Izraelské volby: Západ se musí odvrátit od Netanjahuovy neofašistické vlády

10. 11. 2022

čas čtení 7 minut

V izraelských parlamentních volbách zvítězila krajně pravicová koalice vedená Benjaminem Netanjahuem. Ve středu, kdy se sčítaly hlasy, měla jeho aliance ultraortodoxních a ultranacionalistických stran šanci získat 65 křesel. Získala tak většinu v Knesetu a Netanjahuovi, který je již nyní nejdéle sloužícím lídrem země, nabízí šesté funkční období ve funkci premiéra.

Cesta k vítězství měla několik zákrut. Jedním z nejmistrnějších Netanjahuových tahů bylo sjednocení dosud roztříštěného krajně pravicového politického pole. O největší šok volebního cyklu se postarala aliance Náboženský sionismus vedená Itamarem Ben-Gvirem a Bezalelem Smotrichem, která oproti minulému kolu zdvojnásobila počet hlasů a potvrdila vzestup ohnivého sionismu, míní Richard Silverstein.

 

Náboženský sionismus je otevřeně kahanistická aliance, která výslovně podporuje násilí vůči Palestincům a usiluje nejen o rozšíření osadnického podnikání, ale i o obnovu Svatého chrámu. Zatímco Meir Kahane, který byl v roce 1990 zavražděn v New Yorku, se triumfu svých židovsko-fašistických myšlenek nedožil, jeho žáci tento úkol dokončili. 

Přesto je Netanjahuova většina poměrně slabá. Bude muset držet všechny své spojence na uzdě a obchodovat o ministerská křesla, což je proces, který zahrnuje namazané dlaně. Vůdce Likudu má pro tento druh politických žolíků zvláštní talent; je to nejlepší vnitřní hráč. Pokud však v tomto procesu selže, může jeho vláda padnout, jako se to nyní stalo středopravé koalici.

A to, že je Netanjahu odborníkem na politický poker, ještě neznamená, že je dokonalým politikem. Tento statut je vyhrazen vůdcům, kteří mají vizi a snaží se ji realizovat. Pro Netanjahua není důležité zaujmout k nějakému problému stanovisko, pokud neslouží jeho osobnímu zájmu udržet si moc.

Mezi západními liberály je demokracie cílem sama o sobě. V Netanjahuově případě je však prostředkem k něčemu mnohem důležitějšímu: k sebezáchově. Je jako žralok, který zahyne, pokud se přestane hýbat. Především musí být na vrcholu pyramidy a dívat se dolů.

Kromě prohry vládnoucí koalice měly volby z tohoto týdne ještě jednoho velkého poraženého: palestinské strany. V roce 2020, kdy se čtyři strany s arabskou většinou spojily do Společné kandidátky, získaly 15 křesel, což z nich učinilo druhé největší opoziční uskupení. Tentokrát se však nedokázaly dohodnout na kandidátní listině a aliance se rozpadla. Předpokládalo se, že frakce Hadaš-Taal získá v hlasování pouze pět křesel, což je pro palestinskou komunitu vážná rána.

Ben-Gvir a Smotrich se naopak dostali na vrchol. Bývalý zástupce šéfa Šin Bet kdysi uvedl, že Smotrich, který protestoval proti vyklizení izraelských osad v Gaze, plánoval v roce 2005 vyhodit do povětří vozidla na hlavní dálnici, ale byl zatčen dříve, než mohl útok provést. Smotrich tato obvinění popřel.

Ben-Gvir by mezitím mohl být považován za "duchovního vůdce" takzvaných mladých ilegálních osadníků z kopců, kteří jsou známí tím, že terorizují Palestince. Jeden z těchto mladíků kdysi obvinil Ben-Gvira, že takové útoky schvaluje, přičemž si dává velký pozor, aby na nich nezanechal otisky prstů - tato obvinění Ben-Gvir popřel.

