EU se octne ve vážné krizi, pokud neotevře své dveře uprchlíkům

4. 3. 2016

Realita Evropské unie je radikálně odlišná od civilizovaného obrazu, který o sobě EU šíří. V Evropě převládá mocenské hašteření, nacionalismus a rasismus. Realita EU se ukázala být velmi jiná, než je šířená europeanistická ideologie "měkké moci", civilizovanosti a kultury.

Řecko nemá zdroje na to, aby si samo poradilo s vlnou uprchlíků. Ostatní země musejí otevřít své hranice, pokud se nemá tato humanitární krize vážně zhoršit.

Na nadcházejícím summitu Evropské unie dne 7. března bude mít EU ještě jednu šanci prosadit racionální a humánní politickou strategii vůči uprchlíkům, a zabránit tak vznikající krizi EU. Vyhlídky na to však nevypadají dobře. EU zjevně směřuje k vážné krizi. Brzo se to dozvíme.

Nynější příliv uprchlíků do Řecka vyvolává obrovskou humanitární krizi, ale také přímo ohrožuje existenci Evropské unie, varuje Costas Lapavitsas, profesor ekonomie na londýnské Škole afrických a orientálních studií a bývalý poslanec strany Syriza. Je naléhavě zapotřebí vizionářského státnictví v Evropské unii. Toho se však nedostává a Evropu to vážně ohrožuje.

Podle Vysokého komisařství pro uprchlíky byla Sýrie v roce 2014 hlavním zdrojem uprchlíků na celém světě a 95 procent uprchlíků bylo rozmístěno v sousedních zemích. Je důležité si uvědomit, že rozvojové země přijalo v roce 2014 86 procent všech uprchlíků světa. Jak obvykle, chudí projevili daleko větší lidskost a velkomyslnost než bohatí.

V roce 2015 se stalo Řecko hlavním místem, kudy do EU přicházejí uprchlíci z Turecka. V lednu a v únoru 2016 jich přišlo více než 130 000. To naznačuje, že během roku 2016 přijdou do Evropy miliony lidí. Až 90 procent z nich jich bude ze Sýrie, z Afghánistánu a z Iráku.

EU je největší ekonomika světa. V roce 2014 dosahoval její HDP hodnoty 18,5 bilionů amerických dolarů. EU má více než 500 milionů obyvatel. Pár milionů zoufalých lidí by celkovou rovnováhu v Evropě vůbec nenarušilo, zejméan proto, že migranti jsou většinou mladí a často velmi vysoce vzdělaní.

Vezmeme-li v úvahu, že Evropa má morální povinnost vůči Syřanům a Iráčanům, jejichž země byly zničeny částečně v důsledku toho, co způsobila právě Evropa, racionálním a humánním přístupem Evropské unie by bylo nabídnout uprchlíkům bezpečnou cestu, humanitární pomoc, proporční rozdělení uprchlíků podle kvót a pomoc s jejich integrací do nových zemí.

Nic z toho se nestalo, protože realita Evropské unie je radikálně odlišná od civilizovaného obrazu, který o sobě EU šíří. V Evropě převládá mocenské hašteření, nacionalismus a rasismus.

Po dlouhou dobu zacházela EU s Tureckem Libanonem a dalšími sousedícími zeměmi jako se svou vnější hranicí, jako s užitečným skladištěm pro lidské duše, prchající ze Sýrie. Věci se začaly měnit v letech 2015-16, kdy ruská intervence v Sýrii způsobila novou brutalitu. Turecko se začalo snažit o rozdrcení kurdského hnutí za nezávislost a snažilo se vytvářet "sanitární zónu" podél své hranice se Sýrií. Sílící proudy uprchlíků prchajících přes Egejské moře do Evropy poskytly Turecku užitečný nástroj pro nátlak na Západ, aby tento plán přijal. Tváří v tvář této výzvě nebyla EU schopná vytvořit si systematický plán na řešení uprchlické krize a upadla do chaosu.

Některé severské země, včetně Německa, Švédska a Dánska, k svému kreditu přijaly velké počty uprchlíků. Jiné mocné země, včetně Francie a Británie, se začaly chovat velmi tiše. Jak však rostly počty uprchlíků, tlak od ultrapravice a vznikající islamofobie začala pociťovat i německá kancléřka Merkelová.

Od začátku roku 2016 se výhledy v EU podstatnou měrou změnily. V polovině února takzvaná visegrádská skupina zemí - Polsko, ČR, Slovensko a Maďarsko - v podstatě uzavřely vůči uprchlíkům své hranice. O něco později uspořádalo Rakousko summit balkánských zemí - s výjimkou Řecka - a také se rozhodlo omezit přijímání uprchlíků. Hranice Řecka byly hermeticky uzavřeny a proměňují tuto zemi ve skladiště uprchlíků přicházejících z Turecka. Je samozřejmě vysoce nepravděpodobné, že by malé členské země EU přijaly tak dalekosáhlá rozhodnutí, tedy hermetické uzavření svých hranic, aniž by to Německo aspoň mlčky tolerovalo.

Řecký stát uprchlickou vlnu není schopen efektivně zvládat. Většinu břemena vznikající humanitární krize nesou mezinárodní nevládní organizace a řecká občanská společnost. Problém je, že vlny uprchlíků budou zřejmě přicházet i navzdory uzavřeným hranicím na severu Řecka. Pokud by uvízlo v provizorních táborech v Řecku řekněme 150 000 lidí, situace v Řecku bude nesmírně napjatá.

Řecká ekonomika je po osmi letech hospodářské krize a po šesti letech katastrofálních vládních škrtů na kolenou. Nezaměstnanost v Řecku dosahuje 24 procent, v městských oblastech vládne obrovská chudoba, sociální infrastruktura je zničená, a stát nefunguje. Řecko nemá zdroje na to, aby dokázalo na velké vlny uprchlíků reagovat humánním a efektivním způsobem.

Pokud zůstanou hranice na severu Řecka uzavřené a EU jen poskytne Řecku peníze, aby nevpouštělo nešťastné uprchlíky dál do Evropy, reakce řeckého obyvatelstva bude velmi nepříjemná. Vláda strany Syriza je velkou měrou zdiskreditována a šíří se euroskeptismus. Realita EU se ukázala být velmi jiná, než je šířená europeanistická ideologie "měkké moci", civilizovanosti, kultury, a všeho ostatního. Ve všech sociálních vrstvách v Řecku sílí požadavek, aby Řecko začalo prosazovat svou vlastní suverenitu.

Na nadcházejícím summitu Evropské unie dne 7. března bude mít EU ještě jednu šanci prosadit racionální a humánní politickou strategii vůči uprchlíkům, a zabránit tak vznikající krizi EU. Vyhlídky na to však nevypadají dobře. EU zjevně směřuje k vážné krizi. Brzo se to dozvíme.

Kompletní článek v angličtině ZDE

0
Vytisknout
3012

Diskuse

Obsah vydání | 4. 3. 2016