Pohřbeni pod sutinami, ztraceni v chaosu, rozloženi k nepoznání: zoufalý boj o nalezení tisíců lidí uprostřed pokračující izraelské války

22. 7. 2024

 

„Celá budova se proměnila v trosky,“ řekl pro server +972. „Myslel jsem jen na těch 140 lidí, kteří byli uvnitř.“

Anas začal zoufale hledat svou rodinu spolu se zraněnými bratranci Mohammadem a Najim, kteří zásah přežili poté, co je síla výbuchu vymrštila ze zřícené budovy. Počáteční pátrací a záchranné práce prováděli sami, bez pomoci civilní obrany Gazy, která má za úkol vyhledávat přeživší a mučedníky po izraelských náletech; vzhledem k tomu, že v té době byly v celém pásmu přerušeny internetové a komunikační sítě, nemohli přeživší o útoku informovat záchranné složky. Sanitky dorazily na místo až poté, co první skupina zraněných dorazila v soukromých autech do baptistické nemocnice Al-Ahli a oznámila místo útoku.

Anasova manželka Lena a jejich dvě děti, pětiletý Kariman a tříletý Fayez, nebyli mezi těmi, které vytáhli z trosek. Nebyli mezi nimi ani Lenini rodiče a sourozenci. 

Poté, co si uvědomil rozsah tragédie, která ho postihla, začal Anas sepisovat jména těch, jejichž těla se nepodařilo vyzvednout. Zpočátku byl šok tak silný, že si nedokázal vybavit mnoho jejich jmen, včetně jmen vlastní ženy a dětí. Časem se mu však podařilo zaznamenat všech 60.


Navzdory měsícům, které uplynuly od bombardování, Anas neztrácí naději, že jednou bude moci svou rodinu řádně pohřbít. Civilní obrana však prozatím nemůže udělat více, aby pomohla vyzvednout ostatky jeho příbuzných: její vybavení je opotřebované a nemá dostatek personálu, aby zvládla rozsah izraelského bombardování, které stále pokračuje. 

Rozkládající se mrtvoly

Anasova rodina patří mezi tisíce Palestinců, kteří jsou od 7. října v Gaze evidováni jako „pohřešovaní“ a o většině z nich se předpokládá, že uvízli mrtví nebo živí pod zničenými budovami a jejichž těla nebyla registrována jako příchozí do nemocnic. Mezinárodní výbor Červeného kříže (MVČK) obdržel dotazy týkající se více než 8700 takových případů; tři čtvrtiny z nich zůstávají nevyřešeny. 

Ministerstvo zdravotnictví Gazy odhaduje, že celkový počet pohřešovaných osob je ještě vyšší: přibližně 10 000. Toto číslo není zahrnuto do celkového počtu obětí izraelského bombardování, který podle ministerstva v současné době činí více než 38 000 osob. Vzhledem k tomu, že většina zdravotnických zařízení v Gaze již nefunguje v důsledku bombardování nebo násilné evakuace, bude práce na vyhledání, identifikaci a sečtení všech obětí pravděpodobně pokračovat ještě několik let.

„Když se dozvídáme o počtu lidí, které nejsme schopni zachránit, zejména dětí, cítíme se frustrovaní a hodně pláčeme nad naší bezmocností, navzdory našemu úsilí,“ řekl mluvčí civilní obrany Mahmúd Basal pro +972. Nejhorší podle něj je, když „slyšíme něčí hlas [volající] zpod trosek a nemůžeme ho zachránit“.


Basal zdůraznil, že dokud nedojde k úplnému zastavení izraelských útoků, nebude civilní obrana schopna najít většinu těl pohřešovaných lidí v Gaze. Odhaduje, že i pak by mohlo trvat přinejlepším dva až tři roky, než budou všechna nalezena. „Během dočasného příměří [které trvalo sedm dní na konci listopadu] jsme se pokusili vyzvednout některé pohřešované osoby zpod trosek domů, ale omezený čas a nedostatek vybavení tento proces zpomalily,“ řekl. 

Tam, kde se podařilo těla vyzvednout, objevily týmy civilní obrany ve dnech, kdy byly izraelské útoky méně intenzivní, mrtvoly v pokročilém stádiu rozkladu. „Těla mrtvých byla zcela rozložená, zejména těla dětí,“ vyprávěl Basal.