Před deseti lety Ben-Gvir v televizním rozhovoru řekl, že horlivě věří nejen v obnovu Svatého chrámu, ale i ve zničení mešity al-Aksá. V jeho domě byl umístěn pamětní obraz Barucha Goldsteina, pachatele masakru v hebronské mešitě v roce 1994, při kterém bylo zabito 29 Palestinců.

Ben-Gvir a Smotrich nebo jimi určení zástupci pravděpodobně zaujmou v nové vládě vysoké vládní posty a budou usilovat o pozice, na nichž by mohli ovládat záležitosti vnitřní bezpečnosti. Tam by mohli lobbovat za masové vyhošťování Palestinců a rozsáhlé vojenské operace rozsévající strach, nenávist a smrt. Palestinci by se stali, jak jednou poznamenal bývalý velitel izraelské armády Rafael Eitan, jako "zdrogovaní švábi v láhvi".

Ideologie, která vede Smotricha a Ben-Gvira, neusiluje o stabilitu. Usiluje o konflikt, protože ten přibližuje rozhodující okamžik, kdy Izrael zvítězí, a Palestinci budou čelit krajní porážce.

Velká část světa má mylný dojem, že Izrael je demokracií. Není a ve skutečnosti nikdy nebyl. Ale poslední její zbytky zmizely během patnácti let, kdy byl Netanjahu premiérem.

Netanjahu si skutečnou demokracii oškliví, protože umožňuje jeho soupeřům vykonávat moc, kterou si on sám přisvojuje. Likud si vzal příklad z příručky Donalda  Trumpa a jeho kultu MAGA tak, aby zpochybnil integritu volebního systému. V případě vítězství se tak Netanjahu mohl stavět do role vůdce, který zachrání Izrael před katastrofou; v případě porážky mohl brojit proti korupci a podvodům v celém izraelském politickém systému.

Jak řekl jiný francouzský král, Ludvík XV: "Apres moi, le deluge". Netanjahu chce během své vlády zasít chaos, který mu umožní vystoupit jako spasitel národa.

Výsledky voleb však nevěstí nic dobrého pro vztahy Izraele s USA, kde členové Kongresu vyjádřili obavy z extremistického složení Netanjahuovy koalice. Jedním ze způsobů, jak takový odpor obejít, by bylo jmenovat na klíčové posty méně sporné krajně pravicové osobnosti a vyhnout se tak hromosvodu v podobě Smotricha a Ben-Gvira.

Netanjahu nemá dobré vztahy s demokratickými prezidenty, včetně Joea Bidena, který je známý svým proizraelským postojem a který se vyjádřil: "Kdyby Izrael neexistoval, museli bychom si ho vymyslet." Neočekávám, že bychom v budoucnu slyšeli podobné hosany. A neočekával bych ani pozvání do Bílého domu.

Tato nová izraelská vláda utlumí podporu Izraele ze strany amerických Židů a povzbudí progresivní demokraty, kteří jsou již tak rozladěni útoky izraelské lobby. Můžeme očekávat, že se zvýší počet výzev k omezení nebo ukončení ročního balíku americké pomoci Izraeli ve výši 3,8 miliardy dolarů. Zbraňové balíčky Kongresu mohou narazit na ještě silnější odpor.

Chladný status quo Izraeli vyhovuje. Zachovává chladné vztahy s palestinskou samosprávou, odmítá jednání a pokračuje ve výstavbě osad a krádežích palestinské půdy.

Západní země, včetně vlád USA a Spojeného království, musí na tuto nehoráznost reagovat. Musí odsoudit vstup otevřených fašistů do vlády a prohlásit Smotricha a Ben-Gvira za osoby non grata a odmítnout jim vstup do svých zemí. Kdyby každá demokracie na světě zavřela své dveře, bylo by to silné vyjádření odporu proti tyranii.

 

Celý text v angličtině ZDE

1
Vytisknout
4599

Diskuse

Obsah vydání | 14. 11. 2022