Obor sociální práce se dostává do situace, ve které ještě nikdy za posledních 33 let nebyl

9. 11. 2022 / Pavel Veleman

čas čtení 8 minut

Věnováno neznámému muži na příbramském náměstí, který varoval v listopadu 1989 před sociálními problémy lidí v kapitalismu a všichni jsme se mu smáli jako hloupému komunistovi

Trvalo to dlouho, než se můj milovaný obor dostal do situace, ve které bude skutečně již nutné najmout ďábelské učně, kteří nás, terénní sociální pracovníky - naučí kouzelnictví.

Na samou mez nefunkčnosti se dostává stále prosazovaná apolitická, individuální případová sociální práce, která v současné době nemůže stačit zvládnout lavinu chudoby. V současné situaci nelze nedat se do kritiky institucí a politiků a pasivně čekat na jakési pokyny od vedení, které nikdy nepřijdou, pakliže se obor sociální práce bude tak úzkostlivě bát popsat pravdivě současný stav věcí.

 Já osobně považuji toto naše většinové chování za alibismus. Kdo jiný, než my, kteří pracujeme v první linii a vidíme ten obrovský sešup do chudoby celých skupin obyvatel, by měl bubnovat na poplach?

Neustále sledujeme neporazitelný proces byrokratického světa, na který nejen v sociální oblasti všichni přistupují. Základní cíl byrokratického pojetí (nejen) sociální práce je rozkouskovat politicko/existenční problém našich klientů na dílčí problémy, které potom delegujeme do dalších institucí a neziskovek. Tam se pak každý z nás popkouší fachidiotsky řešit jednotlivosti a smysl celku se ztrácí. Tentio přístuop každého byrokrata vždy osvobozuje.

Tento starý fígl nám umožňuje se sami před sebou vyvinit z etického selhání. Obor sociální práce zavazuje i k velké osobní statečnosti a v současné době jde o jasně danou povinnost: Pravdivě, kriticky a na jasných příkladech ukazovat propad již tak minimální životní úrovně našich klientů a naší bezmoci pomáhat bez funkčních nástrojů sociální politiky této země.

Zde je popis situace paní A, případu, jaké nás po desetitisících oslovují dnes a denně:

Paní A stojí více než čtyři hodiny stojí ve frontě na Úřadě práce ČR, kde se nakonec dozví, že odborné poradenství nemůže poskytnout pracovník tohoto úřadu, je zde totiž naprosto psychicky a fyzicky již sám zhroucený, vysílený a stále dokola opakuje tuto větu:

"Místo sedmi pracovníků jsem zde sám na příspěvek na bydlení. Pracuji zde zatím jen tři týdny a nemám žádnou praxi, nemohu Vám proto individuálně poradit. Jsem ochoten od Vás přijmout vyplněné žádosti příspěvku na bydlení, jinak se musíte obrátit na sociální odbory nebo neziskové organizace."

On to byl takový chudák, že mu ani nešlo říct něco ošklivého, říká mi paní A.

Spíše náhodou se ocitla v mé kanceláři a prosí o vyplnění žádosti o příspěvek na bydlení, klientka je naprosto fyzicky i psychicky vyřízená (v tomto jsou si podobní se zoufalým mladým kolegou z ÚP), podle vlastních slov - je úplně bez peněz, na místně příslušný OSPOD odmítá jít - je v obrovském stresu a má vlký  strach před represivním opatřením, které jí nejde v této chvíli absolutně vymluvit.

Paní A pracuje v manuální, dělnické profesi, do konce října žila v garsonce s přítelem, měla s ním velké neshody, odchází od něj a přes kamarádky si zajistila finanční částku na byt. A teď pozor: Měsíční náklady na byt jsou 24 000 Kč. Byla  podepsána podnájemní smlouva. Je to  byt 1+1.

Paní A žije sama dítětem, matku v době našeho jednání nezletilý prozvoní a potom mým služebním telefonem oba spolu hovoří. Chlapec má obrovskou radost z bytu, bylo slyšet, jak je strašně rád, že již nemusí žít s přítelem matky.

Poskytnuto sociální poradenství, alespoň trochu celistvé a komplexní ohledně sociálních dávek (pochopitelně bez možnosti funkčně ovlivnit ostatní složky v systému). Z pohledu kritické sociální práce - je to problém společensko/politický a jedině tvrdý atak na politiky by klientce mohl pomoci.

