Myslíte si, že víte, jak špatné to bude za Trumpa bez omezení? Podívejte se na důkazy: bude to ještě horší

9. 11. 2024

 
Abychom pochopili proč, vyplatí se začít u povahy vítězství, které si v úterý zajistil. Nepodařilo se mu vybojovat těsné vítězství na body, jak se mu to podařilo, když v roce 2016 proklouzl sborem volitelů. Tohle byl knokaut, díky němuž má Trump nakročeno k tomu, aby získal všechny státy, o které se bojuje, a stal se vítězem lidového hlasování, prvním republikánem, kterému se to podařilo po 20 letech. To vše mu umožňuje nárokovat si to, co mu v roce 2016 chybělo: důrazný mandát.

Ale i to je podcenění transformační povahy těchto voleb. Trump vyhrál ve velkém a všude: získal pozice ve 48 z 50 států, v okresech venkovských, městských i příměstských, téměř ve všech demografických skupinách, včetně těch, jako jsou hispánští voliči, kteří byli kdysi spolehlivě demokratičtí. „Volby v roce 2024 znamenají největší posun doprava v naší zemi od vítězství Ronalda Reagana v roce 1980,“ konstatuje Doug Sosnik, bývalý politický poradce v Bílém domě Billa Clintona.

Hnacím motorem této ultrapravicové  vlny byla stejná protiuprchlická nálada, která svrhla vlády po celém demokratickém světě, včetně Británie. A není příliš těžké to vysvětlit. Američané stále pociťují kocovinu z inflačního šoku, který následoval po pandemii covidu. Jakýkoli rozhovor s Trumpovým voličem, a tento týden jsem jich vedl mnoho, se rychle stočí na vysoké ceny benzinu a neudržitelné účty za potraviny.

V takové atmosféře je impulsem vykopnout stranu, která vládne. Tento týden se toto základní nutkání ukázalo silnější než jakékoli obavy z Trumpa. Přidejte k tomu strach z migrantů a obvinění, že demokraté jsou stranou liberálních pobřežních elit, v zajetí progresivních okrajových skupin a mimo kontakt s obyčejnými lidmi - oba tyto pocity Trump zkušeně rozdmýchal - a máte ingredience pro drtivou porážku.

Výsledkem je, že Trump bude mít pod kontrolou nejen Bílý dům, ale také Senát a nejspíš i Sněmovnu reprezentantů. Je pravda, že republikáni měli většinu v Kapitolu i před osmi lety, když Trump nastoupil do úřadu, ale je v tom rozdíl. Tehdy bylo v Kongresu alespoň několik umírněných, vůči Trumpovi skeptických republikánů, kteří byli připraveni se prezidentovi vzepřít. Teď ne. Trumpova moc nad tím, co se stalo stranou Maga, je naprostá. Tentokrát tam není téměř žádný John McCain, který by Trumpovi dal palec dolů, rozhodně ne dost na to, aby mu způsobil potíže. Co Trump chce, to dostane.

Což znamená, že může na všechny klíčové posty nominovat, koho chce, protože ví, že mu jeho republikáni v Senátu na schválení kývnou. Naposledy cítil tlak, aby do svého kabinetu nebo do čela federálních úřadů jmenoval zodpovědné dospělé úředníky, kteří pak rozmělnili nebo dokonce zmařili jeho divočejší plány. Tentokrát se může obklopit pravými věřícími, včetně apoštolů nechvalně známého plánu Projekt 2025, od kterého se Trump během kampaně distancoval, ale který nyní může realizovat - čímž si zajistí plnospektrální převzetí vládní mašinérie USA   věrnými ideologii MAGA.

