Vrstvy obranné politiky

4. 11. 2022

čas čtení 3 minuty
Obrannou politiku (ve smyslu zajištění bezpečnosti vlastního národa proti blokádě/bombardování/invazi, nikoli ve smyslu kvaziimperialistického vměšování) lze rozdělit do vrstev, píše Sven Ortmann.

Zde je příklad:

  • Zahraniční politika k vytvoření bezpečnějšího světa (například sankcionováním agresí)
  • Zdržování se zahájení války nebo zbytečného vstupu do války
  • Vytváření nebo připojování se ke smlouvám o kolektivní bezpečnosti (defenzivní aliance)
  • Odstrašování agresorů
  • Být schopen porazit agresory, pokud selže odstrašení
  • Omezení škod vzniklých v případě války
  • S vrstvami 1-5 jsem spokojen a myslím, že byly poněkud zanedbané.

#1 Pokrytectví nám bránilo schvalovat agrese a mikroagrese spáchané spřátelenými zeměmi

#2 Zbytečně jsme se zapojili do války v Afghánistánu a zbytečně posíláme vojáky do mnoha dalších zemí, které jsou pro naši bezpečnost irelevantní

#3 Jsme v NATO, ale nedokážeme zdůraznit defenzivní povahu NATO (viz Kosovská letecká válka 1999 a časté tolerovaná hlasitost generálních tajemníků NATO)

#4 To funguje pro NATO téměř bez námahy, protože neexistuje žádný agresor, který by byl schopen zaútočit byť jen na čtvrtinu našich konvenčních sil bez použití jaderných hlavic

#5 Viz #4

***

Takže, jaký mám problém s #6?

Myslím, že číslo 6 je cenově neefektivní. Je extrémně nepravděpodobné, že by nás #1...#4 nedokázal udržet v míru. Prostředky vynaložené na číslo 6 je lépe vynaložit na číslo 1 (sankcionování agresorů za určitou ekonomickou cenu pro nás) a číslo 4 (především odstrašení od války, místo toho, abyste se snažili, aby byla méně hrozná).

***

Tento blogový příspěvek vyvolaly zprávy o politickém úsilí o budování protiraketové obrany ve střední a východní Evropě. To by bylo extrémně drahé úsilí a nyní víme, že Rusko a) z velké části vyčerpalo své zásoby raket a b) je příliš hloupé na to, aby raketami způsobilo velké škody.

Agresor by byl navíc v pokušení odpálit mnoho raket se strategickým překvapením, což znamená, že takový obranný systém by byl zahlcen a pravděpodobně by tak nesplnil očekávání.

Vytvořit obranu velmi rozsáhlé oblasti proti řízeným střelám (nadzvukovým nebo stealth) A (kvazi)balistickým PGM (odlišným od řízených střel tím, že nesou oxidační činidlo pro pohon sebou) A hypersonickým střelám (vysoko a velmi rychle létající, typicky spotřebovávající vzduch) a udržet si náskok před hrozivou municí se všemi třemi obranami by bylo extrémně drahé. Jen koupit nějaké americké rakety a radary by nesplnilo očekávání.

Nepotřebujeme takovou strategickou protiraketovou obranu ani k odstrašení, ani k porážce. To je přehánění, utrácení, primitivní a špatně promyšlené živení velkého byznysu zbrojního průmyslu.

Je to opět primitivní reakce s nízkým úsilím, stejně jako primitivní podpora výdajů za 100 miliard eur, kterou politici, kteří byli příliš nekompetentní na to, aby vykonávali svou práci, chtějí uklidnit své svědomí v oblasti bezpečnostní politiky v Německu.

Zdroj v angličtině: ZDE

1
Vytisknout
5301

Diskuse

Obsah vydání | 8. 11. 2022