Mají právo na sebeobhajobu a sebeobelhávání i lidé chudí

7. 11. 2022 / Pavel Veleman

čas čtení 8 minut
Každý z nás potřebuje nějaké to šidítko…


"Napadlo mě totiž, že kdyby se poserové v minulosti věnovali vzájemnému sdružování, mohlo by se jejich hnutí stát politickou silou velikého kalibru"

(Pavel Juráček, Deník, 1976)

Výraz "frustrace" je v současné české společnosti pojem velmi negativní. Být zařazen do škatulky celoživotního, společenského flustráta, stáváš se navždy otravným hmyzem.

 "Velemane, nech si ty své stále se dokola opakující nářky, unavuje to strašně, manipuluješ s fakty a nevidíš věci v jejich celkové složitosti." Změň se, pracuj na sobě, usmívej se, využij psychologa, psychiatra, šamana, mága, choď na jógu, běhej, a hlavně: Neustále si nestěžuj! Systém je celkem v pořádku, jen ty se nechceš do něj zařadit…Vždyť víš, co je naše heslo, které máš i ty předávat dál - jako správný sociální pracovník: " Nechte lidí naučit chytat ryby, nedávejte je jim…" Brr, jak dobře to znám a občas i podobná, pitomá moudra nechtěně opakuji. Tu stupidní pravdu těch, co se vždy šikovně mrskají životem.

Ano, dnes a denně mám v kanceláři lid český, který nevítězí ve svém osobním ani společenském životě (jako by život byl fotbalový zápas) a stejně jako je jiný každý otisk prstu, i životní cesta každého jedince je  jedinečná (zase fzřejmě výrok frustráta, pardon!).

To jen každý v jiném kabátu čelíme stejným těžkostem života. Kabát dnešní doby, má jen jednu uznávanou míru a ta míra se jmenuje peníze. Kdo peníze má, koupí si veškerá společenská, mocenská, konzumní šidítka, která mu pomohou potlačit tíseň života a dovolí mu být hrdý sám na sebe.

Ten, kdo peníze nemá, má za krkem společenskou frustraci a s ní se opravdu moc těžko žije. A pakliže nám šidítko naděje nepodá sociální stát, podají nám ho třeba dezinformační weby a úpis ďáblovi je dokonán. Naneštěstí pro všechny v této zemi.

Zde je maličká ukázka jednotlivých skupin obyvatel a jejich životních šidítek, které jim (nám) umožňují nemít tzv. "posraný život". Netuší, že většinou primárním důvodem tohoto "úspěchu" je rodina ve které se narodili, často i náhoda, celoživotní počtářství z rozumu a mnohdy i velkého talentu, který je však využíván často pouze k svému prospěchu a své uzoučké komunity:

- Politický vliv. Když se podíváte třeba do "Hlídače státu", uvidíte, jak úzce je propojený tzv. výtlak peněz (pochopitelně ten legální, ten nelegální je pochopitelně daleko, daleko větší), spojený třeba s místem na politické kandidátce, která je zásadní třeba v obecních volbách (zde vznikají klíčové místní mafie). Je již vlastně jedno, o jakou stranu nebo hnutí se jedná,  Většinou jsou to malé, dvacetičlenné party oblastního sdružení v místě velikosti krajského města. Legitimita jejich zastupování občanů je naprosto nulová. Fakticky  mají oblastní politické strany a hnutí menší počet členů než místní fotbalový tým. To jen zvyk voleb toto umožňuje. A tak dám  sponzorský dar milion korun, jelikož jsem úspěšný podnikatel, stanu se posléze i krajským zastupitelem. Další člen mého klanu zaplatí 250 tisíc za rok. Již jsem celkem úspěšný politik. V každé partaji se oceňuje neustálá finanční loajalita. V mé buňce, kde výtlak peněz je třeba 80 000 za rok na každého člena, má skoro každý člen nějakou funkci. No a je po frustraci. Teplé místečko se vždy nějaké najde a ta účelová, finanční investice se vyplatila… A opět mi tu naskočí, jak je to podobné s normalizačním chováním. Vždy si vzpomenu na stranické známky v době socialismu, na které členové  KSČ na svých pracovištích nadávali. Vždy jsem jim říkal: "Vždyť si to vyberete jinak a když se vám to nelíbí, nemusíte u komunistů být". Byli ve straně v důsledku svého ekonomického uvažování. Je to stejné i dnes.