Jenže to si nesmíte tzv. dovolit, vše mají politici v tzv. manažerském stylu prostupného řízení přes přímé nadřízené dobře pohlídáno. Neziskový sektor je v podobné situaci. Hádejte, kdo rozhoduje o grantech a dotacích, bez kterých nelze přežít?

A tak mi zbývá pouze rychle vyplněná žádost o příspěvek na bydlení a teď znovu zažívám úžas: Příjem klientky je 19 000 čistého, pracuje jako dělnice v Praze! A má platit 24 000 Kč nájemného  a za služby v bytě 1+1…

Paní A si sama zajistila byt tzv. bez realitky, nic levnějšího na současném trhu není. Děsí se, že by musela žít na ubytovně nebo v Azylovém domě (to už by byl pro ni psychicky úplný konec), odchod z Prahy je velmi složitý, jelikož v Praze  chodí dítě do školy a jediná možnost, kde jsou nájmy opravdu nižší - jsou vyloučené lokality. Tam nikoho opravdu nebudu posílat.

Obecní byt je pro paní A nedostupný. Má málo bodů a existuje obrovský přetlak lidí, jako je paní A. Píši ještě doporučení do potravinové banky (nikde již skoro nic není, a tak telefonicky prosím své známé z neziskovek, je ale zle, není možnost dlouhodobé materialni pomoci). Všeho je málo a lidí moc. Nakonec je přes rodiče klientky (oba tol jsou důchodci v menším městě - styděla se jim říci o své situaci) je zajištěna akutní finanční pomoc - babička (důchodkyně) slíbila, že hned zítra přijede a pomůže alespoň trochu, je však na tom také s manželem špatně….

Žádost o mimořádnou okamžitou pomoc pochopitelně také vyplněna, je otázkou, jak však dopadne. Paní A skoro pláče štěstím a objímá mne, chápete to? Já Vám přece vůbec nepomohl, paní A! Ne. Jste moc hodný". Děkuji moc!

Ano takto málo stačí k tomu, aby Vám tito lidé děkovali. Cítím pocit hanby, moc dobře vím, že takto nemůže paní A žít, stačí jeden nevyplacený příspěvek na bydlení, jeden mimořádný výdaj a je konec…

Páni konšelé, těchto lidí jsou tisíce a tisíce, poraďte, jak můžeme těmto klientům účinně pomoci? Pakliže výplata za osmihodinovou, fyzickou práci je o pět tisíc korun nižší než nákladovost bydlení 1+1. A pan Jurečka a finanční analytici budou stále dokola opakovat, jak je skvělé, že máme hodně volných pracovních míst. Ano, ty které tuto skupinu občanů naprosto neuživí.

Není základní problém této země, že tato pracovní místa jsou v současných cenách naprosto k ničemu a stát vlastně dotuje podnikatele.. Jejich zaměstnancům je tento žebrácký plat úplně k ničemu, vzhledem k nákladovosti života v ČR v roce 2022. Jak může tato žena dlouhodobě vydržet s nezletilým dítětem v takové bídě? Kvalita života těchto rodin se propadá někam k začátku 20. století a konšelé na MHMP se dohadují o zlatá vejce v Dopravním podniku? Kdo zastupuje tyto občany? Pan Hřib, Nacher nebo pan Svoboda? Jsou tio úplně jiné světy, ale úplně!

Bojím se to vyslovit, ale jelikož jsem jako dvaadvacetiletý mladík na příbramském náměstí v době listopadové  revoluce v roce 1989 vysvětloval jakémusi starému pánovi, jak nesmyslně se bojí chudoby dělníků a dělnic v kapitalismu (potom jsme se tomu všichni smáli v hospodě), je to tak: Lidé, jako paní A jsou na tom mnohokrát materiálně hůře než před 33 lety žena podobného postavení...

Rok 2023 bude rokem sociálních bouří, ruští agenti mají již vše ošetřeno a pakliže se nestane něco opravdu podstatného, demokracie nemůže toto obrovské zhoršení životní úrovně přežít. Statisíce lidí v ČR totiž nyní už nevyjdou se svým platem.

Sociální práce je v první linii a měla by informace o této šokující skutečnosti hlásit každý den do světa. Je to naše povinnost.



2
Vytisknout
8995

Diskuse

Obsah vydání | 14. 11. 2022