Obětovat Turecko kvůli Sýrii by byla chyba

4. 3. 2016


Sebevražedné útoky. Smrtící nárůst etnicko-sektářského násilí šířícího se ze Sýrie. Země, jejíž přátelství s USA a EU je stále křehčí, a která je nyní na nože s historickým protivníkem, Ruskem, napsal Jean-Marie Guéhenno pro Guardian.


Zdá se, že tureckým neštěstím není koce. Dalších 28 lidí zemřelo při útoku na vojáky v Ankaře 17. února. V hlavním městě se však uvažuje i o horších scénářích, jako je 14. rusko-turecká válka, bezprecedentní polarizace turecké společnosti a nekončící příliv syrských uprchlíků.

Přišel čas věnovat se Turecku, které přes všechny problémy zůstává enklávou stability na mnoha napjatých geopolitických dělících liniích - mezi Ruskem a Západem, Blízkým východem a Evropou, existujícím světovým řádem a násilnými extrémisty.

Určitá část problémů, kterým Turecko čelí, je výsledkem počínání jeho politického vedení. Ale je třeba masivní intervence jeho přátel, aby byl zrušen bludný kruh událostí, které Turecko táhnou k zemi. Nic podstatného se nezměnilo: 80 milionů lidí na jihovýchodním křídle Evropy v jedné z historicky nejdemokratičtějších, nejsekulárnějších a ekonomicky nejpokročilejších z 57 muslimských zemí světa.

Rozhodnutí Západu intervenovat v Iráku v roce 2003 nebo v roce 2011 bombardovat Libyi protiřečila radám Ankary, jejichž moudrost je nyní zjevná. Pokud jde o sousední Sýrii, Turecko spěchalo rozejít se nenapravitelně s Bašárem al-Asadem. Ale historie musí teprve rozhodnout, zda měl pravdu Západ, když Ankaru ignoroval a nepodnikl rychlou, ostrou akci hned na počátku konfliktu.

Evropští lídři a Američané si nyní pospíšili s politikou, podle níž je hlavní hrozbou "islámský stát" a je jí třeba čelit za každou cenu. Taková diagnóza je ale nesprávná. IS je spíše symptomem předchozí špatné politiky a mocenského vakua na Blízkém východě. Mnohem více lidí bylo zabito Asadovým bombardováním, než islamisty.

Stavět IS na první místo znamená riskovat ještě mnohem více, stabilní, prosperující Turecko. Jakákoliv udržitelná strategie v Sýrii musí vyjít vstříc tureckým zájmům. Ale ustoupit zde musí také Ankara, především ve věci Kurdů.

Turecko je přesvědčeno, že Rusko a Írán podporují PKK právě proto, aby oslabily vazby Ankary se Západem - a ideálně vyvolaly krizi uvnitř NATO.

Evropští lídři, jejichž země jsou mnohem bohatší a bezpečnější, než Turecko, by měli velkomyslně vést úsilí o jeho stabilizaci.

Syrská válka je kumulativní mezinárodní tragédií. V současných geopolitických bouřích jsou Turecko a Západ na jedné lodi.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
3796

Diskuse

Obsah vydání | 4. 3. 2016