"Izraelský nálet mi utrhl nohu. Odvezli mě do márnice jako mrtvého, nový nálet mě probudil. Pak mě Izraelci střelili do srdce"

19. 7. 2024

čas čtení 4 minuty
Třináctiletý Waseem, který přežil izraelský nálet, se probudil mrtvý v márnici. Poté, co se probral z bezvědomí a byl operován, byl postřelen do hrudi izraelskými vojáky při útoku na nemocnici al-Ahlí, kde se zotavoval.




Jak se jmenuješ?

Wasseem Nia Khaled Mohammed.
 
Dobře, Waseeme, tohle jsou tví sourozenci?

Ano.

Kolik je vás?

Pět.

Řekni nám podrobnosti o tom, co se ti stalo a jak ses vrátil k životu z pokraje smrti. Že prý jsi byl zabalený v rubáši a ty jsi z rubáše vylezl. A stalo se ti mnoho věcí Co se ti stalo? Co
se ti stalo?

 

Moje rodina a já jsme byli ve škole Abu Husajn v Džabalíji. Můj otec byl zabit a mně byla useknuta noha. Dali nás na vozík a vezli nás.

Dali  vás a vašeho otce na vůz?


Ano.A ještě jednoho chlapce.A jeli jsme.

Kam jste jeli?

Ujeli jsme půlku cesty a pak nás naložili do sanitky a jeli jsme  dál.Odvezli nás na kliniku Bait al Khahir.
Amputovali mi nohu a pak mě převezli do nemocnice Al Mamadi. Jeli jsme do nemocnice Al Mamadi. Při vyšetření u mě nenašli žádné známky života, řekli Dejte ho do rubáše.

To znamená, že mysleli, žes mrtvý?

Dobře,dali do rubáše tebe i tvého otce?

Ano.A umístili nás do prostoru, který se podobá márnici.

Jako místo, kam se ukládají těla, že?

Ano. Pak došlo k leteckému útoku.

Ten nálet byl nedaleko, ale ne v samotné al Mamadani, vedle ní.

Poblíž al Mamadánibombardovali nějaké místo?

Ano, takže se všichni schovali před střepinami a já jsem zůstal v márnici.Takže když jsem ucítil nálet, probudil jsem se.

Pohnul jsem rubášem a nakonec se mi podařilo dostat se z něho. Potom mi řekli, že tenhle chlapec  musí na operaci. odvezli mě na chirurgii. Sešili mi hlavu, nohu a postarali se o mě.

Na chirurgii tedy udělali, co bylo potřeba.

Byl jsem v bezvědomí.V bezvědomí jsem zůstal čtyři dny,

Izraelci přepadli nemocnici Al Mamadani, takže izraelské jednotky byly v nemocnici Al Mamadani.

Dva z nich se na mě podívali.

Kdo byli ti dva?

Vojáci.

Izraelští vojáci?

Ano.

Jeden řekl druhému: Zastřel ho. Zastřel ho.

A ty jsi ležel na posteli?

Přiložil ke mně zbraň a střelil mě do srdce. Ale já jsem nezemřel.

Kam tě střelil?

Sem.

A pak?

Řekl jsem mu: Chci vodu.

Poté, co jsi byl postřelen, ano?

Řekl jsi mu, že chceš vodu na pití.

Ano, natočil to na video. Když mi dával vodu. A potom ji na mě vylil, když jsem ji měl v ruce, vylil ji na mě.

Takže natočil, jako by ti dával vodu.

Ano.

Pak vypnul kameru a vylil ji na tebe?

Ano.

Tys ji nevypil?

Ne.

A pak si sedl na postel. Oba si sedli na postel.

A potom odešli z nemocnice.

Jak dlouho tam byli? Den, dva dny, tři dny?
Zůstali celý den, když tě postřelili?

Ano. Byli se mnou půl dne. A pak trvalo další den, než přišli lékaři.

Takže další den přišli doktoři.

Takže viděli, že jsi postřelený.

Co udělali?

Vzali mě ještě na další operaci. Sešili mě, vyndali kulku a dali mě do pořádku.

Pak jsem byl venku.

Takže tě operovali a pak?

V nemocnici Al Mamadani jsem zůstal 56 dní.

Po všech těch událostech, které se ti staly, jsi zůstal 50 dní v nemocnici a rodina o tvém pobytu nic nevěděla?

Ne.


Poté si pro mě přijela rodina a odvezla mě.

-1
Vytisknout
2139

Diskuse

Obsah vydání | 23. 7. 2024