Volkswagen zapomněl na "Volks"

8. 11. 2024 / Jan Molič

čas čtení 4 minuty
„Zákazníci chtějí jiná auta. Chtějí velké SUV, jako je Kodiaq, která mají velkou hmotnost, velký odpor vzduchu a potřebují silné motory. Lidé nechtějí malá slabá auta,“ říká šéf odborů Škody Auto, Jaroslav Povšík (https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika-je-to-krize-jako-hrom-rika-sef-odboru-skody-auto-k-deni-v-koncernu-40495420

Tak nevím.

Od auta neočekávám nic víc než že mě převeze z bodu P do bodu B. Zákazníkům, jako jsem já, jsou lhostejné vyhřívané sedačky a sofistikované parkovací systémy. Bohužel je to ale ještě horší. Zároveň nestojím o ojetinu, protože už vím, že znamená neustálé opravy (žere prachy a způsobuje stresy). 

Jenže nejlevnější automobil na trhu stojí okolo 350 tisíc korun a dalších padesát je nutno připlatit, aby měl aspoň “stěrače”. Budete si ale kupovat auto za čtyři sta tisíc, když bude většinu času stát? Proto teď auto nemám vůbec, přestože bych možná občas nějaké potřeboval. Kdyby stálo do dvou set tisíc korun.

Beno Trávníček Brodský situaci výstižně popsal v článku na Britských listech, když se ptá, proč se dnes nedokážeme přiblížit modelům jako Škoda Favorit, která se vyráběla v Československu a byla průměrnou, ale funkční možností pro široké spektrum řidičů. Přitom by dnešní elektrické technologie mohly umožnit jednoduché, a tedy levné vozy – pokud by o ně byl mezi automobilkami zájem. (Viz celý článek na Blisty.cz)

Obchodní model velkých automobilek je očividně postaven na něčem jiném: na doplňkové výbavě a prémiových modelech. Z každého dalšího příplatkového prvku, od vyhřívaných sedaček až po sofistikované parkovací systémy, plyne automobilkám vysoký zisk. Proto nevyrábějí jednoduchá unifikovaná auta pro masy za 200 tisíc, nýbrž luxusní SUV s personifikovatelnou předraženou výbavou.

Elektromobilita versus elektrodebilita

V Evropě se otevírá prostor pro vstup zahraničních výrobců, zejména z Číny, kteří dokáží dodávat menší a levnější automobily. Jak psal pan Brodský, budou nejspíš elektrické, protože tím odpadnou náklady s emisními poplatky. Důležité je, že tyto vozy budou splňovat základní potřeby nenáročných uživatelů.

Neúspěch Volkswagenu je sice sváděn na elektromobilitu, což je pravda, nicméně elektrické pohony si již získaly místo na trhu samy – elektrokola a elektrické koloběžky. Nechci porovnávat koloběžku s automobilem, je však zřejmé, že ve hře je celková hmotnost vozidla. Existuje hranice, do které se elektropohon vyplatí a od které ne. Tudíž těžká elektrická SUV jsou myšlenka z principu zcestná a není divu, že to ekonomicky nefunguje. To lidové vozidlo bude muset být lehké.

Existují další příklady, kde se elektropohon již přirozeně prosazuje. Například elektrické mopedy či „moped auta“ pro neplnoleté. Ty ale často nedosahují rychlosti vyšší než 45 km/h a jsou kvůli nízké sériové výrobě poměrně drahá.

Lze najít také opačné příklady, kde naopak spalovací motor již ekonomicky neobstojí. Za čtyři tisíce korun si můžete na klasické kolo namontovat dvoutaktní motor. Jenže provoz pak znamená 2-3 litry benzínu na 100 km plus olej, řve to hůř než křoviňák, takže to přirozeně nedělá téměř nikdo.

Závěrem

Automobilky by se měly zamyslet nad tím, jak efektivně naplnit poptávku po malých, jednoduchých vozech, která na trhu nepochybně existuje. Tento segment je opomíjen a s ním i zákazníci, kteří si auto momentálně nekupují.

Pan Brodský si správně všiml toho, že nejde o žádný malý segment trhu, nýbrž vlastně jsou to ti řidiči v ojetinách, které stěží prošly STK.

Je otázkou, zda se některý z tradičních evropských výrobců odhodlá vrátit ke kořenům a nabídnout lidový vůz pro každého, nebo zda tento segment přenechají zahraniční konkurenci. Bohužel nikdo jiný než velcí hráči asi nedokáže lidová vozidla vyrábět levně ve velkých sériích, když na to nemá kapitál, know-how ani výrobní závody.

Přitom to není žádná utopie. Velorexy i Trabanty se v Evropě vyráběly. Vždyť to nebylo nic jiného.

3
Vytisknout
2806

Diskuse

Obsah vydání | 12. 11. 2024