Podle OSN by samotné odklízení 40 milionů tun sutin v Gaze mohlo trvat 15 let. Již nyní, varoval Basal, „pokračující hromadění tisíců těl pod sutinami začalo šířit nemoci a epidemie - zejména s příchodem léta a zvýšením teplot, které urychlují proces rozkladu“.

Organizace Save the Children odhaduje, že mezi přibližně 10 000 pohřešovanými osobami, které se mají nacházet pod troskami, je více než polovina dětí. Další tisíce lidí byly pohřbeny v neoznačených nebo hromadných hrobech, zadrženy izraelskými silami nebo se v chaosu ztratily či byly odděleny od svých rodin, takže celkový počet palestinských dětí, o jejichž pobytu není v současné době nic známo, činí přibližně 21 000. Některé z těch, které se dostaly do nemocnic bez identifikace, jsou klasifikovány morbidní zkratkou „WCNSF“: zraněné dítě, bez přeživší rodiny.

Již několik měsíců jsou účty sociálních médií v Gaze zaplaveny oznámeními o pohřešovaných osobách, zejména dětech. Jejich počet se zvýšil až v souvislosti s posledním masovým vysídlením, které způsobila izraelská invaze do jižního města Rafáh na začátku května. 

Mezi nimi je i Ahmad Husajn, malý chlapec, kterému ještě nebyly ani dva roky. Zmizel během exodu z oblasti kruhového objezdu Awda v centru Rafáhu, když obyvatelé prchali směrem k pobřežní oblasti Al-Mawasi.

„Byly jsme tři rodiny a převáželi jsme své věci ve dvou nákladních autech,“ řekla Ahmadova matka Samah. "Myslela jsem, že Ahmad je se svým otcem, který si myslel, že je se mnou. Zjistili jsme, že je nezvěstný, když jsme vykládali kamiony v oblasti Asdaa'; ptala jsem se na něj jeho otce, ale ten nevěděl, kde Ahmad je."

Ahmadův otec Rami se rychle vrátil do výchozího bodu jejich cesty, ale Ahmada nenašel a nikdo jiný v oblasti ho neviděl. Rami následně podal zprávu o zmizení svého syna na MVČK i na policii , a zveřejnil několik oznámení na sociálních sítích.

„Každý den ho hledáme mezi živými i mrtvými,“ řekl Samah. "Hledali jsme všude - v každé nemocnici, u každé [humanitární] organizace, na každé policejní stanici. Ale nedostali jsme žádné informace."

Identifikace těl

Policejní složky v Gaze se přímo nepodílejí na pátrání po pohřešovaných osobách, a to kvůli svým omezeným zdrojům a skutečnosti, že policejní stanice a policisté jsou často terčem útoků izraelské armády. Zdroj z policejní stanice v Chán Júnisu, který s portálem +972 hovořil pod podmínkou anonymity kvůli obavám z napadení, však uvedl, že se policie přesto snaží pomáhat, kde může, i když bez koordinace s mezinárodními organizacemi nebo bez jejich pomoci.


Zdroj popsal proces snahy o identifikaci těl, která dorazí do nemocnic: "Když se tělo již rozkládá, pořizují se fotografie jeho oblečení a případných identifikačních znaků; tyto informace se spolu s místem [kde bylo tělo nalezeno] zaznamenávají do záznamů oddělení všeobecného vyšetřování.

„Když se tělo ještě nerozložilo a lze identifikovat rysy obličeje, tělo se vyfotografuje a tyto fotografie se zveřejní na sociálních sítích,“ pokračoval zdroj. "Tělo je pak na tři dny uloženo do nemocniční lednice. Pokud po uplynutí této doby zůstane tělo neidentifikováno, je pohřbeno."

Když jsou však nemocnice příliš plné mrtvých, zdroj vysvětlil, že tělům jsou přidělena čísla a poté jsou okamžitě pohřbena na určeném místě. Po identifikaci je „číslo nahrazeno skutečným jménem osoby a ta je vyřazena ze seznamu pohřešovaných osob. Rodina se pak může rozhodnout, zda tělo přenese na rodinné pohřebiště, nebo je ponechá na stejném pohřebišti, kde bylo původně pohřbeno."

