Íránský režim nelze reformovat

7. 11. 2022

čas čtení 6 minut
Íránské ženy již týdny bojují za demokracii a svobodu. Mnohé byly zatčeny, zbity nebo zabity. Yalda Zarbakhchová z DW se ptá, proč západní vlády stále hledají kompromis s íránským režimem.

Každý den další pohřeb: Mladí lidé odnášeli do hrobu jejich rodiny, matky nesly do hrobu své děti. Tyto snímky už týdny dominují zprávám z Íránu.

Právě teď světem koluje obrázek pětiletého dítěte, které pláče u hrobu své matky. Fereshteh Ahmadi, která měla dvě děti, byla zastřelena a zabita bezpečnostními silami. Obraz její malé dcerky u jejího hrobu je pro mě jako matku srdcervoucí – pro každou matku, pro každého člověka. Nebo si to alespoň myslíte.

K dnešnímu dni bylo nejméně 270 Íránců – žen, mužů a 30 nezletilých – zastřeleno nebo ubito k smrti, protože vyšli do ulic, aby vyjádřili svůj hněv a rozhořčení po smrti Jiny Mahsy Amini 16. září. Lidé jsou vražděni, protože bojují za demokratické hodnoty. Chtějí žít podle těchto hodnot. A za to platí životem.

Protesty na hřbitovech

Každý den uplyne 40 dní od smrti demonstranta v Íránu – a příbuzní a demonstranti tuto příležitost sledují. Navzdory značné přítomnosti bezpečnostních složek se na hřbitovech a v jejich okolí scházejí desítky tisíc lidí. Oplakávají Jinu Mahsu, Niku, Sarinu, Hananeh, Asru a Hadis, abychom jmenovali jen několik zabitých statečných dívek a žen. Rodiče jsou zatýkáni, aby si na nich mučením vynutili "přiznání" – aby řekli, že jejich děti zemřely na selhání srdce, mrtvici nebo sebevraždu.

Místy největších protestů jsou nyní hřbitovy a univerzity. Každá nevinná oběť zvyšuje hněv a odhodlání íránských žen a mužů a posiluje jejich jednotu v postavení se proti vládě.

Organizace pro lidská práva odhadují, že v přeplněných íránských věznicích, včetně nechvalně známé teheránské věznice Evin, je zadržováno a zneužíváno asi 14 000 lidí. I tito lidé by měli být označeni jménem: Aktivisté, hudebníci, děti a studenti unesení z jejich domovů, škol a rezidencí – z nichž někteří nyní mohou čelit trestu smrti.

Každým dnem je jejich volání hlasitější a jasnější: "Smrt diktátorovi, smrt režimu, který vraždí děti," pláčou. "Smrt celému aparátu moci, smrt islámské republice."

Nereformovatelný režim

Ze všech míst na Západě se zdá, že mnoho politických lídrů neslyší křik Íránců. Nebo je to tak, že nechtějí? Proč Západ lpí na možných reformních scénářích, když lidé v Íránu už mnoho let vědí, že tento systém nelze napravit?

Vzhledem k tomu, že Írán uprostřed jedinečné feministické revoluce, Němci nasměrovali svá očekávání ohledně reakce na ministryni zahraničí Annalenu Baerbockovou. Jak je ale možné, že se německý kancléř Olaf Scholz na pět týdnů odmlčel? Až 31. října ve svém tweetu odsoudil "nepřiměřené násilí bezpečnostních sil" proti demonstrantům v Íránu. A proč Západ stále doufá v obnovení jaderné dohody s Íránem, podepsané v roce 2015 a opuštěné v roce 2018? To je facka do tváře všem íránským ženám a mužům, kteří v současnosti nasazují své životy.

Demonstranti nechtějí reformy ani kompromisy. Protože jaké kompromisy můžete dělat s režimem, který zatýká školačky, znásilňuje je, střílí, ubíjí je k smrti?

Jako Íránka a jako novinářka, která každý den sleduje obrázky, videa a záplavu zpráv z Íránu, mluvím za své krajany, kteří už týdny protestují, když říkám, že lidé chtějí změnu režimu. Chtějí žít svůj život ve svobodné a demokratické zemi. To za současného režimu v Teheránu není možné.

Poslouchejte demonstranty

Nevyzývám k intervenci Západu – ani k vnější účasti na svržení islámské republiky. To záleží pouze na lidu Íránu. Požaduji však, aby vlády naslouchaly demonstrantům: Nepřispívejte k posilování režimu.

Je nezodpovědné posilovat nebo legitimizovat režim, který se nezastaví před ničím, aby zůstal u moci. Režim, který již nemá žádnou legitimitu mezi vlastním obyvatelstvem, nemůže být legitimizován mezinárodním společenstvím jako diplomatický partner pro dialog.

Je to paradox. Ze všech míst je zrovna na liberálním Západě rozšířený strach ze změny režimu. Stále slyším varování, že revoluce v Íránu by vyústila v nestabilitu v celém regionu – že by mohla vyvolat občanskou válku a proměnit zemi v druhou Sýrii.

Zajímalo by mě, na čem jsou tato varování založena. Region už zdaleka není stabilní a významnou roli v tom hraje islámská republika a její Revoluční gardy podporované Hizballáhem. Narativ o druhé Sýrii nebo blížící se občanské válce jako jediných alternativách k Islámské republice již léta brzdí změny, a to jak doma, tak v zahraničí.

Kromě mašinérie moci, která se soustředí na Revoluční gardy a milice Basídž – které by za svou náboženskou ideologii a svého vůdce ajatolláha Chameneího daly vše – je velká většina populace jednotná v boji proti Islámské republice. Zřídka to bylo tak zřejmé jako v posledních šesti týdnech: Lidé všech etnik a menšin, Kurdové, Balúčové, ženy a muži, staří i mladí, muslimové, lidé jiných vyznání, ateisté: Všichni společně protestují po celé zemi – s hidžábem a bez něj.

Přes všechna represivní opatření se v Íránu v posledních letech rozvinula silná občanská společnost. Velké množství aktivistů, právníků, aktivistů za práva žen a dalších, kteří by mohli poskytnout alternativu k islámské republice, je v současné době drženo ve vězení Evin. Pokud budou osvobozeni včas, byli by schopni vybudovat nový Írán. To by mohlo stabilizovat celý region. Pokud nebudou propuštěni, budou čelit ukázkovým soudům a popravě.

Islámská republika od svého založení upevňuje svou moc brutalitou, útlakem a porušováním lidských práv. Činí tak i po 40 letech a před očima mezinárodního společenství. Jak dlouho ještě?

Zdroj v němčině: ZDE

1
Vytisknout
4975

Diskuse

Obsah vydání | 9. 11. 2022