Sen safari

3. 11. 2022 / Beno Trávníček Brodský

čas čtení 4 minuty

Mívali jsme nějaké známé, kteří pracovali v ZOO ve Dvoře Králové v době, kdy Ing. Vágner snil svůj velký sen o skutečném safari v Československu. Časem se sice ukázalo, že realita bude skromnější, ale i tak se jednalo o revoluční počin. Kde bych se tenkrát nadál, že jednou nebudu muset za touhle atrakcí jezdit z Vysočiny kdoví kam, protože stačí jen vystrčit nos a projet se pozorně po místních silnicích - uvidíte leccos!

Někdy dáte přednost štrůdlu prasátek nataženému přes celou vozovku, jindy vám z dělící čáry pokyne parožím připosražený daněk nebo třeba několik dnů míjíte obtisk lišky vlisovaný koly aut do vozovky, který nikdo nesloupl. Často je to loterie – v pangejtu laškují srnky a srnci a vy můžete tipovat – skočí/neskočí – zničí/nezničí – zabije/nezabije...(?) … zkrátka to safari je úžasné. 

Ovšem jen do té doby, než se něco katastrofického přihodí právě vám. 

Dá se dohledat, že v celé ČR je ročně na vozovkách sraženo kolem 15 tisíc(!) významnějších zvířat. To je nějakých 40 nehod denně. Řinčí plechy, nastávají zranění, úmrtí. Zdá se, že „vlastníky“ této zvěře (tj. územně příslušné myslivce) to ale příliš netankuje. Hlavně je důležité jim oznámit každé mrtvé zvíře, aby si ho mohli včas odnést, potažmo sníst. Vy máte (pokud to dobře dopadne) zdevastované auto a pokud nemáte pojištění proti zvěři, nikdo vám nic nedá. A pokud ho máte, stejně jste vždycky pro pojišťovnu „viníkem“ nehody (skutečný průběh nehody pro tuto skutečnost není určující!). Z toho vyplývají komplikace, například povinnost i u malých škod do 100 tis. Kč bez zranění člověka či zvířete a bez poškození majetku třetích osob přivolat k nehodě dopravní policii. Ta na místě popíše, že zvířata utekla a auto je poškozené, což jste si do zápisu o nehodě mohli zanést sami, kdyby ovšem pojišťovací šiml tolik neřehtal.

Problémy se zvěří na silnicích evidentně narůstají a po žádném průlomovém řešení ani slechu. Mělo by logicky dojít k nějakému rozumnému propojení mezi uplatňováním vlastnického práva ke zvěři a zodpovědností za ni.

Bylo by dobré se poradit o dvou hlavních problémech a konsenzus vtělit do legislativy:


1) Upravit povinnost myslivců uplatňujícíh na zvěř právo majitele provádět funční a trvale udržovaná opatření k ochraně dopravních komunikací před touto zvěří – pachové ohradníky, kombinované pachové a optické ohradníky, elektronické plašiče, vyjímečmě mechanické zábrany. Dál i příslušné dopravní značení provedené na jejich popud.

2) Zřízení jinak konstruovaného povinného ručení, které by nesly příslušné myslivecké spolky a hradily se z něho náklady na nehody způsobené tou zvěří, ke které uplaťňují v případě nehody tyto spolky vlastnické právo. To by v kontextu myslivce stimulovalo k důslednému provádění opatření, protože kdyby měli příliš mnoho nehod a tedy plnění pojišťoven, platili by čím dál dražší povinné ručení, stejně jako motoristé. Pokud by pojišťovny uzavíraly povinná ručení na zvěř se stovkami mysliveckých spolků a ne s milióny řidičů, byla by to činnost značně efektivnější, levnější a rozumnější. Možná by ji zvládla umělá inteligence.

Poznámka na konec

Vyhubili jsme v minulosti nejvyšší přírodní predátory (medvěd, vlk, rys). Když se nyní někde vrací, měli bychom být šťastní, protože mohou do jisté míry omezit klidné „vycházky“ zvěře po vozovkách – tam je na ni přece jen víc vidět a pokud bude instinktivně tušit nebezpečí, bude se nepochybně chovat jinak. Navíc predátoři bydou snižovat stavy zvěře, a to zejména o kusy slabší, méně obezřetné = přírodní výběr. Stát pak musí současně dostatečně sanovat zemědělcům ztráty způsobené těmito zvířaty.


1
Vytisknout
6661

Diskuse

Obsah vydání | 8. 11. 2022