Ukrajinská zima: Další ruské neúspěchy?

7. 11. 2022

Těsně předtím došlo k porážce ruské armády mezi Charkivem a Kupjanskem a ukrajinskému dobytí strategicky důležitého dvacetitisícového města Lyman. Při této příležitosti prezident Čečenska Ramzan Kadyrov požadoval degradaci odpovědného velitele generálplukovníka Alexandra Lapina a poté, o týden později, byl generál Sergej Surovikin povýšen do funkce vrchního velitele ruských ozbrojených sil na Ukrajině. Kritika neúspěšného tažení není novinkou. Varování milbloggerů ohledně strategie vedení armády vedlo v létě k setkání jejích klíčových představitelů s prezidentem Putinem.

Ještě dříve, tři týdny před zahájením ruské invaze, Michail Chodarjonok publikoval článek "Předpovědi krvežíznivých politologů" [orig.: Прогнозы кровожадных политологов] v Moskvě na 2. února v listu Nězavisimaya Gazeta. Bývalý šéf 1. směrové skupiny 1. ředitelství hlavního operativního ředitelství generálního štábu ozbrojených sil Ruské federace uvedl na pravou míru velké mylné představy řady ruských "analytiků" a důrazně nedoporučoval chopit se zbraní. Chodarjonok ve svém mimořádně čtivém článku popsal, že ukrajinská armáda je mnohem silnější než v roce 2014, protože se přizpůsobuje standardům NATO, a že "nikdo na Ukrajině nepřivítá ruskou armádu chlebem, solí a květinami", dokonce ani rusky mluvící obyvatelstvo. Navíc by se neměla podceňovat nenávist Ukrajinců vůči Rusku jako motor vůle k boji a ani masivní první úder by nedokázal srazit Ukrajinu, což znamená, že "[…] nebude žádná ukrajinská blesková válka," protože Rusku by navíc dost chyběly vysoce přesné zbraně. "Totální" vzdušná převaha byla sama o sobě stejně nesmyslná, tvrzení Chodarjonok podložil ruskými válkami v Afghánistánu a Čečensku. Bývalý plukovník také viděl hlavní hrozbu v boji ve městě: "Ruská armáda by tedy v hypotetické válce s Ukrajinou mohla čelit mnohem víc než jen Stalingradu a Groznému." Nakonec předpokládal, že Západ dodá Ukrajině zbraně ve velkém a že Spojené státy "určitě" reaktivují Lend-Lease.

Chodarjonkova slova se čtou jako předtucha současnosti, devátého měsíce ukrajinské války. Kromě výše zmíněných chybných úsudků se v rámci ruského válčení objevily další problémy, problémy, které by vedení ruské armády mohlo zmírnit jen v malé míře. Podle toho, jak to nyní vypadá, má při důležitých vojenských rozhodnutích přednost politika před vojenskými ohledy. Především však byly přeceňovány vojenské schopnosti ruské armády, počínaje kvalitou ruských vojáků. Jejich morálka byla od začátku nízká. Generálové zpočátku vedli své jednotky k přesvědčení, že se účastní vojenských cvičení. Nedostatek vybavení, šokující zprávy o životě ruských vojáků na frontě připomínající 2. světovou válku, logistické potíže a problémy se zásobováním a vojenské neúspěchy proti motivovanému a houževnatému protivníkovi, to vše posloužilo k dalšímu snížení morálky ruských vojáků a jednotek Rosgvardije. Za profesionální a připravené k boji jsou považovány pouze některé jednotky tzv. Luhanské a Doněcké lidové republiky, skupina Wagner a také čečenští bojovníci.

Staré německé přísloví však říká, že ryba smrdí vždy od hlavy. To je patrné na strnulém a nehybném řetězci velení vedení ruské armády, který dříve charakterizoval armádu Sovětského svazu a vytvářel příliš pomalé reakční časy – fatální nevýhoda ve srovnání s agilními ukrajinskými vojáky, kteří operují na některých frontách partyzánským způsobem nebo v menších jednotkách. K tomu přistupuje neefektivní spolupráce mezi letectvem, dělostřelectvem a pěchotou, stejně jako slabiny v leteckém průzkumu, což Ukrajincům umožňuje přesouvat jednotky a materiál na frontu podle libosti.

