU reaguje na atentáty v Bruselu pláčem, což extrémisté jistě ocení ZDE, v kruzích kolem šéfa britských Labouristů s předstihem před útoky zazněl názor, že by vojáci měli místo boje s IS raději s islamisty pít čaj ZDE. To je ovšem zpozdilé. Mnoho lidí v minulých letech v evropských městech sdílelo restaurační prostory s džihádisty, i když o tom, pravda, zřejmě nevěděli. Ne proto, že "problémem je islám", ani ne proto, že "selhaly zpravodajské služby", ale především z toho důvodu, že politici neměli vůli s problémem něco udělat, než se rozrostl.
Události opsaly absurdní kruh: Politici po léta nechtěli zasahovat proti džihádistům, "dokud u nás nezlobí", z obavy, že vzniknou potíže a stín terorismu dopadne na všechny muslimy. Poté co džihádisté opakovaně útočí v Evropě se zásahy proti nim staly nezbytné - a s nimi přišel konec snahy teroristů udržet základny v klidu. Soužití zjevně nefunguje, problémy vznikly o to větší a stín terorismu dopadl na všechny muslimy způsobem, který je mnohem horší, než kdyby se proti pachatelům bylo zasáhlo včas.
Politikům, kteří nedovedou zajistit bezpečnost, voliči přestávají věřit a posilují ultrapravicoví populisté.
Diskuse