Nejvyšší čas srovnat si hodnoty

6. 3. 2016 / Karel Dolejší


Jedním z mnoha paradoxů, jímž se vyznačuje "asymetrická" kritika Západu - názor, že na Západ máme klást vyšší nároky než na jiné části světa, a naopak konkurenční či nepřátelské mocnosti před ním hájit - lze zviditelnit velice snadno. To nejhorší, co se dnes Západu může stát, totiž spočívá v možnosti, že pokud volby v západních zemích vyhrají ti vůbec nejhorší politici, kteří zde působí, bude se Západ nekonečně více podobat režimům, jež jeho "asymetričtí" kritici usilovně obhajují.


Další výraz hodnotové schizofrenie "asymetrických" kritiků spočívá v tvrzení, že pokud Západ na 100 % nevyhoví vlastním hodnotovým měřítkům, jimž nikdy v historii na 100 % nevyhovoval, nestojí za to starat se o jeho další přežití. To v podstatě znamená říci, že lepší než plnit očekávání na 50 % je, když je plníte pouze na 5 %.

To je podobné jako říci, že pokud se nemůžete najíst dosyta, je tedy lepší nejíst vůbec.

Nihilismus skrytý v takovýchto přístupech, který si nedělá žádné starosti s tím, co se stane, pokud se to co se již téměř rozpadá skutečně rozpadne (část "asymetrických" kritiků směšně a neobhajitelně věří v mýtus revoluce z 19. století...), rozkryl už v 50. letech minulého století Albert Camus. Revolta není sekulární verzí Apokalypsy, a nikdy jí nebyla. "Nejelementárnější forma vzpoury paradoxně vyjadřuje aspiraci k řádu," napsal Camus. Začít můžete od elementární logiky. Nelze věrohodně tvrdit věci, které jako argumenty nedávají žádný smysl.

Osud Západu se samozřejmě nerozhodne v České republice, ani náhodou. Ta je součástí evropské semiperiferie a stále více se posouvá na periferii. Během jedné generace se společenské prostředí může velice podobat dnešnímu Balkánu či Moldávii. Ale může to být dokonce ještě mnohem horší. Záleží, jak až moc se budou bourači stávajících pořádků snažit.

Anne Applebaum upozorňuje, že lidé na Západě si zvykli celou řadu věcí považovat za naprostou samozřejmost a ani je nenapadne, že by mohly přestat existovat ZDE. Možná je ale problém v tom, že už jim na těchto záležitostech ve skutečnosti nezáleží. Nejsou ochotni angažovat se ve prospěch toho, aby to v jejich zemích vypadalo jinak než v Rusku, Turecku či Íránu. Přejí si naopak, aby Západ, který dokonale neuspokojuje všechna jejich očekávání, raději zmizel. V důsledku si však přejí, aby vypadal mnohem více jako Rusko, Turecko či Írán.

Je opravdu nejvyšší čas srovnat si pořadí hodnot.

0
Vytisknout
2729

Diskuse

Obsah vydání | 8. 3. 2016