Putinovi nelze ustupovat

28. 2. 2022 / Boris Cvek

 

 

Ovládnout Ukrajinu a rozložit Unii ve vzájemných hádkách, slabosti a v přívalu uprchlíků. Při žvanění politiků o tom, jak podporují, nedopustí, brání, odmítají atd. jsem si vzpomněl na to, jak se kdysi říkalo o prezidentu Benešovi: měl plán – aeroplán. Představil jsem si, jak Rusko ukazuje evropské veřejnosti, že jenom ono má reálnou moc, zatímco Západ je slabý, zbabělý, hloupý. Představoval jsem si fašizaci Evropy ve jménu silného Putina.

Putin nepochybně myslel, že Ukrajinu zničí během pár dnů a že Západ nebude už mít důvod si pálit prsty kvůli fakticky neexistující zemi, rozhádá se a rozloží. Nějaký jiný Lukašenko by na Ukrajině zavedl teror, zrušil svobodné volby atd. – a byl by klid. Kdo by za takovou Ukrajinu ještě bojoval?

Putin potřebuje, aby se na Ukrajině aspoň dvacet let nevolilo svobodně, protože jinak by čelil tomu, že lidé by ve volbách volili pod vlivem vzpomínek na agresi někoho ještě mnohem více protiruského, než je současný prezident Ukrajiny.

Těžko se mi chápe naléhání různých komentátorů na Facebooku na to, aby Ukrajinci dali Putinovi, co chce, aby mu vlastně poděkovali za invazi, za mrtvé, za lidi vyhnané z domovů, i když rozumím tomu, že z Putina jde strach. Aby mu byl vlastně vyslán signál, že brutálním násilím velké invaze může dosáhnout svého. Chápu, že ti lidé touží po klidu, po návratu do dob, které tu byly ještě před týdnem, ale ten návrat není možný. Za mrtvé na Ukrajině, včetně vražděných civilistů, nemohou ti, kdo odmítají políbit Putinův prsten, ale ti, kdo ty lidi vraždí. Pokud někdo ve válce střílí na vrahy, brání vraždění. Válka prostě je založena na zabíjení a válku na Ukrajinu přinesl Putin, vlastně už v roce 2014 – tehdy mu Západ fakticky ustoupil a dostal za to obléhání Kyjeva.

Naopak mne velmi příjemně překvapilo, jak dlouho a účinně se Ukrajina brání. Bál jsem se, že v pátek večer bude hotovo. Nedošlo k puči, ukrajinská armáda navíc musela projít od roku 2014 obrovským vývojem. Děsivá, úzkostná představa, že když Rusko zatlačí, tak Západ nechá být nejen Ukrajinu, ale i nás, protože se mu nevyplatí něco účinného dělat, se postupně z mého srdce vytrácela. Jednak ukrajinská armáda je sama svědectvím, že Západ něco udělal za ty poslední roky. Jednak Německo okamžitě po ruském uznání separatistů přerušilo proces uznávání Nord Streamu 2 – to byla podle mne v té době nejvyšší karta – a pak přistoupilo i na vyhození ruských bank ze SWIFT. Sankce Unie proti Rusku jsou bezprecedentní.

Ale ještě mnohem více: západní země pod vlivem událostí na Ukrajině, kde nedocházelo ke zhroucení státu, ale naopak k účinné obraně, začaly posílat ukrajinské armádě masivní vojenskou pomoc, a to včetně Německa, které tak porušilo svou doktrínu. Německo dokonce oznámilo neuvěřitelné zbrojení. Unie, včetně Maďarska, je pozoruhodně, nečekaně jednotná.

Je otázka, jak dlouho to vydrží, to jistě. Zdá se mi jisté, že návrat ke světu před invazí není na dlouhou dobu možný. Hrozba rozkladu Unie a fašizace evropské veřejnosti je obrovská. Rusko udělalo něco, co se zdálo nemožné, takže může udělat i zítra něco, co se ještě dnes zdá nemožné. Ruský prezident hrál se západními politiky hru na jednání a dělal si legraci z předpovědí, že v ten a ten den začne masivní invaze na Ukrajinu, přitom dobře věděl, že se to stane. Nic, co říká, nelze brát vážně. Žádné dohody, vůbec nic.

A teď k tomu hrozba jadernou válkou. Jak se vlastně čelí takové hrozbě? V případě, že mu dáme kvůli jaderné hrozbě Ukrajinu dnes, zítra mu dáme Pobaltí a pak celou Unii? Když v 80. letech západní Evropa chtěla čelit sovětské jaderné hrozbě, nechala rozmístit stovky amerických jaderných raket pershing na území několika států svého území. Konstatuji to jako fakt, neříkám, že tohle je řešení pro dnešek, mnoho věcí je jinak. Jisté ale je, že hrozba jaderné války v době SSSR nebyla ze strany Západu řešena tím, že by se Západ vzdal – naopak nakonec se podařilo SSSR z různých důvodů přivést ke kolapsu.