Běda podělaným!

7. 11. 2022 / Petr Haraším

čas čtení 6 minut
Ohýbáme záda svá hodně a rádi a moc, majíce na bedrech nezvladatelnou tíhu vlastních omylů a politických skutků. Po šestileté nacistické okupaci, po podobné, nýbrž mnohem delší okupaci komunistické s nadvládou Kremlu, a, bohužel, po konečné vnitřní okupaci od domácích oligarchů už nevíme, zda se ještě ohýbáme, nebo už jsme absolutním ohnutím těla i mysli dospěli do bodu, kdy se sami sobě jevíme jako krásná, vzpřímená a rovná “prevítka“.

Kdy?

Ohneme gumovou záď před vyslancem z Říše Babišovy, když coby úředník českého státu ve vší čestnosti a slušnosti vyjdeme vstříc požadavkům predátorského premiéra země a už podepisujeme dotaci. Kašleme spolu s úředníkem na pravidla, nařízení, kašleme na zákony. Velebíme sebe a velebíme politika podvodníka, jak jsme znovu vyzráli na stát a na zbytek zbytečných spoluobčanů. My se rádi pokloníme až k zemi a dovolíme politikům bez rozdílu vah a idejí, aby si ohýbali zákony k zisku svému.

V kůži státního zástupce srazíme ohled, dohled a podpatek a vkleče s pohledem vzhůru dozorujeme kauzy dotačního premiéra. Pěkně rozvážně, polehoučku a pozvolna, aby se lesa a lidí pán nepolekal. Plížením pospícháme vzad přes „horydoly“, přes Zemana od a k Zemanovi, přes devatero policejních došetření, sedmero přezkoumání a patero již notně dlouhých vousů capa z Čapí díry evropských dotací. V mezičase odpískáme policejní píšťalkou v pokleku tak prostou věc, jako je frapantní únos vlastního syna. K únosu přisypeme soli psychiatrického zneužití velmi podobného praktikám dob režimu minulého. Z vlastní reklamy na vlastním majetku si zaplatíme reklamu a kampaň vedoucí k prezidentské imunitě. Zapomeňte, nevyšetřujeme, škoda není a stav lidu na českých stocích je klidný.

Do řeky Bečvy nalijeme v roztrhaném mundůru skloněných zaměstnanců tuny nejhoršího chemického svinstva, co nám příroda poskytla, otrávíme vodu, ryby a vůbec všechny vodní elementály, žínky a vodníky a… a co? A co se stane? Jako policie předvedeme výkon na hranici idiocie, jako státní zás(tupci) ohneme hřbety v rozporu s důkazy a fyzikou našeho vesmíru, jako politici se plazmo odšouráme do sladkého povinného fiskálního zapomnění. Klečící inspekce životního prostředí zabalená do vlajky štěbetajícího Brabce pracovala než správně, neboť šéf hnutím ANO dosazený dlí stále v ředitelské kleci.

A dál?

Ohýbáme už deset let „chrbát“ před samolibým alkoholikem, vulgárním kolaborantem a ekonomickým diletantem drmolícím moudra o investicích v řádech „bambiliónů“. Posloucháme jeho nejapné sprostoty, přičemž polovina voličů jsme si v nich vymáchali morálku sardonického úsměvu životních sobců.

A dál?

Napovídáme hlasem ladným plné violescence voličům, že už se nemusí krčit a že ještě sice nebude avizovaně líp, ale teď máme stejné ambice na „líplíp“.

A abychom změnu kázali v pravém světle přesmíru pokroucených hřbetů, ohneme záda, klekneme a blaze plazíce podepisujeme státní smlouvy v urputném spěchu k neprospěchu lidí, vod i mravu. My vám vodu živou, vy nám smrad, prach a špínu.


A dál?

Pohrouženi do méněcennosti klečících malomocných v českém leprosáriu platíme poměrně i nepoměrně nejvyšší ceny za potraviny. Energie. Služby. Data… a také za nájmy. Rádi a dobrovolně, bez odporu s naivitou pitomých volů si hřejeme naději, že fakt bude lépe a že oni nám přeci doma jednou zlevní i slevu. Že zlevní alespoň na úroveň cen v okolí, abychom si k nim nemuseli jezdit i pro blbý rohlík, cihlu a kus flákoty, plníce v cizině sousedovi státní měšec.

Zatím „zombolujeme“ po tuzemských supermarketech a s klidem smířených tupců proklínáme levné ceny ve stejných supermarketech tam venku. Necháme se posílat na úřady pro sociální almužny, bychom zaplatili ceny, které občanům shrbeným dle státní tradice vláda neznajíc slovo regulace neustále zvyšuje. Plazíme se v exkrementech státní špíny, kdy jsme taktak zaplatili, co za kopcem platit sotva musí. Dehonestujeme pak zbylé domorodce, kteří už na zaplacení životního minima cenového maxima jednoduše nemají. Máváme jim dlouhým nosem šťastnou spásnou cestu do Lurd státem doporučeného lichvářského úroku exekutorské mafii.

A dál?

Oplakáváme politický skon prezidenta, který už deset let zvrací na svůj lid kremelské poučky čínského stylu lidské ubohosti. Jako plazi s ručičkama a nožičkama jásáme nad kandidaturou člena komunistického gestapa, který za neutuchající podpory duševně zlomených našel ohnutá záda poslušného stáda. A není v tom sám. Takových tady máme, kterým dovolíme šlapot po plazících se občanských mrtvolách, kterým před konečný pádem do hlubiny urvali i prázdné kapsy děravých kabátů. Došlo u nás k smrtelnému odobčanštění společnosti.

Jedni ohnutí vzýváme Babiše, ti druzí jedni klečíme před kmotry zbarvenými do fialova, ti třetí jedni skoro už ležící voláme na pomoc bývalé okupanty s olověným štěstím. Není mezi námi rozdílu, jsme stejně zaprášeni prachem jednotného sobeckého společenství. Řekneme velké důrazné Ne, avšak stojíme rozptýleni každý ve svém rohu tak tiše, aby nás otočené čelem v kout neslyšela vládnoucí čarodějnice z českého Blair Witch. Baba Jaga, která si každého jednoho z nás zvlášť povaří k obědu, neb dva občané naráz by se sotva do oligopece vešli.


Než si nás Bab Jag připraví varem k první večeři, tak zatím je potřeba urazit poslední schod ke státu vchod. Snižujeme už tak marné daně. Sekáme příjmy na dřeň možného. A až zbude zhola nic, kostnatou hnátou od popelnic nadšeně poprosíme lapky a loupežníky, aby si od nás, krom toho, co už vzali, vzali sobě zdravotnictví, školství, armádu, dopravu, úřady a už navždy díky. Nechť je libo a žerte se a perte se o zbytky kdysi hrdé země. 

0
Vytisknout
6152

Diskuse

Obsah vydání | 9. 11. 2022