Ukrajinu čeká příval íránských balistických raket

9. 11. 2022

čas čtení 13 minut
Ukrajina disponuje jen slabou obranou proti ruským balistickým střelám z Íránu, které by mohly v zimním období zasáhnout energetickou infrastrukturu země, upozorňuje Tyler Rogoway.

Když se ukázalo, že nedosáhne úspěchů na bojišti, Rusko se nyní snaží způsobit, aby ukrajinský lid co možná nejhůře trpěl – prostřednictvím konvenčních útoků na kritickou infrastrukturu – ve snaze zlomit jeho vůli. Tato strategie byla zdůrazněna neustávajícími útoky na ukrajinskou energetickou a distribuční infrastrukturu prostřednictvím řízených střel a íránských sebevražedných dronů dlouhého doletu.

Všechny indicie ukazují na to, že Rusko získá stovky íránských balistických raket krátkého doletu, jako jsou typy Fátih-110 a Zulfikar. To je mnohem větší problém, než si mnozí uvědomují, včetně těch, kteří žijí na drtivé většině ukrajinského území, které zůstává mimo kontrolu Moskvy. Jednoduše řečeno, pro Ukrajinu bude velmi náročné, ne-li nemožné, aby se těmto zbraním bránila, mají velký účinek a mohou udeřit téměř kdekoli v zemi, čímž vystaví extrémnímu riziku zejména již tak poničenou energetickou infrastrukturu Ukrajiny.

I když je zde znepokojující pravdou, že Ukrajina bude mít jen velmi málo prostředků na obranu své elektrické infrastruktury a dalších cílů před útoky dovezenými íránskými balistickými střelami, ztenčující se ruské zásoby řízených střel a také bezpilotních letounů dodaných Íránem si vybraly svou daň na energetickém ekosystému země. Ale obrana Ukrajiny proti těmto zbraním "dýchajícím vzduch" se zlepšuje a nyní mají nakročeno k velkému skoku ve schopnostech.

Příchod systému NASAMS drasticky zlepší schopnost Ukrajiny chránit klíčová populační centra před těmito útoky a první německé systémy IRIS-T SLM dodané do země na tom již tvrdě pracují. Oba jsou jedinečně vhodné pro místní protivzdušnou obranu proti těmto hrozbám. Zejména NASAMS se svou hlubokou zásobou munice ve formě AIM-120 AMRAAM bude v tomto ohledu obzvláště účinný. Spolehlivá obrana proti nízko letícím řízeným střelám a dronům je však velmi náročná i pro tu nejpokročilejší síť protivzdušné obrany na světě, takže i přes tato vylepšení může stále unikat značné množství těchto zbraní. Bez ohledu na to je klíčovým bodem to, že žádný z těchto západních systémů protivzdušné obrany neposkytuje žádnou robustní schopnost zničit íránské balistické střely, které by mohly dorazit.

Ukrajinská protivzdušná obrana také odvedla velmi chvályhodnou práci s omezenými prostředky, které již má pro sestřelování řízených střel a dronů, než dosáhnou zamýšlených cílů, přičemž Kyjiv často tvrdí, že většina odpálených je zničena. Ale přesto se podívejte na škody, které napáchaly. Stovky íránských balistických střel vstupujících do rovnice vážně ohýbají tyto metriky velmi negativním způsobem.

Ukrajinské ceněné, ale velmi zastaralé sovětské systémy S-300, jejichž arzenál střel se během devíti měsíců nepřetržitého válčení stále snižoval, mají omezené schopnosti protiraketové obrany, zejména proti moderním typům. Malá hrstka S-300V v zemi je to jediné, co by mohlo být skutečně pověřena takovou misí. I pak to mohou dělat pouze na relativně omezené lokalizované oblasti. Není známo, zda by mohly být schopny účinně ničit nejnovější íránské typy balistických raket i za těch nejlepších podmínek.

Tyto systémy protivzdušné obrany jsou také zásadní pro udržení tradiční ruské vzdušné síly s pevnými a rotačními křídly na uzdě – omezenou na velmi blízko nebo těsně za předními liniemi na nejvzdálenější úrovni. Udržet tento tlak na ruské letectvo je naprosto zásadní. Rusku nelze dovolit, aby získalo vzdušnou převahu, nebo dokonce tvrdě zpochybnilo nárok Ukrajiny na vlastní vzdušný prostor nad územím, které kontroluje, a přivedlo své konvenční letecké síly na území Ukrajiny. Takže jejich přemístění v naději, že poskytnou nějakou obranu kolem klíčových cílů vysoké hodnoty, je problematické. Dodávka dalších západních systémů protivzdušné obrany – dokonce i zastaralých – by je mohla někdy v budoucnu pomoci uvolnit, ale opět je nepravděpodobné, že by poskytly účinnou obranu.

