4. 11. 2022
Když šli Izraelci v
úterý k volbám, zdálo se pravděpodobné, že Benjamin Netanjahu - obžalovaný
expremiér - potřetí získá svůj bývalý úřad.
Ukázalo se však, že průzkumy přinesly ještě drtivější vítězství pravice, než mnozí očekávali, a přestože z po sobě jdoucích izraelských voleb v uplynulém desetiletí vždy vzešla "nejpravicovější vláda v dějinách Izraele", silná protidemokratická výpověď tohoto kola byla mnohem silnější než těch minulých, píše Mitchell Plitnick na webu Responsible Statecraft.
Netanjahuova strana
Likud je opět největší, od středy má 32 křesel. Strana současného premiéra
Jaira Lapida je s 24 hlasy až na druhém místě. Největším překvapením voleb je
však výrazný úspěch radikálně pravicové koalice Náboženský sionismus pod
vedením Bezalela Smotricha, která získala 14 mandátů, čímž se stala třetí
největší stranou v Knesetu a Smotrichovi a jeho partnerovi Itamaru Ben-Gvirovi
zajistila obrovský vliv na koaliční politiku příští izraelské vlády.
Co přesně Smotrich a
Ben-Gvir s touto mocí udělají, se teprve uvidí, ale spolu s pravicovými
náboženskými stranami Šas a Sjednocený judaismus Tóry budou moci na Netanjahua
bez obav tlačit své požadavky, protože každá z nich může vládu položit.
Vzhledem k tomu, že
Netanjahu je stále obviněn a mnozí ho stále považují za zkorumpovanou postavu,
není rozdělení mezi jeho koaličními partnery a opozicí politické nebo ideologické,
ale spíše založené na podpoře Netanjahua jako vůdce Izraele. V důsledku toho
tvoří pravicové a středopravicové strany většinu opozice vůči výrazně
pravicovým a krajně pravicovým stranám v koalici.
Středolevé a
levicové strany utrpěly v uplynulých letech vážné neúspěchy. Středolevá strana práce jen těsně překročila hranici
pro zisk čtyř křesel.
Několik zemí, včetně
Spojených států, vyjádřilo znepokojení nad začleněním Ben-Gvira a jeho strany
Otzma Yehudit (Židovská síla) do vládní koalice. Zahraniční diplomaté sdělili
izraelskému deníku Haaretz, že se obávají eskalace proosadnické politiky a aktivit na Západním břehu Jordánu.
Vyjádřili také znepokojení nad agresivními protilidovými názory strany Noam,
která je rovněž součástí Smotrichova a Ben-Gvirova bloku Náboženský sionismus.
Mluvčí ministerstva
zahraničí Ned Price novinářům řekl: "Doufáme, že všichni izraelští vládní
představitelé budou i nadále sdílet hodnoty otevřené, demokratické společnosti
včetně tolerance a respektu ke všem v občanské společnosti, zejména k
menšinovým skupinám."
David Makovsky a
Dennis Ross z důsledně proizraelského Washingtonského institutu pro
blízkovýchodní politiku rovněž vyjádřili obavy z důsledků vznikající koalice
pro vztahy Izraele se Spojenými státy a jeho rodící se vazby na některé arabské
státy. Napsali, že zařazení Smotricha a Ben-Gvira do příští vlády „bude mít v Izraeli důsledky ve vztahu k izraelským Arabům, právnímu systému
a Palestincům, což povede k pravděpodobnému nárůstu násilí“.
Axios uvedl, že dva
američtí představitelé prohlásili, že Spojené státy nebudou jednat s Ben
Gvirem, pokud bude jmenován do ministerské funkce. Je otázkou, zda by se
administrativa prezidenta Joea Bidena tohoto postoje skutečně držela, ale
Ben-Gvir se mnohem více zajímá o domácí záležitosti a pravděpodobně by dostal
ministerstvo, které by mělo minimální, pokud vůbec nějaké, styky s jinými
zeměmi.
Přesto moc a vliv,
které Ben-Gvir, Smotrich a další krajně pravicové osobnosti budou v nové
Netanjahuově vládě nevyhnutelně mít, zůstávají znepokojivé zejména pro vůdce,
kteří se staví proti posunu ke globální pravici. Netanjahu má společné zájmy s
globálními krajně pravicovými vůdci, jako jsou maďarský Viktor Orbán a polský
Andrzej Duda, a má hluboké vazby na Republikánskou stranu ve Spojených státech.
Je jisté, že tyto vazby se s novou, pravicovější Netanjahuovou vládou ještě
prohloubí.
To nepochybně
vyvolává u Bidena obavy. Vzhledem ke stále neliberálnějšímu a
protidemokratickému směřování vlády vedené Netanjahuem se tyto obavy jistě
prohloubí a měly by vyvolat přehodnocení přístupu Washingtonu k diplomacii s
Izraelem, zejména pokud jde o Palestince.
Vnitropolitické
důvody jsou často uváděny jako omluva pro odmítání Washingtonu vyvíjet tlak na
izraelskou vládu, aby nalezla řešení, které by ukončilo její nadvládu nad
Palestinci na Západním břehu Jordánu a v Gaze. Zejména mezi demokraty převládá
názor, že vyvíjení tlaku na umírněnější izraelské vlády, aby učinily ústupky v
otázkách spojených s Palestinci, jako jsou osady, demolice domů, osadnické
násilí a další problémy, by mohlo vést k politickému odporu v Izraeli, který by
posílil Netanjahua a krajní pravici.
Během Bidenovy cesty
na Blízký východ letos v létě tak byla "politická nejistota v
Izraeli" uvedena jako důvod, proč Biden Palestincům řekl, že
"nenastal čas" pro diplomatický proces zaměřený na zajištění jejich
základních práv a svobod, které jim Izrael upírá. Jeho administrativa se totiž
v palestinských otázkách přiklonila k odcházející koaliční vládě Lapida a
Naftaliho Bennetta v naději, že udrží Netanjahua na uzdě.
Výsledky těchto
voleb jasně ukazují marnost této strategie. Navzdory Bidenovu úsilí se
izraelští voliči přiklonili ke krajně pravicovým stranám, které otevřeně
prosazují protidemokratické a protipalestinské kroky a zákony.
Nečinnost USA ve
skutečnosti podmínky pro pokrok jen zhoršila. Fakticky umožnila, že otázka práv
Palestinců, natož vyhlídky na řešení konfliktu, byly smeteny ze stolu. Dokonce
i palestinští občané Izraele, kteří loni doufali v pokrok, když se poprvé v
izraelské historii stala součástí vládní koalice strana, která zastupovala část
jejich komunity, se nyní nacházejí ve velmi nebezpečné situaci, když jejich
vládu ovládají otevřeně rasistické strany. Dalším milionům okupovaných
Palestinců bylo samozřejmě hlasování odepřeno a ti se nyní musí připravit na
další útoky ze strany osadníků a izraelských vojáků.
Není čas doufat, že
se situace zlepší. Bidenova administrativa musí dát Izraeli jasně najevo, že
všichni Palestinci mají nárok na základní lidská práva. Izraelská pravice si
již dlouho dává záležet na tom, aby se "postavila" svému patronovi ve
Washingtonu. Tato nová vláda se o tuto myšlenku jistě silně opře.
Celý článek v angličtině ZDE
Diskuse