Americké prezidentské volby
3. 11. 2020 / Daniel Veselý
Bylo by krajně naivní se domnívat, že případné vítězství washingtonského insidera nad k neofašismu inklinujícím prezidentem vyřeší přetrvávající neduhy americké společnosti a politické scény. Ano, v tuto chvíli to skutečně vypadá na výhru Joe Bidena. Nicméně unylý kandidát neautentické opozice, jíž je Demokratická strana, by podle mého soudu neměl proti prostořekému klaunovi žádnou šanci, kdyby neudeřila pandemie. Pokud se demokraté konečně nechytnou za nos, za čtyři roky se do Bílého domu může dostat autentický tyran, který tentokrát bude dobře vědět, co dělá.
Pokud Joe Biden Donalda Trumpa porazí, není vůbec jisté, zda stávající prezident dobrovolně opustí Oválnou pracovnu. Konečné výsledky volebního klání budou kvůli sčítání korespondenčních hlasů známy patrně až za několik týdnů, přičemž drtivou většinu z nich odevzdají Bidenovi voliči. Republikáni moc dobře vědí, že mohou vyhrát pouze pomocí potlačování voličských práv, což dělají zcela otevřeně (čistky v seznamu voličů, posílání korespondenčních hlasů na špatné adresy, překreslování mapy volebních okrsků, což v menší míře realizují i demokraté, apod.) Připočtěme k tomu Trumpovo zastrašování voličů, systematickou sabotáž americké pošty a neochotu prezidenta uznat případnou porážku – a nebezpečná a třaskavá směs je na světě.
Je proto zjevné, že se následující týdny a možná i měsíce stanou prubířským kamenem amerického politického experimentu. Avšak i v případě, že ve Spojených státech dojde k pokojnému předání moci a v lednu se úřadování v Oválné pracovně ujme Joe Biden, stále nebude vyhráno.
Když se v roce 2009 stal americkým prezidentem Barack Obama, mnozí pozorovatelé podlehli šalebnému klamu, že s prvním afroamerickým prezidentem přijde do Bílého domu někdo, kdo to s běžnými Američany myslí upřímně. Jenže když Obamova administrativa po finanční krizi vytáhla z bryndy bankovní sektor, aniž by s toutéž vervou jednala s primárními obětmi ekonomického krachu, ukázalo se, že její sliby zůstanou nenaplněny. Není tudíž divu, že se spousta frustrovaných Američanů nechala oklamat dalším politickým iluzionistou sázejícím tentokrát na temné pudy – aby se Spojené státy o několik let později ocitly v hluboké existenciální krizi.
Podle studie Princetonské univerzity z roku 2014 mají obyčejní Američané na chod své země malý či nulový vliv, zatímco politickou agendu nastolují ekonomické elity a další mocenské skupiny. Spojené státy nejsou podle amerických výzkumníků klasickou demokracií, nýbrž plutokracií. Tato skutečnost přirozeně zrcadlí hluboce zakořeněnou nespokojenost a frustraci v americké společnosti: 35 až 60 procent oprávněných voličů se už ani nenamáhá využít svého práva zaručeného ústavou. Hovoříme-li o volbách jako o de facto neúčinném nástroji k jakékoliv progresivní změně, je třeba si uvědomit, že veškerý pokrok stojí právě na nezlomné vůli obyčejných lidí, a nikoliv na libovůli elitních politiků. A změn v rámci stávajícího volebního systému, jenž je podle mého mínění dysfunkční, lze dosáhnout pouze vytrvalým a neoblomným aktivistickým tlakem na politické lídry. Volby jsou pouze oddechem od systematického aktivismu, jak soudí Noam Chomsky.
Demokratická strana však nemá bez radikální proměny spočívající v návratu ke své voličské základně šanci vyvést zemi z krize. Jenže samotná existence starých kádrů tuto možnost prakticky vylučuje. Absenci sebereflexe dokonale ilustrují poslední čtyři roky, kdy se demokraté nedokázali poučit ze svých chyb a raději se obsesivně zabývali konspiračními teoriemi o spiknutí Trumpovy vlády s Kremlem.
Ať tak či onak; pokud Joe Biden oranžový přízrak v Oválné pracovně porazí, zhluboka si oddechnu. Jenže úleva bude pouze dočasná, neboť zápas o podobu budoucí Ameriky, potažmo světa teprve vypukne. A to i v případě klidného předání moci.
Diskuse