O dopadech amerických midterms na ruskou válku proti Ukrajině

9. 11. 2022 / Karel Dolejší

čas čtení 4 minuty
Bill Kristol nastínil scénář, který by v dané situaci považoval za optimální. Republikáni těsnou většinou získají Sněmovnu reprezentantů, Demokraté však udrží Senát a většinu guvernérů. Prezident Biden povládne s pomocí Senátu a do voleb v roce 2024 republikánská většina ve Sněmovně Demokratům prospěje. Kandidovat pak bude za Republikány Trump (protože kult nepřipustí skutečné primární volby), kdežto za Demokraty někdo z nové generace politiků.


Tento scénář zdaleka nevypadá tak zle, jako ty, které rýsují možný zánik americké demokracie. Na druhé straně ani solidní nezávislé prognózy mu nedávají větší šance než 41:59. A to věru není mnoho.

Rusko si zjevně slibuje od vítězství Republikánů zastavení pomoci Ukrajině. Že se tomu snaží napomoci zasahováním do samotných voleb bylo už i oficiálně přiznáno, takže ani čeští příznivci dezinfoscény to nemohou dále popírat. Ale je taková ruská naděje skutečná, nebo spíše zoufalá?

Předně se držme Kristolova "optimálního" scénáře. S pomocí Senátu by Biden opravdu vládnout mohl - a přítomnost zbraňových inspektorů na Ukrajině mu dává do ruky argument ve sporu s republikánskými kritiky. Ti nemají žádnou jinou věcnou námitku než tvrzení, že prý dodávky zbraní Kyjivu jsou údajně "neprůhledné" a hrozí jejich zneužití.

Co když ale sázka v poměru 41:59 nevyjde a Demokraté ztratí obě komory Kongresu? Ani pak by ještě nemuselo být automaticky vše ztraceno, protože šéf republikánského senátního klubu Mitch McConnell na rozdíl od typických trumpistů vyjádřil odhodlání v pomoci Ukrajině pokračovat - a dokonce ji posílit. Zda a nakolik by se mu zadařilo tyto sliby naplnit zatím nevíme. Ale abychom se to dozvěděli, museli bychom si počkat na konkrétní kroky. Spekulacemi od zeleného stolu tuto záhadu nerozřešíme.

Nakolik fatální by byla republikánská kontrola Sněmovny reprezentantů? To také s jistotou nevíme! I když totiž opozice zaznamená velký úspěch, současně s tím se chystá vyměnit velké množství stávajících poslanců za nové, jejichž profily a agendy zatím známe mnohem méně. Kdo konkrétně by měl blíže k Liz Cheney a kdo naopak k demagogické trumpistce Marjorie T. Green, to bychom se dozvěděli teprve postupně. Bílý dům se nepochybně nevzdal naděje na prosazování dalších legislativních návrhů v rámci bipartijního konsensu. Bylo by to mnohem složitější než dosud, ale nelamme předem hůl nad něčím, u čeho přesně neznáme okolnosti.

Ať už volby dopadnou jakkoliv, administrativa v Bílém domě bude muset hned vzápětí řešit dvě vzájemně propojené zahraničněpolitické a bezpečnostní krize.

Za prvé musí reagovat na prodeje íránských balistických raket Rusku. Dosavadní dodávky "dronů" už přinesly značnou eskalaci ruské války proti ukrajinským civilistům, ovšem dodávky stovek íránských raket s doletem až 800 km, proti nimž se lze jen těžko bránit, posouvají eskalaci z ruské strany ještě na další úroveň.

Za druhé bude Biden okolnostmi i změněnou politickou situací donucen odložit fantastický projekt obnovy Obamovy dohody o íránském jaderném programu JCPOA. Porušování této dohody i souvisejících rezolucí OSN ze strany Íránu, taktéž rezolucemi OSN zakázaný export zbraní do Ruska a nesmírně kruté potlačování protestů proti omezení práv žen neposkytují žádnou základnu pro důvěru k záměrům teheránského režimu. V dobré víře JCPOA obnovit nelze.

Teprve rozhodování o pomoci Ukrajině a o postoji Spojených států k teheránskému režimu nám odhalí skutečný poměr sil, jaký bude příští dva roky panovat v americkém politickém systému.

Předem jásat a dělat si iluze o růžové budoucnosti jistě naprosto není namístě. Na druhé straně ale také neexistuje žádný rozumný důvod stahovat kalhoty před brodem.

3
Vytisknout
6572

Diskuse

Obsah vydání | 14. 11. 2022