"Poškozuje pověst" - Proč má univerzita v Bonnu problém se svou hvězdnou profesorkou

7. 11. 2022

čas čtení 13 minut
Univerzita v Bonnu objasňuje svůj postoj k válce na Ukrajině. To je primárně namířeno proti bojovné bonnské politoložce Ulrike Guérotové, která v nové knize pochybuje o tom, že se Rusko potýká s útočnou válkou. Ptal se WELT – a přečetl si novou knihu Guérotové, informuje Mladen Gladić.

Kdekoli se politoložka Ulrike Guérotové objeví, tam si nenadělá jen přátele. To platí i pro jejího zaměstnavatele, Univerzitu v Bonnu, kde je od roku 2021 profesorkou evropské politiky. Už na jaře letošního roku bonnský studentský parlament oficiálně nesouhlasil s některými výroky novinářsky hyperaktivních nováčků o válce na Ukrajině. Studenti připustili, že prohlášení Guérotové – podepsala výzvu "Emma" k zastavení vojenské podpory Ukrajině a obhajovala ji v "Bild TV" – byla chráněna svobodou projevu. Ale poškodila "reputaci univerzity v Bonnu kvůli pozici profesora".

Nyní se zdá, že se to pro Guérotovou ještě zhoršilo: Protože její univerzita, kde také studovala, zveřejnila prohlášení. A pokud vše neklame, Ulrike Guérotová, její veřejná vystoupení a pravděpodobně i publikace jsou důvodem tohoto tvrzení. V prohlášení se uvádí, že člen filozofické fakulty se "opakovaně dostával pod kritiku za veřejná prohlášení na různá témata". Jméno není uvedeno. Univerzita pro WELT vysvětlila: "Vedení univerzity ve svém prohlášení záměrně neuvádělo žádná jména, necháme to tak. Personální záležitosti podléhají povinnosti mlčenlivosti. Prohlášení, jako je to, které bylo právě zveřejněno, jsou vzácná, ale objevují se znovu a znovu a velmi individuálně souvisí s příslušnými fakty."

Místo toho se připomíná, že Bonn brzy "odsoudil co nejdůrazněji ruskou útočnou válku, která porušuje mezinárodní právo", projevuje solidaritu s ukrajinským lidem a podílí se na vědecko-politických sankcích.

Navíc je zdůrazněno samozřejmé: Že výroky jednotlivých vědců nepředstavují postoje univerzity. A že vědci požívají "akademické svobody vedle ústavně zaručené svobody projevu". Svoboda výzkumu a výuky je však výsadou, která jde ruku v ruce s velkou odpovědností, totiž "dostát pověsti a důvěře, která je do vědy vkládána".

Urážlivé chování ze strany univerzity?

A poukazuje se i na možné důsledky ze strany univerzity, pokud vědci nedostojí velké odpovědnosti spojené s privilegiem akademické svobody: "To zahrnuje zachování obecných standardů správné vědecké praxe a zejména že zanechají spekulativních tvrzení, která nemohou být vědecky prokázána. Případy podezřelé z pochybení kontrolují příslušné orgány případ od případu a v případě potřeby je sankcionují."

"Netzwerk Wissenschaftsfreiheit" založená v roce 2020, sdružení vědců ze všech oborů, které si dalo za úkol "bránit svobodu bádání a výuky proti ideologicky motivovaným omezením a přispívat k posilování svobodného vědeckého klimatu", považuje poslední bod za problematický.

Würzburský historik Peter Hoeres jménem sítě vysvětluje WELT: "Chování univerzity v Bonnu uráží." Zejména ve druhé části prohlášení "naznačuje, že člen" – zde je míněn řádný profesor univerzity v Bonnu – porušil "obecné standardy dobré vědecké praxe" a zveřejnil "zvlášť spekulativní, vědecky neověřitelná tvrzení". Za prvé jsou to nepodložená obecná tvrzení a za druhé prohlášení o publikacích vědců, které univerzitě jako korporaci nepatří. Nabízí se otázka, na jakém základě byly předloženy, "na základě čtení tiskové kanceláře, vedení univerzity"? Historik dodává, že je samozřejmé, že se "nekomentuje obsah publikací prof. Dr. Ulrike Guérotové".

Hans-Heinrich Trute, který vyučuje právo na univerzitě v Hamburku a předsedal komisi, která v únoru letošního roku představila první německý kodex akademické svobody, dospěl k jinému závěru. Trute považuje prohlášení z Bonnu za "spíše rezervované". V zásadě správně poukazuje na to, že vědci mají přirozeně svobodu vědeckého bádání a mohou využít svobody projevu. Správná je i pasáž o odpovědnosti. Navíc zde není hodnocen žádný konkrétní výrok nebo osoba. To poslední, řekl Trute WELT, by považoval za problematické, protože z dobrého důvodu není úkolem rektorátu nebo výkonného výboru univerzity hodnotit prohlášení z hlediska jejich vědecké povahy nebo souladu s normami.

