Čína a Rusko se připravují proměnit druhou studenou válku v horký konflikt

4. 11. 2022

Ačkoli také řekl, že ani jeden z těchto států neprojevil úmysl použít tyto schopnosti proti Spojeným státům, několik demokratických senátorů vyjádřilo znepokojení nad Clapperovou charakterizací hrozby a Lindsay Graham (R-S.C.) řekl, že by měl rezignovat.

Obamova politika byla úzce sladěna s uvolněnějším pohledem členů výboru na vztahy obou zemí se Spojenými státy. Zahraničněpolitické týmy Trumpa a Bidena na druhou stranu sdílejí stále horší hodnocení Číny i Ruska.

Minulý týden vydalo ministerstvo obrany Bidenovy administrativy svou národní obrannou strategii (NDS), zpožděnou kvůli válce na Ukrajině, spolu s doprovodným hodnocením jaderné pozice (NPR) a hodnocením protiraketové obrany (MDR). Stejně jako dřívější Národní bezpečnostní strategie (NSS) dokumenty řadí Čínu na první místo v seznamu bezpečnostních hrozeb, kterým čelí Spojené státy, a Rusko je těsně druhé.

"ČLR představuje nejzávažnější a nejsystémovější výzvu, zatímco Rusko představuje akutní hrozby – jak pro životně důležité národní zájmy USA v zahraničí, tak pro vlastní území," říká NDS o Čínské lidové republice.

Dokument je však nedostatečný v tom, že podceňuje, do jaké míry spolupráce mezi Čínou a Ruskem umocňuje hrozbu, kterou každá z těchto zemí sama o sobě představuje. Zcela mlčí o vznikající bezpečnostní alianci, kterou vytvářejí oba američtí protivníci.

Na diplomatické a politické úrovni jsou Rusko a Čína po celá desetiletí sžíravými zlými dvojčaty v OSN. Své veto v Radě bezpečnosti využila nejen k tomu, aby chránila sami sebe a sebe navzájem před následky mnohonásobného porušení Charty OSN a mezinárodního práva, ale také k zablokování nebo oslabení západních sankcí proti dalším globálním psancům, jako je Severní Korea a Írán.

V posledních letech se jejich spolupráce přesunula do bezpečnostní oblasti, kdy se Čína účastnila řady ruských válečných her a společných vojenských cvičení simulujících jejich příslušné obranné schopnosti.

Loni v únoru, jen několik týdnů před nevyprovokovanou ruskou invazí na Ukrajinu, se čínský Si Ťin-pching a ruský Vladimir Putin setkali na zahájení olympijských her v Pekingu a vydali "Společné prohlášení o mezinárodních vztazích vstupujících do nové éry".

Ve zjevné reakci na prohlášení prezidenta Bidena o globální soutěži mezi demokraciemi a autokraciemi si pro sebe přivlastnili demokratický závoj. "Strany sdílejí pochopení, že demokracie je spíše univerzální lidskou hodnotou než výsadou omezeného počtu států."

Ale "strategické partnerství bez omezení", které oznámili, znamenalo vyhlášení nové studené války mezi dvěma autokraciemi a mezinárodním řádem vedeným Západem. Implicitně zavrhli dokumenty Organizace spojených národů, které tuto univerzálnost zakotvovaly, Všeobecnou deklaraci lidských práv a Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, které obě země podepsaly.

Podle definice "univerzálního" se každá vláda nebo režim může prohlásit za demokratický podle svých vlastních rozmarů. Si a Putin tvrdili: "Je pouze na lidech země, aby rozhodli, zda je jejich stát demokratický."

Jejich společný motiv odmítnutí čehokoli, co se blíží objektivnímu standardu, byl zcela jasný, když čínský pachatel genocidy v Sin-ťiangu a ruský válečný zločinec na Ukrajině společně prohlásili: "Strany... jsou proti zneužívání demokratických hodnot a vměšování do vnitřních záležitostí suverénního státu pod záminkou ochrany demokracie a lidských práv".

