Západ je překvapivě dobře vybaven k odstrašování v "šedé zóně"

4. 11. 2020

čas čtení 5 minut
Autoritářští představitelé a lídři jednají se západními národy způsobem, který demokratickým vládám poskytuje účinné páky, píše Elisabeth Brawová.


Když byli bývalý ruský špion Sergej Skripal a jeho dcera Julia před dvěma lety v Británii nalezeni otrávení, Londýn čelil delikátnímu úkolu reagovat na útok způsobem, který poškodí sponzora útoku - jak se zjistilo, byla jím ruská vláda - bez zbytečné eskalace. V nedávném rozhovoru tehdejší poradce pro národní bezpečnost Mark Sedwill odhalil, že reakce Británie vedle naprosto veřejného vyhoštění ruských diplomatů zahrnovala i skrytá opatření. Zpráva ukazuje možná neortodoxní způsob, jakým mohou západní vlády reagovat na tzv. agresi v šedé zóně.

"Po útoku v Salisbury, prvním použití chemických zbraní proti státu v Evropě za století, jsme provedli viditelnou odvetu. Vyhostili jsme celou ruskou zpravodajskou síť ve Velké Británii. Ale také jsme podnikli sérii dalších diskrétních opatření," řekl Sedwill listu The Times. Útok v Salisbury představoval dilema, které se stane stále běžnějším, jak přibývá agrese v šedé zóně - nedoprovázená kinetickým násilím. Otázka pak zní: Jak reagovat na relativně malý incident, který lze sledovat k nepřátelské vládě? Čína v Jihočínském moři ilegálně staví umělé ostrovy ve sporných vodách, ale dělá to postupně, v krocích, které individuálně vypadají tak malé, že jakákoliv mohutnější reakce by byla odsouzena jakožto nepřiměřená. Dnes má tedy tato země území ve strategické oblasti, kde dosud žádné neměla. Když malware NotPetya vysledovaný k ruské rozvědce GRU sestřelil nejen zamýšlené cíle na Ukrajině, ale také řadu západních nadnárodních společností, vlády měly s reakcí potíže. Možná nejslavnějším případem je, že když Rusko v roce 2016 otrávilo volební kampaň dezinformacemi, Obamova administrativa nedokázala identifikovat vhodnou formu trestu.

Etika představuje další dilema. Liberální demokracie je vázána větším počtem pravidel než autoritářské státy. Západní vlády nemohou reagovat na útok jedem otrávením někoho v zemi, která to spáchala, a nemohou se postavit dezinformační kampani Ruska a Číny svou vlastní. A dnešní pachatelé útoků v šedé zóně nemají jen taktickou výhodu v tom, že jsou autoritářští: Těší se ještě dodatečné výhodě v podobě imunity vůči odhalování cílovými zeměmi a mezinárodním společenstvím. Takže co když západní vlády "nejsilnějším možným způsobem" odsoudí útoky, jako to nedávno udělala britská v oznámení, že ruská vláda stála za kybernetickými útoky na zimní olympijské a paralympijské hry v roce 2018?

Jednou ze slibných strategií je obvinění jednotlivých pachatelů, jak to stále více dělají americká vláda a EU. Stejně tak U.S. Cyber Command signalizující potenciálním útočníkům, že byli identifikováni. Oba přístupy lze označit za personalizované odstrašování. Jejich slibnost leží v tendenci hackerů být loajálnější k sobě navzájem než k vládám.

Ve skutečnosti mohou západní vlády trestat pachatele i jejich sponzory řadou kreativních způsobů, zatímco se dál budou držet principů liberální demokracie. Jako u veškerého odstrašování by mělo být cílem přesvědčit protivníka, že útok nestojí za tu ostudu.

Západní země mají také jednu fenomenální výhodu: Fakt, že takřka všichni chtějí navštěvovat jejich města, možná v nich žít, vlastnit tam nemovitost a bankovní účet. Pro ty, kdo si užívají západní pohostinnosti, může být tato skutečnost také slabou stránkou, protože tuto informaci lze použít proti nim. Adaptováním strategie druhého jaderného úderu na scénáře napadení v šedé zóně mohou západní země například reagovat na dezinformační kampaně masivními informačními kampaněmi odhalujícími řekněme detaily ohledně majetků vlastněných lídry příslušné země v cílovém státě. Ačkoliv takové informace jsou veřejně dostupné, obyčejně nejsou širší veřejnosti známy. Totéž platí o pochybných obchodech, v nichž mohou být zapleteny nepřátelské vlády nebo jim blízké firmy.

Výhodou válčení v šedé zóně je, že útočník může zaútočit kdykoliv a způsobem, který si vybere. Ale na rozdíl od tradičních konfliktů zahrnujících vojáky, kteří útočí a vedou protiútok relativně daným způsobem, obránce v šedé zóně disponuje stejnou výhodou jako útočník. Může trestat v tom čase a tím způsobem, které si zvolí.

V kalkulaci zisků a ztrát musí tedy útočník zahrnout také náklady na překvapivou reakci, jejíž charakter nedokáže předvídat. Tento asymetrický potenciál znamená, že Západ je překvapivě dobře vybaven pro trestání útoků v šedé zóně. To co nyní potřebujeme je velká dávka kreativity.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
3788

Diskuse

Obsah vydání | 10. 11. 2020