Zatímco Rusko má balistické rakety krátkého doletu Iskander-M stále ve svém inventáři, jejich použití drasticky pokleslo. Rusko si potřebuje ponechat dostatek těchto zbraní dvojího použití (konvenční a jaderné) pro strategické účely.

Iskander-M a ruské střely s plochou dráhou letu, složité a drahé zbraně, je velmi těžké nahradit výrobou, která i za těch nejlepších podmínek zabere čas, natož když je země pod drtivými sankcemi a technologickým embargem. To je důvod, proč je Írán coby zdroj těchto typů zbraní pro Rusko tak klíčový, zejména s ohledem na to, že Teherán rozvinul schopnosti organické produkce s dodavatelskými řetězci, které obcházejí sankce a velkou část úsilí mezinárodního společenství.

Také musí být jasné, že balistické střely zasahují mnohem tvrději než střely s plochou dráhou letu a obsahují mnohem větší hlavice než sebevražedné drony dlouhého doletu. Přesnost íránských balistických střel krátkého doletu se stala působivou a jejich přesnost je více než dostačující k tomu, aby zničila ukrajinské uzly výroby energie a distribuce elektřiny, což by mohlo způsobit katastrofické škody. Jsou také operačně vyzkoušené, a to i proti zájmům USA a spojenců v Iráku. Íránské balistické rakety krátkého doletu jsou také známé tím, že jsou poměrně rychlé a v některých případech i manévrovatelné, což ztěžuje jejich zničení a poskytují vylepšené kinetické účinky i proti opevněným cílům. V našem rozhovoru z 28. října s šéfem ukrajinské rozvědky, ukrajinským generálmajorem Kyrylo Budanovem, tento představitel zdůraznil podobné obavy.

V důsledku všech těchto faktorů potenciální zavedení íránských raket vystavuje ukrajinskou elektroenergetickou infrastrukturu nesmírnému riziku a toto riziko přichází v nejhorší možnou dobu, protože začíná nastupovat zima.

Aby měla Ukrajina dobrou šanci čelit ruským balistickým raketám vyrobeným v Íránu, potřebovala by systém protivzdušné obrany MIM-104 Patriot, který je optimalizován pro boj s raketami a v minulosti tak činil opakovaně. I když se dokonce i na nejvyšších úrovních uvádělo, že se o Patriotech pro Ukrajinu uvažuje, i kdyby dnes bylo deklarováno, že je Spojené státy poskytnou, trvalo by mnoho měsíců výcviku, než je připraví k nasazení. Patriot je vysoce komplexní systém, který vyžaduje jedinečné technické znalosti nejen k provozu, ale také k údržbě. I když je možné, že by mohli být poskytnuti "kontraktoři", kteří by provozovali a podporovali baterie Patriot "darované" Ukrajině, takový krok se zdá nepravděpodobný, protože jej lze považovat za přímé zapojení do konfliktu nad rámec dodávek zbraní a vnější podpory. USA a NATO zatím udělaly vše pro to, aby tuto hranici nepřekročily - a nic nenasvědčuje tomu, že by se to mělo změnit, třebaže vždy je to možné.

Kromě toho by poskytnutí baterií Patriot Ukrajině také představovalo velké technologické riziko, které by USA v tuto chvíli nemusely být ochotny přijmout. Také není mnoho přebytečných baterií, které se někde jen tak povalují. Dokonce i pro USA jsou baterie Patriot relativně ceněným aktivem, zejména pro potenciální nouzové operace, jehož by se ony nebo jejich spojenci museli vzdát. S ohledem na úroveň ohrožení v Evropě pro NATO a pro USA po celém světě by poskytování baterií Ukrajině mohlo být jinde považováno za nepřijatelné riziko.

Ano, vím, že to jsou chmurné vyhlídky, ale je to realita, které Ukrajina bude čelit, pokud se skutečně objeví íránské balistické střely, jak tomu nyní nasvědčují všechny indicie.

Otázky, kolik balistických střel lze poskytnout a jak rychle je lze doplnit, zůstávají nevyřešené a odhady se liší. Předpokládá se, že součástí počáteční série dodávek bude nejméně několik stovek raket, ale Írán nutně potřebuje hotovost a má značné zásoby těchto zbraní a mohl by potenciálně výrazně zvýšit produkci s finanční podporou z Ruska. Případnou možností je také licenční výroba/montáž v Rusku. Přesto i několik stovek těchto zbraní, které by nerušeně dosáhly svých cílů, by mohlo znamenat katastrofu pro již tak poničenou elektrickou síť na Ukrajině. A nejde jen o výrobu elektřiny, ale ještě více o distribuci - a Rusko si je toho dobře vědomo a přizpůsobí tomu své zacílení.

