Postaví se Biden nové izraelské krajně pravicové vládě?

4. 11. 2022

čas čtení 6 minut

Když šli Izraelci v úterý k volbám, zdálo se pravděpodobné, že Benjamin Netanjahu - obžalovaný expremiér - potřetí získá svůj bývalý úřad.

Ukázalo se však, že průzkumy přinesly ještě drtivější vítězství pravice, než mnozí očekávali, a přestože z po sobě jdoucích izraelských voleb v uplynulém desetiletí vždy vzešla "nejpravicovější vláda v dějinách Izraele", silná protidemokratická výpověď tohoto kola byla mnohem silnější než těch minulých, píše Mitchell Plitnick na webu Responsible Statecraft.

Netanjahuova strana Likud je opět největší, od středy má 32 křesel. Strana současného premiéra Jaira Lapida je s 24 hlasy až na druhém místě. Největším překvapením voleb je však výrazný úspěch radikálně pravicové koalice Náboženský sionismus pod vedením Bezalela Smotricha, která získala 14 mandátů, čímž se stala třetí největší stranou v Knesetu a Smotrichovi a jeho partnerovi Itamaru Ben-Gvirovi zajistila obrovský vliv na koaliční politiku příští izraelské vlády.

Co přesně Smotrich a Ben-Gvir s touto mocí udělají, se teprve uvidí, ale spolu s pravicovými náboženskými stranami Šas a Sjednocený judaismus Tóry budou moci na Netanjahua bez obav tlačit své požadavky, protože každá z nich může vládu položit.

Vzhledem k tomu, že Netanjahu je stále obviněn a mnozí ho stále považují za zkorumpovanou postavu, není rozdělení mezi jeho koaličními partnery a opozicí politické nebo ideologické, ale spíše založené na podpoře Netanjahua jako vůdce Izraele. V důsledku toho tvoří pravicové a středopravicové strany většinu opozice vůči výrazně pravicovým a krajně pravicovým stranám v koalici.

Středolevé a levicové strany utrpěly v uplynulých letech vážné neúspěchy. Středolevá strana práce jen těsně překročila hranici pro zisk čtyř křesel.

Několik zemí, včetně Spojených států, vyjádřilo znepokojení nad začleněním Ben-Gvira a jeho strany Otzma Yehudit (Židovská síla) do vládní koalice. Zahraniční diplomaté sdělili izraelskému deníku Haaretz, že se obávají eskalace proosadnické politiky a aktivit na Západním břehu Jordánu. Vyjádřili také znepokojení nad agresivními protilidovými názory strany Noam, která je rovněž součástí Smotrichova a Ben-Gvirova bloku Náboženský sionismus.

Mluvčí ministerstva zahraničí Ned Price novinářům řekl: "Doufáme, že všichni izraelští vládní představitelé budou i nadále sdílet hodnoty otevřené, demokratické společnosti včetně tolerance a respektu ke všem v občanské společnosti, zejména k menšinovým skupinám."

David Makovsky a Dennis Ross z důsledně proizraelského Washingtonského institutu pro blízkovýchodní politiku rovněž vyjádřili obavy z důsledků vznikající koalice pro vztahy Izraele se Spojenými státy a jeho rodící se vazby na některé arabské státy. Napsali, že zařazení Smotricha a Ben-Gvira do příští vlády „bude mít v Izraeli důsledky ve vztahu k izraelským Arabům, právnímu systému a Palestincům, což povede k pravděpodobnému nárůstu násilí“.

Axios uvedl, že dva američtí představitelé prohlásili, že Spojené státy nebudou jednat s Ben Gvirem, pokud bude jmenován do ministerské funkce. Je otázkou, zda by se administrativa prezidenta Joea Bidena tohoto postoje skutečně držela, ale Ben-Gvir se mnohem více zajímá o domácí záležitosti a pravděpodobně by dostal ministerstvo, které by mělo minimální, pokud vůbec nějaké, styky s jinými zeměmi.

Přesto moc a vliv, které Ben-Gvir, Smotrich a další krajně pravicové osobnosti budou v nové Netanjahuově vládě nevyhnutelně mít, zůstávají znepokojivé zejména pro vůdce, kteří se staví proti posunu ke globální pravici. Netanjahu má společné zájmy s globálními krajně pravicovými vůdci, jako jsou maďarský Viktor Orbán a polský Andrzej Duda, a má hluboké vazby na Republikánskou stranu ve Spojených státech. Je jisté, že tyto vazby se s novou, pravicovější Netanjahuovou vládou ještě prohloubí.

To nepochybně vyvolává u Bidena obavy. Vzhledem ke stále neliberálnějšímu a protidemokratickému směřování vlády vedené Netanjahuem se tyto obavy jistě prohloubí a měly by vyvolat přehodnocení přístupu Washingtonu k diplomacii s Izraelem, zejména pokud jde o Palestince.

Vnitropolitické důvody jsou často uváděny jako omluva pro odmítání Washingtonu vyvíjet tlak na izraelskou vládu, aby nalezla řešení, které by ukončilo její nadvládu nad Palestinci na Západním břehu Jordánu a v Gaze. Zejména mezi demokraty převládá názor, že vyvíjení tlaku na umírněnější izraelské vlády, aby učinily ústupky v otázkách spojených s Palestinci, jako jsou osady, demolice domů, osadnické násilí a další problémy, by mohlo vést k politickému odporu v Izraeli, který by posílil Netanjahua a krajní pravici.

Během Bidenovy cesty na Blízký východ letos v létě tak byla "politická nejistota v Izraeli" uvedena jako důvod, proč Biden Palestincům řekl, že "nenastal čas" pro diplomatický proces zaměřený na zajištění jejich základních práv a svobod, které jim Izrael upírá. Jeho administrativa se totiž v palestinských otázkách přiklonila k odcházející koaliční vládě Lapida a Naftaliho Bennetta v naději, že udrží Netanjahua na uzdě.

Výsledky těchto voleb jasně ukazují marnost této strategie. Navzdory Bidenovu úsilí se izraelští voliči přiklonili ke krajně pravicovým stranám, které otevřeně prosazují protidemokratické a protipalestinské kroky a zákony.

Nečinnost USA ve skutečnosti podmínky pro pokrok jen zhoršila. Fakticky umožnila, že otázka práv Palestinců, natož vyhlídky na řešení konfliktu, byly smeteny ze stolu. Dokonce i palestinští občané Izraele, kteří loni doufali v pokrok, když se poprvé v izraelské historii stala součástí vládní koalice strana, která zastupovala část jejich komunity, se nyní nacházejí ve velmi nebezpečné situaci, když jejich vládu ovládají otevřeně rasistické strany. Dalším milionům okupovaných Palestinců bylo samozřejmě hlasování odepřeno a ti se nyní musí připravit na další útoky ze strany osadníků a izraelských vojáků.

Není čas doufat, že se situace zlepší. Bidenova administrativa musí dát Izraeli jasně najevo, že všichni Palestinci mají nárok na základní lidská práva. Izraelská pravice si již dlouho dává záležet na tom, aby se "postavila" svému patronovi ve Washingtonu. Tato nová vláda se o tuto myšlenku jistě silně opře.

 

Celý článek v angličtině ZDE

1
Vytisknout
3712

Diskuse

Obsah vydání | 8. 11. 2022