Není dobré se obracet na Nejvyšší soud, aby působil jako brzdící ruka. Ten má nyní díky Trumpovi pravicovou většinu v poměru šest ku třem a již mu vystavil bianko šek, po kterém toužil. V červencovém rozhodnutí soud prezidentovi přiznal rozsáhlou imunitu pro jeho úřední úkony. Hrozba právního ohrožení, která se nad Trumpem kdysi vznášela, se rozplyne. K jeho radosti budou pozastaveny četné trestní kauzy, které jsou proti němu vedeny, a to na základě zásady, že úřadující prezident nemůže být obžalován.

Co tedy zůstane, aby Trumpa drželo v šachu? Strach z prohry v příštích volbách to nebude: podle ústavy nesmí znovu kandidovat (i když byste si nevsadili na to, že i tuto hranici vyzkouší). Tradiční média se budou snažit, ale jestli nám Trumpova éra něco ukázala, pak to, že informační ekosystém USA se naprosto změnil. Před padesáti lety platilo, že pokud tři televizní stanice a pár novin na východním pobřeží prohlásily prezidenta za podvodníka, byl s ním konec, jak se na vlastní kůži přesvědčil Richard Nixon. Nyní může mainstreamový tisk zveřejnit i ty nejhorší důkazy o Trumpovi a nikam to nevede. Jeho příznivci se tato odhalení buď nikdy nedozvědí - protože získávají zprávy z Trumpovi přátelských televizních kanálů a sociálních médií -, nebo pokud se je dozvědí, paušálně je odmítnou jako lži. Skutečně žijeme ve věku „alternativních faktů“, a to dává Trumpovi obrovskou svobodu. Mohl by v úřadu dělat ohavné věci nebo prostě jako prezident selhat a desítky milionů Američanů by se o tom nikdy nedozvěděly.

Perspektiva Trumpa bez kontroly není jen urážkou abstraktních představ o demokracii. Představuje několikanásobné nebezpečí, z nichž všechna jsou jasná a přítomná. Vezmeme-li jen jedno, nic nebrání tomu, aby staro-nový prezident splnil svůj slib a pověřil řízením veřejného zdravotnictví antivax fanatika a konspiračního teoretika Roberta F. Kennedyho mladšího. Pokud k tomu dojde, již nyní se objevují varování, že by se mohla vrátit dětská obrna nebo spalničky, které by mohly postihnout americké děti.

Nebo se zamyslete nad klimatem. Minulý víkend jsem v Salemu ve Virginii slyšel, jak Trump opěvuje slávu „tekutého zlata“, tedy ropy, a vede dav ke skandování „Drill, baby, drill“. Slíbil, že bude těžit ropu v poslední nedotčené divočině v Severní Americe, v arktické národní přírodní rezervaci na Aljašce. Joe Biden se zasadil o její zachování; Trump tam pošle vrtné soupravy. To ještě více urychlí klimatický kolaps, krizi, která byla toho dne v Salemu, kde teplota v listopadu dosáhla podivných 26 °C, nepřehlédnutelná.

Trump nyní může Ukrajinu ponechat napospas vlkům Vladimira Putina, může z NATO udělat mrtvou literu - což se stane v den Trumpovy přísahy 20. ledna. Víme, že Trump pohrdá základním principem NATO, kterým je vzájemná obrana. Bez ní se aliance rozpadne. Přesto není nikdo, kdo by ho zastavil.

Tento úkol nakonec připadne demokratům. Až na to, že ti brzy nebudou mít ve Washingtonu žádnou formální moc. Zeptal jsem se jedné zkušené ruky, jaké praktické nástroje má tato strana k tomu, aby Trumpa omezila nebo dokonce kontrolovala, vzhledem k tomu, že brzy ztratí svou současnou možnost zahajovat kongresová vyšetřování a svolávat oficiální slyšení. Odpověď zněla: „Mohou pořádat tiskové konference.“

Prozatím jsou demokraté obráceni do sebe a zabývají se sebeobviňováním, protože konkurenční frakce se navzájem obviňují z úterní katastrofy. Tento proces je nevyhnutelný, ale čím déle trvá, tím více pomáhá Trumpovi, protože odstraňuje další kontrolu moci.