Pokud budeme přírodu nadále zneužívat, zhroutí se a vezme nás s sebou

3. 11. 2022

čas čtení 5 minut
Velká část přírody je kvůli rostoucím emisím CO2, průmyslovému zemědělství a znečištění na pokraji kolapsu

Posledních padesát let formovalo západní myšlení a jednání neblahé paradigma: "tragédie společného". Jedná se o situaci, kdy každý funguje podle svých vlastních zájmů a vyčerpává naše společné zdroje. Od roku 1968, kdy byl tento termín poprvé použit, jej naplno uplatňujeme s ničivými důsledky pro naši půdu, vodu a atmosféru, píše Christiana Figueres, šéfka klimatické konvence 0SN, jíž se podařilo dojednat pařížskou dohodu o akcích proti globálnímu oteplování z roku 2015.

Klimatická krize a krize biologické rozmanitosti jasně ukázaly, že tento omyl musíme napravit a postarat se o globální společné statky. Všichni potřebujeme čistý vzduch, úrodnou půdu, prosperující biologickou rozmanitost a zdravé oceány, abychom přežili a prosperovali. Teplotních limitů stanovených pařížskou dohodou nedosáhneme, aniž bychom nyní zastavili přeměnu ekosystémů a obnovili to, co již bylo vyčerpáno.


Velká část přírody je kvůli rostoucím emisím CO2, průmyslovému zemědělství a znečištění na pokraji kolapsu. Proto letos na dvojici klimatických konferencí - klimatické konferenci v Egyptě a konferenci o biologické rozmanitosti v Kanadě - potřebujeme ambiciózní, společná opatření, která splní sliby o snížení emisí a zavážou se zastavit a zvrátit katastrofální úbytek biologické rozmanitosti a vymírání druhů.

Je čas zastavit tragédii a zaměřit se na nezbytnost společného. Každá kapka vody, kterou pijeme, každá molekula kyslíku, kterou dýcháme, a každé sousto potravy, které jíme, pochází z přírody. Vývoj lidského rodu ukazuje, že přírodu potřebujeme mnohem více než ona nás.

Hlavní výzva, která před námi stojí, není technická ani finanční. Potřebujeme změnu myšlení. Změna myšlení však není zmíněna v mnoha vynikajících plánech opatření v oblasti klimatu a ochrany přírody, které vedoucí představitelé konzultují. Je načase, abychom na to upozornili. Setrvávání na myšlence, že samoúčelné využívání společných zdrojů je nevyhnutelné nebo nezvratné, v době, kdy je zapotřebí hluboké a systémové spolupráce, nepřinese dobré výsledky.

Abychom dosáhli dekarbonizované ekonomiky, v níž se bude dařit lidem i přírodě, potřebujeme opatření na místní i globální úrovni. Jedna společnost nebo jedna vláda sama o sobě nemůže dosáhnout takových změn, jaké potřebujeme; transformace musí být systémové a exponenciální a musí být prováděny s ohledem na spravedlnost.

Jedině změna způsobu myšlení, od soutěživosti ke spolupráci, nám umožní spolupracovat a urychlit toto úsilí. Tato radikální změna myšlení by nám otevřela obzory a umožnila nám hledat v našich odvětvích, městech, čtvrtích a regionech další lidi, se kterými bychom mohli spolupracovat.

Radikální spolupráci jsem viděla v období před uzavřením pařížské dohody, kdy se státy spojily, aby vytyčily jeden směr, kterým se bude ubírat globální ekonomika. A vidím, jak radikální spolupráce vznikla mezi podniky a institucemi, které jsou signatáři The Climate Pledge, založené v roce 2019. Například někteří z 375 signatářů, kteří by byli tradičně považováni za konkurenty, se rozhodli vytvořit nákupní alianci, aby zlevnili a zrychlili výrobu baterií pro vozidla s nulovými emisemi.

V mnoha odvětvích vznikají velmi rozmanité aliance spolupráce. Jejich vyjednávání je stejně obtížné jako vzrušující a vytváří ducha společenství a přístup "dokážu to", který právě teď tak zoufale potřebujeme.

Volbu, před kterou stojíme v nadcházejícím období, lze popsat jako volbu mezi dvěma dveřmi. Pokud budeme i nadále mezi sebou soutěžit, pokud budeme i nadále znečišťovat oceány, vzduch a půdu způsobem, jakým to děláme právě teď, vědomě jsme si zvolili tyto první dveře. Do konce tohoto desetiletí budeme na cestě do světa zrychlujícího se ničení a nevýslovného lidského utrpení. Jakmile jednou těmito dveřmi projdeme, bude velmi obtížné se vrátit zpět.

Pokud si místo toho zvolíme radikální spolupráci, zaměříme se na nezbytnost společného a budeme usilovat o mnoho různých způsobů, jak rychle dekarbonizovat naši ekonomiku, pak si zvolíme dveře číslo dvě. Do konce tohoto desetiletí otevřeme dveře do budoucího světa, který bude zdravější, spravedlivější, prosperující a rozhodně bezpečnější než ten, který máme nyní. Dveře číslo dvě nejenže zabrání nejhorší krizi klimatu a biologické rozmanitosti, ale zavedou nás do mnohem lepšího světa. Tyto dveře si však musíme vybrat záměrně a včas.

Radikální spolupráce je těžká. Vyžaduje, abychom si osvojili jiné myšlení; vyžaduje, abychom naslouchali lidem, které jsme možná dříve považovali za konkurenty, sdíleli je a spolupracovali s nimi. Radikální spolupráce překonává status quo a otřásá dynamikou moci. Tváří v tvář blížícím se zlomovým bodům klimatu a kolapsu živého světa, jak ho známe, si bez ní nemůžeme dovolit pokračovat.

Zdroj v angličtině ZDE

0
Vytisknout
4650

Diskuse

Obsah vydání | 8. 11. 2022