A tyto zbraně samozřejmě také představují velkou hrozbu pro další cíle, zejména pro ty v západních oblastech Ukrajiny, kde jsou vedeny klíčové zásobovací trasy a další nezbytná logistika a byly schopny operovat pod sníženým ohrožením, protože Rusko nedokázalo brzy získat leteckou převahu. Zaměření Ruska na útok na ukrajinskou elektrickou síť však jasně ukazuje, k čemu budou tyto rakety použity.

Dobrou zprávou je, že Ukrajinci prokázali, že jsou tvrdí a dokážou se přizpůsobit měnícím se válečným podmínkám. Přesto bychom mohli vidět další exodus na západ, pokud se dodávky energie do velkých měst, včetně Kyjiva, během ukáží jako naprosto nespolehlivé, nebo dokonce nedostupné.

Bylo také zajímavé pozorovat nedostatek mezinárodního tlaku na Írán, aby tyto zbraně Rusku nedodával. Země je sice již pod přísnými sankcemi, ale stále je třeba zatáhnout za páky, i když primárně diplomatické. Zakázat je znamená další riziko eskalace, ale opravdu to není možné, protože by byly buď letecky přepraveny letadlem a/nebo doručeny přes Kaspickém moři lodí.

Použití íránských balistických raket, zejména pokud budou částečně použity ke zničení ukrajinské energetické sítě, pouze zvýší požadavky, aby USA dodaly Ukrajině balistické rakety krátkého doletu MGM-140 Army Tactical Missile System (ATACMS). Zatímco tento systém již dosáhl téměř legendárního stavu, aniž by se kdy dostal na bojiště na Ukrajině, Bidenova administrativa dala jasně najevo, že o jejich dodávky nemá zájem, alespoň v tuto chvíli.

I když Ukrajina prohlásila, že bude používat zbraně USA pouze na svém oprávněném území, existují reálné obavy, že jejich dodání by mohlo vést k velké eskalaci mezi Ruskem a NATO, zvláště pokud by nakonec zasáhly cíle v Rusku. Zatímco naváděné rakety M31 HIMARS a M270 MLRS dokážou vystřelit, měly obrovský dopad na bojiště, ATACMS má téměř čtyřiapůlkrát větší dolet a zhruba dvaapůlkrát větší hlavici než tato munice. Dosahuje také mnohem větší kinetické energie. Hovoříme tedy o velmi odlišné třídě zbraní, které by znamenaly, že jakýkoli cíl na Krymu je na dostřel a ohrožen.

Jak tedy lze odradit potenciálně zničující použití íránských raket Ruskem proti ukrajinským cílům? Jednou z možností, kterou jsem zmínil před několika týdny, je udělat čáru v písku, abych tak řekl, a říci Rusku, pokud doveze a bude používat íránské rakety, Spojené státy by dodaly Ukrajině ATACMS. I když by tento druh hry s ohněm byl některými považován za jednoznačně nepříznivý, mohl by ovlivnit ruský kalkul a poskytl by jasnou záminku pro dodávky ATACMS Ukrajině. Zpráva je jednoduchá: Pokud se Moskva chystá dovážet rakety pro použití na bojišti na Ukrajině, pak by měl být Kyjiv schopen udělat totéž.

Nepodporuji ani neodmítám takový krok, ale stojí za to o něm diskutovat, protože čas pro takové zprávy se rychle krátí.

Vzhledem k tomu, že se předpokládaný časový plán dodávek íránských raket do Ruska se zkracuje, je velmi pravděpodobné, že tyto zbraně uvidíme v akci v relativně blízké budoucnosti. Pokud zdecimují ukrajinskou energetickou infrastrukturu, velmi zesílí volání po pokročilejší protivzdušné obraně schopné ničit balistické střely, stejně jako požadavky na poskytnutí podobných zbraní Kyjivu, aby takové útoky nezůstaly bez kontroly. Bez ohledu na to, jako je dodávka íránských sebevražedných dronů Šahíd-136 před nimi, použití těchto raket bude znamenat novou fázi války, která zatím nemá konec v dohledu - a zkáza, kterou mohou přinést, může změnit kalkul ohledně konfliktu na všech stranách.

Zdroj v angličtině: ZDE

1
Vytisknout
4680

Diskuse

Obsah vydání | 14. 11. 2022