Česká republika je ve válce - strkání hlavy do písku ničemu nepomůže

2. 3. 2016 / Karel Dolejší


V rozhovoru pro Aktuálně.cz vysvětluje podplukovník Generálního štábu Armády České republiky Otakar Foltýn, že máme v našem kulturním okruhu zažité špatné chápání války ZDE. Válka nevzniká jakýmsi střihem teprve v okamžiku, kdy se začne střílet - je to postupně se rozvíjející proces. A Foltýn se odvolává na definici amerického sociologa Lewise Cosera, podle níž je válka "boj o hodnoty a nárok na vzácný, omezený status, moc a zdroje, ve kterém je cílem protivníků neutralizovat, poškodit či zničit své rivaly".


Podobně se včera šéf NATO v Evropě generál Breedlove snažil v diskusi vysvětlit senátorům, že by neměli uvažovat v úzké perspektivě ozbrojených reakcí na různé nepřátelské akty, protože vojenská síla je jen jedním z mnoha nástrojů, které jsou ve válkách používány v koordinaci s ostatními (písemná část jeho zprávy ZDE (pdf)).

Co to konkrétně znamená? Nějaký stát může podnikat vůči jinému nepřátelské akty, aniž by ho přímo vojensky napadl, například. Putinova snaha zlikvidovat Angelu Merkelovou, snaha, kterou Německo vzalo vážně teprve po berlínském skandálu s údajným znásilněním školačky ZDE, může být jakýmsi modelem propagandistické a informační války zaměřené na neutralizaci Německa v evropské politice.

Na Slovensku se rozhořívá skandál kolem aktivit bratislavského velvyslanectví Ruské federace. To zorganizovalo propagandistickou kampaň zahrnující aktivity na webu, ale také přednášky ve školách, s cílem přesvědčit veřejnost, že Masaryk byl americký agent a někdejší hlava "reformní" KSČ Alexander Dubček vlastizrádce, který telefonicky požádal Leonida Brežněva o "bratrskou pomoc" ze srpna 1968 ZDE.

Ale vlastně ani tak daleko není třeba chodit. Nastrčená tvář spolku Přátelé Ruska v České republice, Jelena Vičanová, která 17. listopadu 2015 stála vedle prezidenta na Albertově, přece už dávno veřejně tvrdí, že v roce 1968 se žádná okupace Československa sovětskými vojsky vlastně nekonala ZDE.

To je jeden ze způsobů, jak se Rusko postupně prosazuje v českém prostoru, proti českým zájmům. Nejprve se hovoří o tom, že každý má právo na vlastní názor, a že by údajně bylo "nedemokratické" odmítat takové, které jsou v jasném rozporu s ověřenými fakty. Další trik představuje požadavek, že máte chápat "ruský pohled na věc" bez ohledu na fakta. O fakta ovšem nejde ani v jednom případě. Jde čistě o narativ, který je vždy v centru ruské propagandistické a informační války, o jeho prosazení a zakořenění. Pokud se vyretušuje srpnová okupace a uchytí se příběh o starostlivém Dubčekovi žádajícím Brežněva o "pomoc", která ve skutečnosti teprve Čechoslovákům (ale ne všem) otevřela oči ve věci skutečného postavení jejich země v sovětském impériu, zmizí i hlavní překážka prosazování ruského vlivu v České republice dosud přítomná v kolektivním vědomí. Přece byste nebyli zlí na své slovanské bratry...

Pokud se rozhodnete válku ignorovat, bohužel platí, že i tak má do toho co mluvit protivník. A v boji, kdy jedna strana útočí a druhá zuřivě odmítá se bránit, dokud je čas, protože podle její pomýlené definice situace prý žádná válka nezačala, je výsledek střetu bohužel předem jasný.

Nakonec se i někteří z těch, kdo odmítali věnovat se obraně, postaví na odpor. Jenže to už bývá zpravidla pozdě.

0
Vytisknout
3528

Diskuse

Obsah vydání | 4. 3. 2016