Zdroj zdůraznil, že počty pohřešovaných osob nebo osob evidovaných jako neidentifikované jsou pouze odhady: každý den jsou nová těla evidována jako pohřešovaná, zatímco jiná jsou identifikována. „Abychom mohli přesně zjistit všechna čísla, musíme nejprve zastavit válku.“

"Bezvýznamné"


Jak vysvětluje organizace Save the Children, u dětí je sedmkrát vyšší pravděpodobnost, že zemřou na následky zranění způsobených výbuchem, než u dospělých, a to z důvodu zranitelnosti jejich těla, což znamená, že je u nich také vyšší pravděpodobnost, že utrpí tak strašná zranění, že jejich tělo bude zdeformováno k nepoznání. Někdy však může být malý vzrůst dětí výhodou, protože je zachrání před rozdrcením sutinami nebo zasažením střepinami. 

Například dvouletý Hamza Malaka byl jediným přeživším - „WCNSF“ - izraelského leteckého útoku ze 14. října, který vyhladil několik generací jeho rodiny, včetně starých lidí, malých dětí a těhotné ženy. Ani po devíti měsících se nepodařilo zjistit celkový počet mučedníků, kteří jsou stále uvězněni pod troskami jeho domu ve čtvrti Zeitoun ve městě Gaza. Podle odhadů sousedů se jednalo o 26 osob, z nichž některá těla se stále ještě nepodařilo najít.

Hamzův strýc Mohammad, který žije v Kalifornii, sdělil serveru +972, že zařídil, aby se o Hamzu staral jeho přítel, dokud nenajde způsob, jak dítě z Gazy evakuovat a převzít do vlastní péče. „Nevím, kolik lidí bylo v domě, když byl bombardován, nebo kolik jich už odešlo a nyní jsou vysídleni v jiných oblastech Gazy,“ řekl Mohammad.

Nadží Juha, Anasův bratranec, si přeje jen to, aby mohl svou dvouletou dceru Kenzi řádně pohřbít. Po leteckém útoku na rodinný dům, při kterém zahynulo 117 jeho příbuzných, se mu podařilo získat těla matky, otce, sourozenců, neteří, synovců, manželky a syna - nejtěžší však podle něj je, že neví, co se stalo s Kenzi.

"Bylo její tělo vykucháno? Uhořela při výbuchu? Přežila výbuch, než se udusila pod troskami?“ ptá se. S těmito nezodpovězenými otázkami se Naji snaží pokračovat v životě, který podle něj „ztratil smysl“.


Ibtisam Mahdi je novinářka na volné noze z Gazy, která se specializuje na reportáže o sociálních otázkách, zejména týkajících se žen a dětí. Spolupracuje také s feministickými organizacemi v Gaze v oblasti zpravodajství a komunikace.

Náš tým byl zdrcen hrůznými událostmi této poslední války. Svět je otřesen bezprecedentním izraelským útokem na Gazu, který způsobil masovou devastaci a smrt obléhaných Palestinců, stejně jako krutým útokem a únosy, které Hamás provedl 7. října v Izraeli. Naše srdce jsou se všemi lidmi a komunitami, které čelí tomuto násilí. 

Nacházíme se v mimořádně nebezpečné době v izraelsko-palestinské oblasti. Krveprolití dosáhlo extrémní brutality a hrozí, že zachvátí celý region. Povzbuzení osadníci na Západním břehu Jordánu, podporovaní armádou, využívají příležitosti ke zintenzivnění útoků na Palestince. Nejpravicovější vláda v dějinách Izraele zesiluje policejní represe proti nesouhlasu a pod rouškou války umlčuje palestinské občany a levicové židy, kteří mají námitky proti její politice.

Tato eskalace má velmi jasný kontext, kterým se server +972 zabýval posledních 14 let: Izraelská společnost se zabývá rostoucím rasismem a militarismem, zakořeněnou okupací a apartheidem a normalizovaným obléháním Gazy.

 

Máme dobré předpoklady k tomu, abychom o tomto nebezpečném okamžiku informovali - ale potřebujeme k tomu vaši pomoc. Toto strašné období bude výzvou pro lidskost všech, kteří v této zemi usilují o lepší budoucnost. Palestinci a Izraelci se již organizují a připravují strategii, aby svedli svůj životní boj.

 

Můžeme počítat s vaší podporou ? Časopis +972 je předním mediálním hlasem tohoto hnutí, zoufale potřebnou platformou, kde palestinští a izraelští novináři, aktivisté a myslitelé mohou informovat o dění a analyzovat je, vedeni humanismem, rovností a spravedlností. Připojte se k nám.