Krajně pravicoví klauni věří, že Brigitte Macronová je chlap

21. 3. 2025 / Fabiano Golgo

Avšak neunáhleme se v soudech, neboť tohle není ledajaká fáma. Tento výmysl byl s láskou pěstován v temných koutech internetu, živen fantaskními obavami, jež v digitálním věku bují jako plevel v zanedbané zahradě. A nyní, jako nezkrotný virus, překročil oceán, násilně vmeten na vlnách pravicových komentátorů, kteří jej přijali s horlivostí kazatelů nové pravdy. Candace Owensová, americká konzervativní komentátorka a politická aktivistka, svým břitkým jazykem jej slavnostně prohlásila za „největší skandál dějin“, zatímco Tucker Carlson, populární americký televizní moderátor a propagátor konspiračních teorií, s obvyklým pohledem vyjeveného proroka, udiveně zalapal po dechu.

Ale pozdržme se a zvážeme tu opovážlivou myšlenku. Brigitte Macronová, žena, jíž je sedmdesát let, matka, babička, učitelka a osobnost tiché důstojnosti, má prý být dvojakou bytostí tak složitou, že by zahanbila i nejodvážnější romanopisce. Podle konspiračních proroků přišla na svět jako Jean-Michel, prodělala změnu pohlaví a odvěké časy klame celý svět. Její první manžel? Pouhá chiméra, umně vykonstruovaná záhadným strýcem.

A přesto tento příběh nešuměl v zapomenutých koutech internetu, nýbrž se s jízlivou radostí rozlil po celém světě. Candace Owensová, neochvějná ve své pravdě, spustila ráznou kampaň a v sérii videí, zvané Devenir Brigitte, předhodila veškerou svou reputaci v sázku.  Tucker Carlson, aby nezůstal stranou,  popadl senzaci a vykřikl: „To mi vyrazilo dech!“ Co dalšího by mu mohlo dech vyrazit? Možná objev, že Měsíc není z eidamu nebo že voda je mokrá. 

Skutečná tragédie však nespočívá v absurditě těchto tvrzení, ale v tom, že na světě existuje někdo, kdo je ochoten jim naslouchat. Časy jsou rozervané a pravda, kdysi tak pevná a něčím posvátná, se třepí jako plášť vichřicí. Konspirace rostou na půdě podezřívání, vzkvétají v atmosféře strachu a nedůvěry. A lidstvo, ochotno věřit ve vlastní stíny, sahá po absurdních vysvětleních, která mu poskytují čistější a přehlednější obraz světa.

A tak příběh Brigitte Macronové nalézá místo mezi těmi, kteří věří v podivnosti skryté pod povrchem reality. Tato legenda se připoutala k hluboko zakořeněným obavám: ke strachu z cizoty, k podezření vůči mocným, k rozmrzelosti z elit. A přesto, v čem se liší od jiných bludů? Někdo věří, že Země je placatá, někdo že vlády řídí ještěři. A nyní je zde nová větev, nové evangelium absurdity.

A tak se ocitáme na pokraji doby, kdy absurdita není jen pobavením, ale je oslavována, kdy směšnost není odmítána, ale šířena s horlivostí evangelia. Příběh Brigitte Macronové, přetvořený v groteskní karikaturu alchymií konspiračních teorií, stojí jako svědectví lidské schopnosti věřit čemukoli. Je to podobenství naší doby, zrcadlo nastavené kolektivní psychice, které neodráží pravdu, ale zoufalou touhu po příběhu - jakémkoli příběhu - který zjednodušuje složitost existence.