Univerzita v Bonnu hlásí: "Pokud existují náznaky pochybení, musí je prošetřit odpovědné výbory v neveřejném řízení s přihlédnutím k důvěrnosti podle ústavních procesních zásad a základní myšlenky presumpce neviny. V případě opodstatněnosti podezření budou v jednotlivém případě přijata příslušná opatření v rámci dostupných možností. Výsledek řízení bude v případě potřeby sdělen veřejnosti vhodnou formou."

Ne bez skandálu

Kariéra Ulrike Guérotové není typickým příběhem ze slonovinové věže. Vždy měla několik pilířů. Počátkem 90. let pracovala jako asistentka zahraničněpolitického mluvčího poslaneckého klubu CDU/CSU Karla Lamerse (sama Guérotová byl členkou CDU do roku 2015) a později bývalého předsedy Evropské komise Jacquese Delorse, a jako výzkumná asistentka. Kromě pobytů jako hostující výzkumník v USA a Singapuru pracovala také pro German Marshall Fund a Open Society Initiative for Europe. Téma Evropy na dlouhou dobu určovalo její seznam publikací a také její angažovanost jako veřejné intelektuálky. V roce 2014 založila think tank European Democracy Lab v Berlíně.

Cesta k bonnské profesuře však byla vše, jen ne bez skandálu. Jako spoluautorka esejisty a romanopisce Roberta Menasseho se podílela na šíření vymyšlených citátů, z nichž některé Menasse použil ve svém románu Kapitál, který získal německou knižní cenu: Šlo také o projev, který Walter Hallstein údajně přednesl na půdě vyhlazovacího tábora Osvětim. Pikantní: Prohlášení neprávem připisované historicky významné evropské političce, že Evropa má za cíl zrušit národ, je stále krédem Guérotové, které hraje roli i v jejím hodnocení podpory Ukrajiny ze strany Západu.

Brzy navíc nešlo jen o to vydávat své vlastní za cizí, ale také vydávat cizí za své. Plagiátorství bylo objeveno v několika jejích knihách trevírským politologem Markusem Lindenem a zveřejněno v článcích ve "Frankfurter Allgemeine Zeitung" a "Zeit". Skutečnost, že její kniha o koronavirové politice "Kdo mlčí, souhlasí", se nevyhýbá tezi o "konformitě médií", vyvolala mnoho kritiky. Později v rozhovoru pro WELT řekla, že je "připravená vzít tento termín zpět. Každý dělá chyby." Řeči o "dobrovolné konformitě" lze kromě varování před blížícím se "kulturním zlomem" nalézt také v její nejnovější eseji "Endspiel Europa" (Westend), kterou napsala společně s publicistou Hauke ​​​​Ritzem. Také je sporná paralela současnosti s nacistickou érou: Intelektuálové jako Dan Diner nebo Jürgen Habermas mluvili o "civilizačním zlomu" v letech 1933 až 1945.

Muselo Rusko do války?

Hlavní tezí knihy Guérotové a Ritze je, že Rusko jen stěží mohlo nenapadnout Ukrajinu, protože Evropa pod vlivem USA stále více zanedbávala své poslání nastolit mír se svým východním sousedem: "Objektivní pohled na to znamená překvapení, že ruská vláda tak dlouho mlčela." Takové pasáže v knize znějí, jako by se na ně odkazovala ukrajinská pasáž prohlášení z Bonnu. Také sedí, že Ritz a Guérotová silně kritizují termín "agresivní válka", který Univerzita v Bonnu zjevně považuje za vhodný. Termín naznačuje, jak píší, "že Ukrajina i Západ byly válkou překvapeny a neviděly, že by přišla, natož aby ji připravovali".

Žádný zaměstnavatel nemůže od svých zaměstnanců očekávat, že s ním budou ve svých soukromých prohlášeních vždy souhlasit – zejména na akademické půdě. Je však kniha napsaná profesorkou Ulrike Guérotovou pouze vyjádřením názoru soukromé osoby? Stojí za to se podívat, jak Guérotová a její spoluautor zdůvodňují tezi své knihy "Endspiel Europa". Člověk zjistí, že se nadměrně spoléhají na žurnalistické texty a videa na YouTube a výzkumná literatura je v poznámkách pod čarou vzácná. Odhaluje také selektivitu důkazů: Pro Guérotovou a Ritze například jednotlivé přednášky odborníků na geopolitickou strategii USA vysvětlují záměry americké vlády jedna ku jedné.