- Byznysový (ekonomický) vliv.  Takový člověk např. pracuje v oboru, kde se točí peníze (je to makléř, finanční analytik) a jehop společenská užitečnost je  nulová. Je to sobec ve skupině dalších sobců. Všichni mají pocit, že jsou bohatí, protože toho dosáhli svým umem a svou dovedností. Netuší, že hlavní důvod je velmi primitivní - jsou totiž u  zdroje peněz a j zde platí jednoduchý, brutální princip  darwinismu. Frustrace zbaven, dobře naladěný tkový člověk dostane nabídku od partnerky kámoše (dělá v ČT), která  potřebuje někoho pro pořad "Krotitele dluhů 7". Prostě těm sockám ukáže, jak se dělá byznys plán (rodinný rozpočet) - je to prý legrace, jednat s těmi frustráty a řešit každý pacholík navíc, ale když jsou blbé a sociální pracovník je stejný frustrát jako oni, co našim pozitivním novinářům zbývá? Najmout skutečné profíky.

- Čeští oligarchové a miliardáři. Jejich zisky jsou pro normální smrtelníky nepochopitelné, avšak čeští oligarchové a miliardáři nedopustí, aby je stát "odíral". Prostě se odstěhují i s firmou a mají po (frustraci) z mimořádné daně. "Tak hodný jsem, platím nějaké daně a oni takhle - fakt jsem se naštval. My, čeští miliardáři,  jsme zkrátka na tom zle…"  Cítí vůbec tito lidé něco jako společenskou odpovědnost? Myslím si, že ne.. A už vůbec ne s sociálními frustráty. Pro ně jsou dobří pouze jako otroci (díky exekucím a práci na černo bez jakéhokoli sociálního a pracovního zabezpečení).

- Unavení OSVČ. Máme jich stejně jako exekucí - nejvíce na světě na počet obyvatel - pochopitelně opět je to česká podvodná realita, kterou však nikdo raději nezkoumá a  na dva obrovské problémy nám stačí dvě fráze: Jsme podnikavý národ jedinců a každý musí splácet svoje dluhy. Většina šulí daně, stát zase šulí je a ti méně šťastní pracují v švarcsystému, frustraci si však nemohou dovolit. A tak drží systém, chválí, maskují.,.Hlavně nebýt ve škatulce "frustrát" …To by byl můj konec!

- Státní úředníci a úředníci samosprávy, většinou bez sebemenší možnosti něco opravdu změnit, vždy poslušně vypracovávající stovky zbytečných statistik a hloupostí do  spisů, který je pouze  k tomu, aby je kontrola pochválila, a ty zas pochválila další kontrola. A hlavně: Naprostá loajálnost k politickému vedení (pardon: "úřední nestrannost"). Velmi dobřeb chápou, jak lehce jsou nahraditelní, když oligarchie luskne palcem, být frustrátem a stěžovat si - nikdy!

- A nakonec jsem ponechal všechny chytré, vzdělané, životním stylem naprosto rozdílné lidi, všicheny ty úspěšné individualisty, často velmi zajímavé lidi, kterým však často chybí empatie a pochopení pro lidskou nedokonalost, hloupost, křehkost, hrubost…. Nechápou, proč právě tito lidé potřebují ochranu nejvíce…Nechápou frustráty!


No a potom jsou zde Ti, kteří se stydí za to, že je pro ně nemožné uživit rodinu, zaplatit nájemné, zajistit, aby dlouhodobě svítil proud a mohli se alespoň všichni pořádně vykoupat …. Je on opravdu viník toho, že nevyjde s platem?  Někdy má i dvě práce. Nemohou kromě sledování televize naprosto nikam třeba s dětmi (lístky na MS v nohejbalu stojí 1500 Kč na osobu, na NHL 5000 Kč), kino a popcorn a pití 400 Kč na osobu, koupání v Čestlicích 2000, Kč za jednu osobu…A proč by si pracující člověk toto nemohl alespoň jednou za čas toto dovolit? Divit se jejich společenské frustraci může jen totální asociál?

A šidítko pomocí peněz zrovna zde je nedostupné, ačkoli nejvíce důležité pro stabilitu společnosti (právě kvůli těm konspiračním webům a putinovským pacholkům). O těchto lidech píši, když už jim nemohu opravdu pomoci, kvůli asociálnímu systému. Nebudu je  urážet zástupným a zbabělým sociálním "napravováním". 










1
Vytisknout
5034

Diskuse

Obsah vydání | 9. 11. 2022