Poslední měsíce také odhalily nedostatek přesné munice pro dělostřelectvo s dlouhým dostřelem a nebalistických střel, jako jsou řízené střely a hypersonické zbraně. Jak vysvětluje Mark B. Schneider v USNI, ruské vysoce přesné střely si sotva zaslouží své jméno. Schneider ve svém článku cituje nejmenovaného ruského vojenského novináře, který poukázal na to, že v roce 2017 měly řízené střely Kalibr přesnost asi 30 metrů, zatímco střela Ch-101 odpalovaná ze vzduchu měla "přesnost 5 až 50 metrů." Schneider rovněž cituje ruského novináře Pavla Felgenhauera, který řekl: "Iskander stejně jako další ruské nestrategické rakety mohou být skutečně účinné pouze s jadernou hlavicí."

Méněcennost ruských zbraňových systémů ve srovnání se západními produkty také představuje velké břemeno pro ruskou armádu. Působivým příkladem je několik raketometů, jako jsou HIMARS, MARS-II a M 270, jejichž přesné útoky na vojenskou infrastrukturu, jako jsou muniční sklady, nahromadění vojáků, mosty, koleje a velitelská stanoviště, zanechaly ruské jednotky od léta do značné míry bezmocné. Munice GMLRS také donutila Rusy stáhnout své muniční sklady nejméně 70 kilometrů za frontovou linii, což dále komplikuje logistiku.

Jediným světlým bodem pro Rusy je v tuto chvíli jejich dělostřelectvo, zvláště když se dělostřelecká palba soustředí na geograficky malém území ze tří stran. Poté ruská armáda vyvine neuvěřitelnou palebnou sílu, nikoli z přesnosti, ale z neustálého ostřelování, které deprimuje nepřítele a srovnává nepřátelské pozice – plán, který fungoval při dobytí Severodoněcka a Lysyčanska, kde centrální vojenský okruh pod vedením Alexandra Lapina a jižní okruh pod vedením Sergeje Surovikina spolupracovaly.

Navíc je tu další do očí bijící slabina způsobená počáteční koncepcí ruského útoku a měnícími se cíli v průběhu času: Délka aktivní frontové linie. Přestože již byla značně zkrácena – viz stažení z oblastí Kyjiva a Charkiva – podle brigádního generála Oleksije Hromova, zástupce náčelníka hlavního operačního oddělení Generálního štábu ozbrojených sil Ukrajiny, na konci září činila asi 850 kilometrů. Rozsah tohoto čísla ohromuje mysl; z hlediska Evropy se rovná vzdálenosti vzdušnou čarou z Vídně do Flensburgu v severním Německu na dánských hranicích; v Kanadě je to vzdálenost mezi Vancouverem a Edmontonem; a ve Spojených státech z New Yorku do Flintu v Michiganu.

To však také znamená, že útočící armáda o síle 120 000 vojáků může nasadit v průměru 141 vojáků na kilometr. Zejména mezi Dněprem a Huljajpolem jsou tak ruská vojska v neustálém nebezpečí, že ukrajinská armáda prorazí. Připomeňme si: Ruské zdroje hovořily o asi 10 000 ukrajinských vojácích a číselném poměru 10:1, kteří dobyli Balakliji a způsobili zhroucení celé fronty mezi Charkivem a řekou Oskil. A ani na předním úseku tak důležitém pro útok na Slovjansk a Kramatorsk neexistovala souvislá obranná linie.

Možná je třeba z tohoto pohledu vidět i nedávnou ruskou částečnou mobilizaci. Moskva může frontu na zimní měsíce poněkud zabezpečit, i když "mokrý chlad", kvůli kterému je půda blátivá a rozbředlá, bude pro ruskou armádu představovat větší problémy než pro ukrajinské síly, které jsou západními zeměmi na zimu mnohem lépe vybaveny.

Zdroj v angličtině: ZDE