Historické pozadí událostí, které dokazují vojenské záměry ukrajinské vlády pro Ritze/Guérotovou, jsou drženy v tajnosti. To je zvláště jasné v pasáži z Budapešťského memoranda z roku 1994: "Dne 19. února 2022 na mnichovské bezpečnostní konferenci ukrajinský prezident Zelenskij prohlásil, že jeho země odstoupí od Budapešťského memoranda, pokud nebudou existovat pevné bezpečnostní záruky od pěti stálých členů. Rady bezpečnosti, včetně Německa a Turecka. Prezident tím nepřímo oznámil, že hodlá získat jaderné zbraně," píší autoři.

Není zde žádná zmínka o bezpečnostních zárukách, které Rusko, USA a Velká Británie poskytly Bělorusku, Kazachstánu a Ukrajině v Maďarsku v roce 1994, protože se připojily ke smlouvě o nešíření jaderných zbraní. Není divu, že autoři, když se pustí hlouběji do historie, naříkají nad běloruskými mrtvými z 2. světové války, na které by se zapomnělo, kdyby bylo Rusko postaveno na roveň Sovětskému svazu, ale nevzdali hold mrtvým ukrajinským vojákům Rudé armády: "Odhaduje se, že ve 2. světové válce bylo ztraceno 27 milionů lidí... z toho asi 9 milionů vojáků a asi 16 milionů civilistů. Počet obětí je také tak vysoký, protože Třetí říše klasifikovala slovanské obyvatelstvo jako podlidské na pozadí pseudovědecké rasové ideologie. Hitler proto požadoval, aby válka proti Sovětskému svazu byla vedena jinak než válka proti Francii, totiž jako válka vyhlazovací. Jen v Bělorusku bylo zničeno více než 5 000 vesnic, přičemž často zemřelo celé obyvatelstvo," píší Ritz a Guérotová.

Jiný příklad: Korelace, jako je současný výskyt dvou jevů, jsou v „Endspiel Europa“ nejednou prezentovány jako kauzální vztahy, například když jde o skutečnou nebo domnělou změnu v německých médiích, která informují o Rusku. Ritz a Guérotová píší: "Merkelová nezvýšila německou závislost na Rusku, jak je dnes obviňována, ale spíše ekonomickou výhodu. Velká část ekonomického růstu za kancléřství Merkelové byla založena na levném ruském plynu. Co se ale po nástupu Angely Merkelové velmi rychle změnilo, je zpravodajství o Rusku v německém tisku. Zhruba od roku 2007 se to najednou změnilo na negativní, což lze poměrně přesně určit a datovat pomocí podrobné analýzy tisku." Zde zmíněná "podrobná analýza tisku", která by byla nezbytná pro podporu teze, se pak ukazuje být "krátkým pohledem" na vybrané titulky, které bylo možné číst v německém tisku v měsících předcházejících ruským prezidentským volbám v roce 2007.

Může být puntičkářské upozorňovat na překlepy, jejichž oprava je nakonec součástí práce dobrého redaktora, i když na německých univerzitách jistě existují bodové srážky za pravopisné chyby. Skutečnost, že v "Endspiel Europa", knize, která chce "přehodnotit" historii ruské útočné války proti Ukrajině, jsou plynovody Nord Stream důsledně nazývány "North Stream", dává více podnětů k zamyšlení než zdánlivě zlověstná Jane Austinová v řadě s Janice (sic!) Joplinovou a Leonardem Cohenem, Philipem Rothem, Paulem Austerem a Jonathanem Franzenem.

Kniha je esej, kterou podle Adorna nemůže diktovat její katedra, poznamenávají autoři hned v úvodu, čímž zároveň zdůrazňují, že nejde o vědeckou studii. Ulrike Guérotová se zároveň nevyhýbá zařazení "Endspiel Europa" do svého seznamu vědeckých publikací, což rozhodně vyžaduje vysvětlení.

"T-online" cituje východoevropského historika Philippa Thera, který řekl, že "už je nelze pustit na studenty". Alespoň by se muselo studentům na univerzitě v Bonnu vysvětlit, proč psaní textů à la "Endspiel Europa", jak se objevují v publikačním seznamu jejich vysokoškolských učitelů, není součástí zkoušek a proč – což by mohlo být poučné cvičení.

Univerzita v Bonnu má totiž menší problém s názory zaměstnance než s tím, že jejich populární publikace přizpůsobují realitu názorům - a nakonec to nějak chápou jako vědu.

Zdroj v němčině: ZDE

1
Vytisknout
4818

Diskuse

Obsah vydání | 9. 11. 2022