Ve společném prohlášení se také upřesnilo, jak má být "demokratická hodnota", kterou si představují, aplikována na situace v jejich příslušných regionech, kde vyjádřili svou vzájemnou podporu.

Od Siho k Putinovi: "Strany jsou proti dalšímu rozšiřování NATO a vyzývají Severoatlantickou alianci, aby opustila své ideologizované přístupy ke studené válce... Rusko a Čína jsou proti barevným revolucím." (Ukrajinská "oranžová revoluce" proběhla v roce 2004.)

Od Putina k Si Ťin-pchingovi: "Ruská strana znovu potvrzuje svou podporu principu jedné Číny, potvrzuje, že Tchaj-wan je nezcizitelnou součástí Číny, a je proti jakýmkoli formám nezávislosti Tchaj-wanu."

Prohlášení dále uvádí: "Strany se staví proti vytváření struktur uzavřeného bloku a protichůdných táborů v asijsko-pacifickém regionu a zůstávají velmi ostražité ohledně negativního dopadu indo-pacifické strategie Spojených států na mír a stabilitu v regionu."

V měsících, které následovaly po setkání Siho a Putina a společném prohlášení, se bezpečnostní vztahy mezi Čínou a Ruskem prohloubily, i když se Pekingu podařilo pokračovat ve financování ruské války proti Ukrajině, aniž by se dostala do konfliktu s americkými sankcemi.

Mezera v sankcích, kterou Čína našla, byla stejná, jakou úspěšně využila při vývozu uhlí ze Severní Koreje – exponenciálním rozšířením svých nákupů ruské ropy, na kterou se nevztahují sankce, z předválečné úrovně. (Sankční režimy je jednoznačně třeba posílit stanovením základní linie nákupů vývozu ze sankcionovaných zemí třetími stranami, řekněme, na průměrné úrovni za posledních pět let.)

V září Rusko a Čína uspořádaly 17. setkání o strategické spolupráci. Tajemník ruské bezpečnostní rady Nikolaj Patrušev se setkal s nejvyšším čínským diplomatem Jangem Ťie-čch'em ve Fudžijanu a prohlásil: "Rozvoj strategického partnerství s Čínou je bezpodmínečnou prioritou ruské zahraniční politiky. Strany se dohodly na další vojenské spolupráci se zaměřením na společná cvičení a hlídky, jakož i na posílení kontaktů mezi generálními štáby."

Zatímco Jang se pilně vyhýbal zmínce o Ukrajině, Patrušev řekl: "Ruská strana zaujímá pevný postoj k principu jedné Číny a pevně podporuje opatření přijatá čínskou vládou na ochranu suverenity a územní celistvosti v otázce Tchaj-wanu."

Dokonce i na jejich zářijovém setkání v Uzbekistánu, když Si Ťin-pching vyjádřil některé "otázky a obavy" ohledně toho, jak válka na Ukrajině pokračuje, se Si Ťin-pching zavázal "s Ruskem spolupracovat na rozšíření silné vzájemné podpory v otázkách týkajících se základních zájmů toho druhého", tj. i Tchaj-wanu.

NDS uvádí záměr Washingtonu "bezproblémově pracovat napříč válečnými oblastmi, scénami, spektrem konfliktů, všemi nástroji americké národní moci a naší sítí aliancí a partnerství". Pokud dojde k souběžným výzvám na více bojištích – což se zdá být to, co plánují Čína a Rusko, se zlovolnou účastí Severní Koreje a Íránu –, znovu to zvyšuje závazek USA k bojové schopnosti "na dvou bojištích současně".

Vzhledem k rozsahu výzvy a omezením dostupných zdrojů by měla být americká "síť aliancí a partnerství" lépe připravena zintenzivnit podporu a přispět svým dílem. V sázce není nic menšího než osud západní civilizace.

Zdroj v angličtině: ZDE