Foreign Policy: Čeho Hamás dosáhl?

21. 12. 2023

čas čtení 8 minut
 
Od 7. října dosáhl Hamás hmatatelných úspěchů, ale za nesmírně vysokou cenu, píší Daniel Byman a Delaney Duff.
 

Je užitečné zamyslet se nad tím, čeho Hamás dosáhl a v čem selhal, na základě zkoumání tří různých rozměrů: Boj Hamásu proti Izraeli, vnitropalestinská aréna a mezinárodní postavení této skupiny.

Úspěchy proti Izraeli

Teroristické útoky Hamásu přinesly Izraeli bolest a narušily jeho pocit bezpečí - což jsou oba cíle Hamásu. Útok odhalil nesprávné přesvědčení izraelské vlády, že Hamás nemá v úmyslu ani nemá schopnost zahájit plnohodnotný útok na izraelské území. Tento předpoklad, navzdory důkazům o opaku, způsobil, že Izrael nebyl na ničivý vpád Hamásu připraven. Výsledné selhání zpravodajských služeb a naprostá brutalita útoku s mrzačením a znásilňováním, který byl údajně úspěšnější, než plánovači Hamásu předpokládali, zanechá na izraelských občanech hluboké psychologické jizvy a donutí Izrael přehodnotit svůj přístup k bezpečnosti do budoucna.

 
Až do 7. října a s výjimkou sporadických raket vypálených na Izrael z Gazy, s nimiž si izraelská protiraketová obrana do značné míry poradila, mohli Izraelci Hamás a Palestince obecně do značné míry ignorovat. Když občas propukla krize, což se stávalo každých několik let, obě strany se nakonec dohodly, že přejdou na určitou verzi dosavadního stavu. Z pohledu Hamásu však status quo palestinskou věc pomalu dusil a Izrael triumfoval. Každý rok se osady na Západním břehu rozšiřovaly, zatímco Gaza v nejlepším případě stagnovala a její obyvatelé neměli příliš nadějí. Nyní musí Izraelci s neukončeným konfliktem s Palestinci počítat, místo aby jej ignorovali.

Reakce Izraele by také mohla posílit Hamás. Hamás vrátil palestinskou věc do popředí světového zpravodajství a izraelská vojenská kampaň v Gaze - s obrovským utrpením civilního obyvatelstva Gazy - ji tam udržuje. Izraelská pozemní ofenziva nahrává Hamásu v jeho narativu  o izraelské agresi, odcizuje Izrael jeho sousedům a zvyšuje napětí v regionu. Z dlouhodobého hlediska konflikt podporuje novou generaci Gazanů, kteří mají vůči Izraeli výhrady, což by mohlo v budoucnu posílit podporu Hamásu.

Úspěchy v rámci palestinského společenství

Hamás obnovil svůj takzvaný odbojový kredit mezi palestinským lidem. Poté, co Hamás v roce 2007 převzal vládu nad Gazou, se ocitl v konfrontaci s každodenními požadavky na správu Gazy. To často vyžadovalo vyhýbat se konfliktům s Izraelem, aby se nezvýšil již tak značný ekonomický tlak země na Gazu a aby Izrael neprováděl ničivé vojenské údery na Gazu. To zase vedlo Hamás k omezení vlastních útoků a někdy i k tomu, že se do bojů nezapojoval, když Izrael udeřil na radikálnější palestinský Islámský džihád. V důsledku toho se Hamás ocitl v pozici izraelského policisty, nikoliv jeho nejobávanějšího nepřítele, což rozzlobilo jeho vojenské křídlo a vedlo ke kritice z militantních kruhů, že skupina pomalu opouští ozbrojený boj.

Ničivě účinné útoky Hamásu zvýšily podporu hnutí odporu obecně a obnovily zejména jeho kredit. Ačkoli zatím nemáme k dispozici solidní průzkumy veřejného mínění z období po 7. říjnu, omezené průzkumy mezi Palestinci v Gaze a na Západním břehu Jordánu i neoficiální zprávy naznačují silnou podporu útokům ze 7. října a naznačují, že izraelská reakce v Gaze i na Západním břehu Jordánu rozzuřila mnoho Palestinců, kteří jinak nejsou stoupenci Hamásu. Izrael také propouští palestinské vězně, kteří jsou na Západním břehu Jordánu vítání jako hrdinové, výměnou za Izraelce, které Hamás zajal 7. října - jasné vítězství Hamásu, který může tvrdit, že ke svobodě vězňů vedly jeho útoky, nikoli jednání konkurenční Palestinské samosprávy.

