Exekuční byznys jako základna nové oposmlouvy

30. 10. 2020 / Karel Dolejší

čas čtení 5 minut
Albín Sybera opakovaně upozorňuje na úzká propojení českých politiků s oligarchy. Naposledy zmínil společné hlasování ODS a ANO proti pokusu regulovat exekuční byznys. S ním má ovšem úzké vazby nejen vládní strana, ale zrovna tak i ODS. Jakkoliv případ předvolební podpory předsedy senátu Vystrčila majiteli Parlamentních listů a exsenátoru Valentovi reprezentuje speciální případ notně zapáchajícího quid pro quo, Syberou zmíněné hlasování daleko překračuje hranice pouhého taktického spojenectví.


Krize českého polistopadového politického uspořádání ovšem není nová a nespadla z čistého nebe. Nelze ji ani příliš poměřovat západními standardy populistických krizí především v anglosaských zemích.

Vznik hybridních režimů ve Střední Evropě se u nás odehrává v kontextu toho, čemu Lukáš Kraus právem říká polistopadové "makety" politických stran. Fakt, že městská organizace SPÖ ve Vídni měla vždy minimálně stejně tolik členů, jako veškerá ČSSD, ukazuje na celkovou minimální propojenost českých polistopadových stran s občanskou společností organizovanou zdola - a ovšem také s jejími genuinními zájmy. Ti, kdo si po roce 1989 zřídili politické strany, aby získali výtahy k moci a penězům, ale chodili jim tam lidi, si nakonec rádi vystačili s nepočetným členským komparsem, zatímco rozbujelý stranický aparát mnohem více než členstvu naslouchal šíbrům, kteří "přinesli peníze".

Politická demoralizace české společnosti spočívající na přesvědčení, že všechny ideové orientace jsou zásadně pouze předstírané, mimo jiné plyne i z toho, že někdejší vůdce opozice a oportunistický sociální demokrat (stejně jako svého času oportunistický komunista) Zeman, který během volební kampaně vykřikoval, že hodlá vázat členské legitimace do kůže členů ODS, uzavřel v roce 1998 otevřenou alianci o společném dojení státu právě s občanskými demokraty, proti nimž do té doby militantně brojil. Ano, myslím toho Zemana, jehož současná pravá ruka Mynář také mj. působila ve vedení vymahačské firmy.

Zatímco v případě první oposmlouvy představoval hlavní pojítko společný zájem ODS a ČSSD dosáhnout na "vejvary" ze státních zakázek, o nichž obě strany (spolu)rozhodovaly, Syberou zmíněná faktická aliance ANO, ODS (a ovšem Hradu!) zase společně tyje z neregulovaného exekučního byznysu přispívajícího přímo či nepřímo na její provoz.

Proč občané a voliči při veškerém svém rozbujelém cynismu stále tak často nedokážou prohlédnout inscenaci "nápravy poměrů", kterou proti nim a zásadně v jejich neprospěch hrají jedna část ambaláže oligarchického establishmentu za druhou - ódéesácká, socdemácká, anoistická - patří k největším záhadám polistopadové politiky. Obecně lze snad říci tolik, že to má spíše co do činění se sociální psychologií generací akulturovaných v extrémně autoritářských poměrech, než s nějakým konkrétním ideovým obsahem. Když to přeženu: Lidé, kteří se kdysi bez problému "překlopili" z komunisty v nacistu a případně ještě i nazpátek (nemluvě o vyloženě hybridních totalitářích z řad národních bolševiků, kteří od počátku zřetelně viděli společný základ obojího), také hledali stále tytéž struktury autority, nikoliv nějaké rudé či hnědé "ideje".

Proto, obávám se, nemá většího smyslu hledat řešení českého politického marasmu v oblasti uplatnění nějakých nových, "západnějších a liberálnějších myšlenek", po nichž ostatně ani není větší poptávka. Dokud tu máme voličský blok podvědomě hledající kmotra, který se výměnou za nepodmíněnou loajalitu "o své lidi postará" - třeba na úkor přistěhovalců, menšin nebo mládeže - veškeré "odhalování politických skandálů" nepovede k ničemu. Kmotr padne, až už se zjevně nepostará. V takovém případě pak klient hledá jiného patrona, o němž se domnívá, že bude spolehlivější. A tak stále dokola.

Změna přijde teprve s převládnutím voličů, kteří si už nebudou tolik jisti, že potřebují politického kmotra a že se sami o sebe nepostarají. Kteří tedy nebudou sdílet základní polistopadové politické paradigma, které jako první prosadil Klaus senior. A tady jde ovšem v prvé řadě o přirozený demografický proces směny generací. Žádné ideové bitvy jej neuspíší ani nevyhrají.

Fakt, že případný odchod Babišovy vlády v roce 2021 proběhne už na pozadí proexekuční hlasovací aliance v poslanecké sněmovně, která téměř jistě přežije i Babišův politický pád, indikuje, že ani v příštím volebním cyklu se zřejmě kýžené nápravy nedočkáme.

Tradiční západní strany bývají do značné míry autonomními tělesy, které se (jistě ne vždy, ale přesto nezřídka) na základě pudu sebezáchovy dokážou odpoutat od kompromitujících ekonomických vazeb - pokud jim ovšem nic jiného nezbývá.

U českých polistopadových maket lze něco podobného předpokládat jen s nekonečnou dávkou naivity nebo chorobného optimismu.

0
Vytisknout
10016

Diskuse

Obsah vydání | 3. 11. 2020