Okkupert, čili Jak se správně znormalizovat

22. 3. 2016 / Karel Dolejší


Prezidentský kandidát Donald Trump ve vyjádření pro list Washington Post právě zpochybnil členství Spojených států v NATO ZDE. Nechtěně se tak přiblížil zápletce kontroverzního norského televizního seriálu "Okkupert" (Okupováni) ZDE, která byla kritizována jako údajně naprosto nerealistická.


Seriál představuje fiktivní situaci v nedaleké budoucnosti. Norskou vládu sestavili Zelení a rozhodli se zastavit veškerou těžbu uhlovodíkových paliv. V reakci na to Evropská unie závisející na importu energetických surovin souhlasí s ruským plánem na vynucené obnovení norské těžby. Pod rouškou předstírané diplomatické podpory dá ve skutečnosti od Norska ruce pryč. Premiér dostane de facto ultimátum z Moskvy, aby přijal ruský personál, včetně bezpečnostního, a EU tento postup podporuje. Spojené státy, které se stáhly z NATO a staly izolacionistickou zemí, si nechtějí kvůli Norsku pálit prsty. A tak je země podrobena "soft" okupaci vydávané za dobrovolnou a samozřejmě dočasnou mírovou spolupráci...

I když úvodní zápletka se autorovi knižní předlohy i scénáře Jo Nesbøvi možná opravdu tak docela nepovedla, rozhodně je reálnější, než se zdá. Ale ještě přesvědčivější je vylíčení toho, co po "internacionální pomoci" následuje.

Norové si dobře pamatují Vidkuna Quislinga, kolaboranta s nacisty, který pomáhal Berlínu ovládnout jejich zemi. Fiktivní seriálový premiér Jesper Berg není typem ideologicky zapáleného kolaboranta, jeho pohnutky jsou naopak při nástupu do úřadu velice ušlechtilé. Jenže nakonec sehraje podobnou roli, jako samotný Quisling. Důvod je jednoduchý: Politik se nesmí řídit etikou přesvědčení, ale etikou důsledků. Motivy mohou být nejčistší, ale posuzovány jsou nakonec činy a jejich důsledky. Když už je řeč o Rusech, hodí se dokonce připomenout okřídlený výrok expremiéra Černomyrdina: "Mysleli jsme to dobře, ale dopadlo to jako vždycky".

Jesper Berg je v zajetí svého světonázoru a ten mu neumožňuje některé věci ani uvidět, natož pochopit. Je to slušný západoevropský politik, který za nejakutnější bezpečnostní hrozbu považuje globální změnu klimatu. Než se dostane opravdu do úzkých, ani jej nenapadne, že by se mohl stát terčem vpádu sousední mocnosti. Takové věci jsou přece "překonané", neodpovídají naší civilizační úrovni...

Lámání chleba neproběhne nijak dramaticky. Nekoná se žádný vpád bombardérů nebo tanků. Likvidace suverenity se odehrává plíživě a všimne si jí jen ten, kdo události opravdu pozorně sleduje. V každodenním provozu se na povrchu usilovně předstírá, že se nic nezměnilo.

"Myslím, že pocit, že jsme v bezpečí a věci se nemohou opravdu změnit, je iluze," řekl Nesbø listu Guardian krátce po anexi Krymu ZDE. V knize i filmu se snaží upozornit na to, že se svět může naopak proměnit velice rychle.

Zatímco Norové porovnávají postavu Jespera Berga s Quislingem, z hlediska české historické zkušenosti je důležité jiné srovnání. Po okupaci v roce 1968 následovala normalizace a trvalá a zjevná přítomnost cizích vojsk na našem území, jenže v letech 1945-1948 tomu tak nebylo. Vojáci odjeli, zůstali jen sovětští poradci, kteří pomáhali uvést zemi do patřičného stavu umožňujícího převrat i následné politické procesy. Jestliže po roce 1968 byli Češi normalizováni shora, napoprvé se v zásadě normalizovali sami.

Totéž lze říci o období tzv. druhé republiky, kdy okleštěný stát opouštěl demokratické hodnoty a předháněl se v podbízení budoucímu okupantovi dávno předtím, než to bylo oficiálně vyžadováno. Společnost se morálně rozložila v důsledku každodenních kompromisů s mocí, která byla ještě přítomna pouze virtuálně.

Neméně důležité než potlačení svobody cizí mocí je vstřícné sebepotlačení společnosti, která se nedovede sjednotit a bránit před cizím nátlakem - naopak, hochštapleři cítí v mocenských převratech, které se teprve připravují, svou příležitost.

Spojené státy ovšem docela dobře mohou odejít z NATO - pokud ne po těchto prezidentských volbách, tedy příště. Stejně jako Francie - a Británie může opustit nejprve EU a poté i spojeneckou alianci. Neexistují kolem žádné neměnné záruky, žádné neporušitelné smlouvy, natož směšné protiraketové radary - nic, co by mohlo zabránit těm, kdo hrají roli Quislingů, aby si užívali "klid na práci" poskytnutý jim zlhostejnělou a kolaboraci nakloněnou společností, jíž až do chvíle vlastního pádu poslušně sekundují do sebe zahleděné elity řešící "skutečné" problémy.

0
Vytisknout
2836

Diskuse

Obsah vydání | 24. 3. 2016