Ukrajina odhalila Trumpovu pravou tvář: je to vandal, autokrat, gangster a hlupák

26. 4. 2025

 

V pátek se Trumpův kamarád z realitního byznysu a zvláštní vyslanec na Blízký východ Steve Witkoff setkal v Moskvě s Putinem. Jakákoli podobnost mezi USA a čestným zprostředkovatelem je však čistě náhodná. Naopak, předchozí setkání těchto dvou mužů vedla k tomu, že Witkoff papouškoval argumenty Kremlu a v podstatě podpořil nárok Ruska na ukrajinské území, které zabralo. Witkoff tím pouze následoval příklad svého šéfa: údajná mírová dohoda, kterou Trump nyní spěchá uzavřít, znamená, že Putin dostane téměř vše, co chce, a Ukrajina se musí vzdát.

Odtud pramení Trumpův hněv ze středy, kdy obvinil Volodymyra Zelenského z „pobuřujících prohlášení“. Co tak pobuřujícího ukrajinský prezident řekl? Klidně poukázal na to, že nemůže udělat to, co Trump požaduje, a uznat ruskou kontrolu nad Krymem, který Rusko zabralo v roce 2014, protože to zakazuje ústava jeho země. Je příznačné, že Trumpa rozzuřil prezident, který si myslí, že ústavy je třeba respektovat.

Ať už se Trumpovi podaří Kyjev zlomit, nebo ne, nová realita je jasná. Americký prezident útočí na mezinárodní řád vybudovaný po krvavé světové válce, na systém, který od roku 1945 fungoval, byť ne dokonale. Ústředním principem tohoto řádu bylo, že velké státy nemohou jednoduše pohltit menší, že nevyprovokovaná agrese a dobývání již nebudou tolerovány. Trump však hodlá odměnit právě takový akt dobývání, nejenže mlčky souhlasí s Putinovým zabráním území na Ukrajině, ale navíc mu uděluje legitimitu schválením nejmocnější zemí světa.

Všimněte si, jak mluví, jako by Putin měl plné právo zabrat území svého souseda. Na otázku, jaké ústupky, pokud vůbec nějaké, vymohl od Moskvy, Trump tento týden odpověděl, že Putinova ochota zastavit válku, místo aby pohltil celou Ukrajinu, je „docela velkým ústupkem“.

To je katastrofa nejen pro Ukrajinu, i když to je zřejmé. Je to také zničení globální architektury, která stála po mnoho desetiletí – a není to zdaleka ojedinělý případ. Trumpova posedlost cly podobně narušuje systém mezinárodního obchodu, který učinil svět, a zejména USA, prosperujícím. Důsledky jsou již viditelné v propadu globálních akciových trhů, pesimistických prognózách růstu a varováních před recesí, která začne v USA a poté se rozšíří do všech ostatních zemí.

Trumpova ochota souhlasit s Putinovým zabráním Ukrajiny činí mezinárodní právo se zákazem zločinu agrese mrtvým písmenem, což také poukazuje na širší vzorec. Trump totiž vede válku proti zákonnosti doma i v zahraničí. Za pouhé tři měsíce se  v USA stalo otevřenou otázkou, zda tam  ještě funguje právní stát.

Toto nebezpečí se nejjasněji projevuje v Trumpově rozhodnutí neuposlechnout příkazy amerických soudů. Soudci vydali řadu rozhodnutí, například s cílem odložit nebo zrušit deportaci migrantů bez řádného soudního řízení, ale tito soudci byli ignorováni nebo se stali terčem osobních útoků ze strany prezidenta.  Liz Oyer, úřednice ministerstva spravedlnosti byla minulý měsíc propuštěna poté, co odmítla obnovit právo na držení zbraně herci a Trumpovu příteli Melu Gibsonovi, který o něj přišel v roce 2011, když byl odsouzen za domácí násilí. Oyerová je rozvážná, nestranická bývalá úřednice, ale svěřila se mi se svými obavami, pokud Trumpova administrativa bude i nadále odmítat dodržovat zákony stanovené soudy. „Čeká nás opravdová krize. Oni testují hranice.“

Část Trumpova útoku na zákonnost se projevila v sérii výkonných nařízení zaměřených na konkrétní, jmenovitě uvedené právnické firmy, které dříve zastupovaly jeho oponenty. Nabídl jim na výběr: buď budou na základě prezidentského diktátu vyloučeny z případů týkajících se federální vlády, nebo se zaváží poskytovat Trumpovi a jeho administrativě bezplatné právní poradenství v hodnotě desítek milionů dolarů. Tolik firem podlehlo, že prezident má nyní k dispozici odhadem 1 miliardu dolarů na bezplatné právní služby. Trump se tím chlubí, ale pro to, co udělal, existuje jedno slovo: vydírání.

Je to Trumpova oblíbená zbraň, kterou předvedl i na Ukrajině. Nezapomeňme na „dohodu“, kterou Trump chce uzavřít se Zelenským: určitou míru ochrany ze strany USA výměnou za polovinu příjmů z ukrajinských nerostných surovin, přístavů a infrastruktury. Tak se nechová spojenec, ale gangster.

Všechno, co Trump dělá a vždy dělal, dělá v Ukrajině a proti Ukrajině. Vzpomeňme si na jeho přehnaný slib, že ukončí válku do „24 hodin“ po svém návratu do Bílého domu. Byl to stejný přehnaný humbuk, který nafoukl jeho kariéru v realitách – a byl stejně tak spolehlivý. Totéž platí pro jeho volební slib, že „první den“ ukončí inflaci, když jeho celní politika ceny jen zvýší.

Nyní hrozí, že se Ukrajiny úplně vzdá, netrpělivý, aby stihl uzavřít dohodu včas na oslavy svých 100 dnů v úřadu v úterý. To je také typické: Trumpovy velkolepé plány se tak často rozpadají, protože pokud nedostane okamžitou odměnu, začne se nudit a kašle na to. Witkoffova předchozí role spočívala v zajištění trvalého příměří mezi Izraelem a Hamasem v Gaze. Teď, když se to rozpadlo, se věnuje jiným věcem.

Trumpova ochota kapitulovat před Putinem v otázce Ukrajiny připomíná nejen jeho autoritářské ambice – má rád Putina, protože chce být jako on –, ale také to, jak špatný vyjednavač tento samozvaný mistr dohod ve skutečnosti je. Vyhlásil Číně celní válku v domnění, že dokáže porazit velkého ekonomického rivala USA. Místo toho největší americké maloobchodní řetězce tento týden varovaly, že jejich regály by se brzy mohly vyprázdnit díky chaosu, který Trumpovy cla způsobují v globálním dodavatelském řetězci. Kontejnerová přeprava přes Tichý oceán z Číny již klesla až o 60 %, což znamená, že Američané nedostanou zboží, na které jsou zvyklí. Tyto nedostatky povedou k hněvu voličů namířenému proti Trumpovi. Aby tomu zabránil, potřebuje dohodu s Čínou – a to zoufale. K jednacímu stolu usedá slabý, tváří v tvář soupeři, kterého sám posílil. Tolik k mistrovskému vyjednavači.