Americká dvojí měřítka vůči Izraeli a Rusku ohrožují globální stabilitu
26. 12. 2023
Zjevné americké pokrytectví může mít vysokou cenu v podobě ztráty důvěryhodnosti USA, poškozené globální prestiže a snížené sebeúcty, varuje Patrick Wintour.
Rozhodnutí Joea Bidena obhajovat izraelské metody v Gaze tak brzy poté, co v jiném kontextu odsoudil ruské postupy na Ukrajině, již má reálný dopad na vztahy mezi globálním severem a jihem a Západem a Východem a vytváří důsledky, které se mohou projevovat po celá desetiletí.
Bidenova administrativa zřejmě ví, že postupně ztrácí mezinárodní diplomatickou podporu.
Když se k USA a Izraeli na Valném shromáždění OSN připojí jen osm dalších zemí, včetně Mikronésie a Nauru, jako se to stalo letos v prosinci, kdy odmítly rezoluci o příměří pro Gazu, je těžší tvrdit, že Amerika zůstává nepostradatelným státem - což je věta bývalé ministryně zahraničí Madeleine Albrightové, na kterou se Biden často odvolává.
Naproti tomu Vladimir Putin po období vlastní globální izolace "skutečně cítí, že vše v tuto chvíli směřuje v jeho prospěch", tvrdí Fiona Hillová, bývalá úřednice amerického ministerstva zahraničí specializující se na Rusko.
V kontextu, v němž se mnohé země na vzestupu beztak dívaly na "mezinárodní řád založený na pravidlech" skepticky, se scénář pro Sergeje Lavrova, veterána ruského ministerstva zahraničí, píše sám. V prosincovém projevu na fóru v Dauhá si Lavrov postěžoval: "Pravidla nebyla nikdy zveřejněna, nikdo je nikomu ani neoznámil a uplatňují se podle toho, co zrovna Západ v daném okamžiku moderních dějin potřebuje."
Americká selektivita, jak ji vnímá velká část zemí globálního Jihu, pravděpodobně způsobí širší zúčtování. Tato otázka se řítí "do jádra toho, co někteří lidé nazývají polykrizí".
Pokud bude americká obrana Izraele i nadále pokračovat, posílí se tendence k vzniku transakčních neideologických spojenectví. Amerika by se mohla ocitnout v konfrontaci s většími a asertivnějšími alternativními bloky, ať už se jedná o rozšířený BRICS, který letos vede Putin, nebo o jiné aliance vedené Čínou.
Před šesti krátkými měsíci to vypadalo úplně jinak - Západ v roce 2022 znovuobjevil sám sebe a byl hrdý na to, že na Putinovu invazi na Ukrajinu reagoval s nebývalou solidaritou. Nebál se války ani ztráty ruských energetických zdrojů.
Ale i tak velké části světa nevnímaly Ukrajinu jako globální antiimperialistický boj, ale jako regionální konflikt v rámci Evropy, který jim přináší jen vyšší ceny potravin.
Nyní, v souvislosti s Gazou, dostaly latentní protiamerické nálady nový impuls. To, že by existovala jakákoli právní či morální paralela mezi ruským a izraelským chováním, Bidenova administrativa odmítá a místo toho tvrdí, že skutečná paralela spočívá ve válečných zločinech Hamásu a ruské armády. Putinova invaze a zničení ukrajinských měst nebyly aktem sebeobrany.
Jakmile se však na sociálních sítích vedle sebe postaví rozbombardované budovy v Gaze a Mariupol, je to složitější. Do hry vstupuje otázka přiměřenosti. Izraelská reakce má blíže k americké odplatě po 11. září, kterou Biden výslovně izraelskému premiérovi Benjaminu Netanjahuovi nedoporučoval.
Západní představitelé, kteří byli po několik týdnů tlačeni k tomu, aby řekli, zda ztráta 18 000 převážně civilních životů může být porušením mezinárodního práva, hovoříi pouze v podmiňovacím způsobu a dodávají, že nemohou vynášet soudy, protože to je záležitost soudů.
Srovnejte to se slovy Johna Kerryho, amerického ministra zahraničí, z roku 2016 o ruské roli při zničení Aleppa. Řekl: "Je nevhodné, aby bombardovali takovým způsobem, jakým to dělají. Je to zcela proti válečným zákonům, je to proti slušnosti, je to proti jakékoli běžné morálce a stojí to obrovské náklady."
Nebo Biden v Polsku při prvním výročí ruské invaze na Ukrajinu. "Dopustili se zvrácenosti, zločinů proti lidskosti, beze studu a bez lítosti. Zaměřili se na civilní obyvatelstvo, které zabíjejí a ničí. Použili znásilnění jako válečnou zbraň. Ukradli ukrajinské děti ve snaze ukrást Ukrajině budoucnost. Bombardovali nádraží, porodnice, školy a sirotčince."
Zběžné zhodnocení postojů kolem světa ukazuje, jaký dopad to mělo. Ať se to USA líbí, nebo ne, hrozí, že se stanou synonymem dvojích měřítek.
Bidenova administrativa se svým jedinečným vztahem k Izraeli a ostrovní politickou kulturou někdy působí jako hluchá.
Co bude následovat?
Putin má pocit, že už to ví. Nedávno to řekl skupině nových diplomatů: "Svět prochází kardinální proměnou. Základní změnou je, že dřívější unipolární světový systém je nahrazován novým, spravedlivějším, multipolárním světovým řádem. Domnívám se, že to už je každému zřejmé. Tak zásadní proces samozřejmě neproběhne hladce, ale je objektivní a - jak chci zdůraznit - nezvratný."
Tím, že se Biden snažil ovládnout diplomacii kolem Izraele a vyloučit ostatní země, ukázal, že nerozumí formujícímu se světu, tvrdí Putin. Putin doufá, že stačí jen počkat na 5. listopad 2024 - den amerických voleb -, kdy by mohl být Donald Trump znovu zvolen. Trumpův slib "ukončit válku do 24 hodin" je všeobecně vnímán jako požadavek na významnou ztrátu ukrajinského území ve prospěch Ruska.
Aby dokázal Putinovi, že se mýlí, a aby ochránil sám sebe, Biden si zřejmě občas uvědomuje, že potřebuje ukončit válku v Gaze, což vyžaduje ukončení jeho sebezničující bezpodmínečné podpory Netanjahua. Arabské státy, jakkoli nemají rády Hamás a politický islám, chtějí, aby konflikt skončil, stejně jako velká část ukrajinské občanské společnosti, pro kterou byla Gaza trojnásobnou tragédií - odvedla pozornost světa od Ukrajiny, zdiskreditovala koncept řádu založeného na pravidlech a rozdělila Západ, což oslabilo Bidena a EU.
Je pochopitelné, proč Zelenskyj zaujal jednoznačně proizraelský postoj, ale Timothy Kaldas, zástupce ředitele Tahrírského institutu pro blízkovýchodní politiku, řekl: "Pokud se zasazujete o mezinárodní řád založený na pravidlech, pokud se chcete bránit zemím, které zabírají území za použití síly, pak by se Ukrajina neměla považovat za spojence Izraelců."
Diskuse