To vše se děje na úkor Palestinské samosprávy a Palestinců, kteří jsou pro mír. Tím, že Palestinská samospráva  nebojuje, a dokonce potlačuje protiizraelské demonstrace, vypadá ve srovnání s Hamásem zbaběle. Izraelská reakce, kterou Hamás vyprovokoval, také diskredituje ty, kteří tvrdí, že Izrael může být partnerem pro mír.

Mezinárodní úspěchy

Dlouhá léta se zdálo, že palestinsko-izraelský spor je ve světě na vedlejší koleji. Spojené státy se soustředily na Čínu a na ruskou agresi na Ukrajině, zatímco arabské vlády se spokojily s tím, že navzdory občasným slovním projevům tento problém do značné míry ignorovaly. Nyní se palestinská otázka dostala do popředí světového zájmu.

Izraelská odveta na útok Hamásu posiluje íránské narativy, které Izrael vykreslují jako okupační mocnost brutálně potlačující Palestince. Pokračující konflikt a následná humanitární krize v Gaze podkopávají obraz Izraele v regionu a posilují podporu těch, kteří jsou proti němu, jako je Írán. Ačkoli Írán popírá, že by se na útoku přímo podílel, úspěch operace může Írán povzbudit, aby ještě více investoval do své "osy odporu", regionální sítě militantních skupin, jejichž cílem je destabilizovat Izrael a jeho spojence.

Útok také dočasně zastavil normalizační rozhovory mezi Izraelem a Saúdskou Arábií, které podporovaly Spojené státy. Pokud by Rijád uznal Izrael, položil by tím základ pro to, aby totéž učinily i další arabské země. Hamás by se tak ocitl ve stále větší izolaci a měl by jen málo partnerů, kteří by se zasazovali o palestinskou věc. Po útoku se však saúdští představitelé od Izraele distancovali a vydali prohlášení na podporu Palestinců. Tyto kroky měly z velké části uklidnit převážně propalestinské obyvatelstvo země po měsících vyjednávání s Izraelem, spíše než že by šlo o propalestinský obrat v saúdské politice. Naznačují však, že politická cena normalizace vztahů s Izraelem, která byla pro Rijád vždy vysoká, je nyní mnohem vyšší.

Mimo Blízký východ vyvolala válka značnou podporu palestinské věci. V celé Evropě se konaly propalestinské demonstrace. Až na několik výjimek se světový jih přihlásil k palestinskému narativu, líčí válku jako útok mocné země na bezbranné obyvatelstvo a lituje toho, co mnozí považují za pokrytectví Západu, který brání Ukrajinu a ignoruje práva Palestinců.

Hamás si dokonce může připsat několik vítězství ve Spojených státech. Ačkoli většina republikánů a americký prezident Joe Biden se k Izraeli hlásí, širší Demokratická strana je rozdělena, přičemž zejména mladší demokraté jsou k Izraeli kritičtí. Ačkoli nikdo z nich Hamás nepodporuje, někteří demokratičtí zákonodárci vyzývají k příměří, omezení americké vojenské pomoci a dalším krokům, které jdou proti izraelské politice.

Cena za úspěch

Ať už Hamás dosáhl jakýchkoli úspěchů, stojí ho to obrovskou cenu. Vedení Hamásu i jeho vojenský aparát budou izraelskou vojenskou kampaní pravděpodobně vážně ochromeny: Izrael tvrdí, že zabil desítky velitelů a více než 7 000 bojovníků Hamásu. Kromě toho je pravděpodobné, že Izrael bude ve vražedné kampani proti vůdcům Hamásu pokračovat ještě několik let nebo dokonce desetiletí.

Nejvyšší cenu samozřejmě zaplatí obyčejní lidé v Gaze. Mnoho z přibližně 19 000 mrtvých jsou děti a devastace pásma Gazy a vysídlení velké části jeho obyvatelstva vytvoří trvalou krizi, i kdyby brzy došlo k příměří. Obyvatelé Gazy se budou muset znovu postavit na nohy, přičemž svět jim k tomu poskytne přinejlepším jen omezenou pomoc.

Tato bolest může Hamásu způsobit nejvyšší cenu: ztrátu podpory mezi obyčejnými Palestinci. Jakmile válečné utrpení odezní, zatímco ztráty a destrukce přetrvají, mohou Palestinci vnímat Hamás spíše jako nebezpečnou než hrdinskou organizaci. Aby to však byla pravda, musí existovat věrohodné možnosti vyjednávání a jiné mírové cesty, jak by mohli Palestinci dosáhnout státnosti a dalších cílů. Jedině to skutečně zdiskredituje násilný odpor jako nejlepší možnost pro Palestince.

Podrobnosti v angličtině ZDE

1
Vytisknout
2511

Diskuse

Obsah vydání | 22. 12. 2023