Izrael válku proti Hamásu prohrává, ale Netanjahu a jeho vláda to nikdy nepřiznají

22. 12. 2023

Tomuto vyprávění napomohly vážné potíže několika málo novinářů, kteří stále působili v Gaze, včetně ohrožení jejich osobní bezpečnosti, zatímco mezinárodní tiskový sbor uvízl v Jeruzalémě a byl ve většině svých informací závislý na zdrojích IDF.

To se změnilo, když se začal objevovat jiný obraz. Nejprve chyběly důkazy na podporu tvrzení IDF o sídle Hamásu pod nemocnicí al-Šifa, poté IDF nedokázaly určit místo, kde se nacházela izraelská rukojmí, přestože měly k dispozici jedny z nejmodernějších zpravodajských informací na světě.

Zcela nedávno došlo ke dvěma dalším incidentům. Dne 12. prosince došlo k obratnému trojímu přepadení zinscenovanému polovojenskými jednotkami Hamásu v části Gazy, kterou údajně ovládají izraelské síly. Jednotka IDF byla přepadena a utrpěla ztráty. Na pomoc této jednotce byly vyslány další jednotky, které byly následně přepadeny, stejně jako posily.

Deset vojáků IDF bylo údajně zabito a další těžce zraněni, ale důležité bylo jejich služebním zařazení, včetně plukovníka a tří majorů z elitní brigády Golani. Skutečnost, že Hamás, údajně zdecimovaný a s mnoha tisíci již zabitými vojáky, dokázal uskutečnit takovou operaci kdekoli v Gaze, natož v oblasti, která je již údajně pod kontrolou IDF, by měla vyvolat pochybnosti o tom, že Izrael dosahuje ve válce podstatného pokroku.

Další náznak přišel o několik dní později, kdy se třem izraelským rukojmím podařilo uniknout svým únoscům, ale vojáci IDF je zabili, přestože byli bez košil a s bílou vlajkou. Co se od té doby ještě zhoršilo a vyvolává v Izraeli značný hněv, je skutečnost, že telefonáty rukojmích zachytil pátrací pes IDF vybavený zvukovým zařízením pět dní před jejich zabitím.

Existují i další, širší náznaky problémů IDF. Podle oficiálních údajů o ztrátách bylo v Gaze, Izraeli a na okupovaném Západním břehu Jordánu zabito více než 460 vojáků a asi 1 900 jich bylo zraněno. Jiné zdroje však hovoří o mnohem větším počtu zraněných. Před deseti dny zveřejnil přední izraelský deník Yedioth Ahronoth informace získané z rehabilitačního oddělení ministerstva obrany. Podle nich je počet obětí více než 5 000, z toho 58 % je klasifikováno jako těžce zranění a více než 2 000 je oficiálně uznáno za invalidy. Došlo také k řadě obětí přátelské střelby, přičemž deník Times of Israel uvádí 20 ze 105 úmrtí v důsledku takové střelby nebo nehod během bojů.

Celkově lze říci, že IDF se při reakci na neregulérní válku stále řídí dobře nacvičenou doktrínou Dahiya, která spočívá v použití masivní síly, způsobuje rozsáhlé sociální a ekonomické škody, podkopává vůli povstalců bojovat a zároveň odrazuje budoucí hrozby pro bezpečnost Izraele. Jde to však velmi špatně. Kritika přichází z nečekaných stran, včetně bývalého britského ministra obrany Bena Wallace, který varoval před dopadem trvajícím 50 let. Dokonce i Bidenova administrativa začíná být z toho, co se odehrává, důkladně znepokojena, přesto jsou Benjamin Netanjahu a válečný kabinet odhodláni pokračovat, dokud to půjde.

Stojí za to si uvědomit proč. Útoky ze 7. října a s nimi spojená brutalita zasáhly izraelskou představu o bezpečnosti až do morku kostí, což znamená, že velká většina izraelských židů zatím Netanjahuovu reakci nadále podporuje. I ta však ztrácí na síle a zhoršuje ji zabití tří rukojmích vojáky IDF.

Důsledkem toho všeho je, že velitelé IDF se dostávají pod obrovský tlak, aby uspěli, a půjdou tak daleko, jak jim to válečný kabinet dovolí. Mnozí z těchto velitelů jsou vysoce inteligentní, i když nevyhnutelně cílevědomí lidé, a nyní budou vědět, že přes veškerou Netanjahuovu rétoriku nelze Hamás, nebo alespoň jeho ideje, porazit vojenskou silou. Vědí také, že zatímco se rozhovory zadrhávají, tlak rodin rukojmích může brzy vyústit v další humanitární pauzu. Proto bude jejich cílem co nejvíce poškodit Hamás, a to co nejrychleji, dokud to půjde, ať už to Palestince bude stát cokoli. Důkazem tohoto přístupu jsou intenzivní nálety z tohoto týdne.

To umožňuje Netanjahuova závislost na extremistické menšině náboženských fundamentalistů a zarytých sionistů v jeho vládě. Nebýt tragédie ze 7. října, neměli by v Izraeli ani zdaleka tak širokou podporu, a přesto dlouhodobé bezpečnosti Izraele stále více škodí. Nejenže hrozí, že se Izrael stane státem vyvrhelů, a to i mezi svými spojenci, ale také podnítí vznik radikální opozice ze strany obnoveného Hamásu nebo jeho nevyhnutelného nástupce.