Báječný život po porážce Donalda Trumpa

9. 11. 2020 / Boris Cvek

Foto: Trump v den porážky

Vzpomínám si na kalné listopadové ráno před čtyřmi roky, kdy jsem se z rádia dozvěděl, že Donald Trump vyhrál volby a stane se americkým prezidentem. Byl to naprostý šok. Nemohl jsem tomu uvěřit, nedokázal jsem to přijmout. Od té chvíle jsem se nemohl dočkat, až prohraje volby v roce 2020 – a díky Bohu se tak stalo.

Doufal jsem v jasnější porážku, doufal jsem, že kandidát Demokratické strany bude výrazně mladší a bude reprezentovat budoucnost a že vyhraje na Floridě nebo dokonce i v Texasu, že Amerika po čtyřech letech vlády Donalda Trumpa promluví jedním hlasem. To se bohužel nestalo.

 

Kdybych se na všechno měl dívat jen svými politickými a osobními názory, tak nově zvolený prezident Joe Biden je asi téměř dokonalý reprezentant toho, co je mi blízké. Díval jsem se před pár dny na různá videa, na nichž je zachyceno přátelství bývalých prezidentů Clintona, Obamy a obou Bushů a říkal jsem si, jak je to hezké, civilizované, jak dokonale se do toho hodí Joe Biden. Udělování medailí za zásluhy, proslovy při otevření knihovny, zasvěcené jednomu z prezidentů kamarádů, atd. A vysoké, humánní, ušlechtilé cíle. Decentnost, milé vtipkování. Prostě lepší společnost.

Jak říkám: mně osobně se to líbí. Ale i já jsem postupně cítil jakousi pachuť báječného života, odtrženého od reality. Bohužel voliči Donalda Trumpa s jeho odchodem z funkce nezmizí a voliči Joea Bidena během jeho funkčního období už nebudou mít tolik důvodů vidět ho právě v kontrastu s „čirým zlem“ Trumpem. Kdo ví, jak se bude mezi zklamanými lidmi ze všech koutů společnosti na Trumpa vzpomínat za tři čtyři roky… kdo ví, co si s Trumpem počne Republikánská strana zvaná Grand Old Party.

Trump neprohrál tak drtivě, aby se dalo říci, že se od něj republikánští voliči odvrátili. A kdo jsou vlastně dnes republikánští voliči? Budou ochotni podpořit někoho z laguny báječného života, jako je třeba Mike Pence? Nebo zůstanou věrni Trumpovi? Nebo dokonce budou toužit po něčem ještě tvrdším? Nepochybuji o tom, že Trumpův konec v prezidentské funkci je fakticky dobrou zprávou pro všechny, dokonce i pro Grand Old Party a její voliče, jen je celkem jisté, že mnozí to budou cítit úplně naopak.

Vzpomínám si na první prezidentskou kampaň Baracka Obamy, postavenou na heslech „change“ a „yes, we can“. Tehdy mne to uchvátilo a Obama byl dokonce i jako reálný prezident po celých osm let můj šálek kávy. Je pravda, že těch „change“ a „yes, we can“, v realitě moc nebylo. Nakonec ale Obama zanechal společnost v takovém stavu, že zvolila právě Trumpa. Stále se utěšuji tím, že to byla chyba slabé kandidátky, zatímco Obama by, kdyby mohl kandidovat ještě jednou, Trumpa rozdrtil. Tak doufejme, že se za čtyři roky Trump, nebo někdo ještě horší, nevrátí.

Dokáži si představit mnoho scénářů. Třeba to, že se boji o Trumpovo dědictví Grand Old Party a koalice jejích voličů rozloží, a tak demokraté budou mít usnadněno vyhrát i příští prezidentské volby. Třeba to, že Trump založí novou stranu a změní politickou mapu USA ještě hlouběji. Třeba to, že pro levé křídlo Demokratické strany se stane Bidenova administrativa „čirým zlem“. Co si neumím představit, to je to, že by Trump a jeho voliči prostě jen tak zmizeli nebo začali jásat nad tím, jak se báječně žije v laguně báječného života.



0
Vytisknout
4591

Diskuse

Obsah vydání | 12. 11. 2020