Bejrútská námořní pěchota komentuje smrt vůdce Hizballáhu, který naplánoval útok na mírové jednotky v roce 1983

5. 8. 2024

23. října 1983 ležel kapitán Thurnell "Chip" Shields na svém lůžku ve třetím patře velitelství vyloďovacího týmu 1. praporu 8. praporního týmu námořní pěchoty v Bejrútu, když ho probudil zvuk střelby.

K budově se řítila bomba v sebevražedném nákladním autě. Strážný námořní pěchoty zahájil palbu ze své M-16, když seržant v přízemí okamžitě rozpoznal hrozbu a zaútočil na nákladní auto svou pistolí ráže .45, vzpomíná Shields.

Seržant zakřičel na mariňáky v budově, aby odešli. Shieldsovi se podařilo vstát a nasadit si helmu. Další věc, kterou si pamatuje, je intenzivní bílý záblesk. Další tři hodiny strávil uvězněn v troskách budovy, než byl zachráněn.

Výbuch zabil 241 amerických vojáků: 220 příslušníků námořní pěchoty, 18 námořníků a tři vojáky. Byl to nejkrvavější den pro námořní pěchotu od bitvy o Iwodžimu během 2. světové války. Druhý útok o několik minut později zabil 58 francouzských vojáků.

Minulé úterý, více než 40 let po útoku, izraelský nálet zabil Fuada Šukra, vysoce postaveného vůdce Hizballáhu, který podle ministerstva spravedlnosti "hrál ústřední roli" v bombovém útoku v Bejrútu.

Lépe později než nikdy

Šukrova smrt nabízí "další malou cihličku" pro mariňáky, kteří přežili útok v roce 1983, a pro rodiny, které ztratily své blízké, řekl Shields pro Task & Purpose.

"Ano, je to o více jak 40 let," řekl Shields pro Task & Purpose, "ale když jdete po lidech, kteří celou tu věc zosnovali, aby zabíjeli mariňáky, Francouze a všechny druhy členů nadnárodních jednotek, nikdy není pozdě je dostat. Jsem rád, že ho sundali, i když jsme ho nesejmuli my. Jsem rád, že je pryč. Ještě jeden."

Shields očekává, že bejrútská námořní pěchota bude diskutovat o Šukrově smrti na svém výročním setkání v říjnu. Dodal, že Šukr byl za posledních 40 let zodpovědný za řadu dalších teroristických útoků.

Šukr se stal terčem Izraelců v reakci na raketový útok z 27. července na drúzské město Majdal Šams na Izraelem kontrolovaných Golanských výšinách, při kterém zahynulo 12 dětí. Izrael z útoku obvinil Hizballáh, který popřel, že by za něj byl zodpovědný.

Pro příslušníky námořní pěchoty, kteří byli nasazeni v Bejrútu, zůstává nejasné, kdo přesně byl zapojen do plánování útoku v roce 1983, řekl Shields.

"Byli jsme tam na mírové misi," řekl Shields. "Nebyli jsme tam proto, abychom byli padouši. Rozhodli se, že se pokusí nás přimět k odchodu tím, že z nás udělají padouchy."

"Žijte mečem..."

Další bejrútští mariňáci řekli Task & Purpose, že byli také potěšeni, že byl Šukr odstraněn z bojiště.

Vrchní praporčík námořní pěchoty ve výslužbě Randy Gaddo řekl, že věří, že smrt Šukra a Mugníji byla aktem spravedlnosti.

Oba muži hráli klíčovou roli při plánování útoků z 23. října, stejně jako při bombovém útoku na americkou ambasádu v Bejrútu 18. dubna 1983, což byly "předběžné výstřely" v probíhající válce proti terorismu, říká Gaddo, bývalý prezident Bejrútských amerických veteránů a zakládající viceprezident skupiny.

"Žili mečem a mečem zemřeli," řekl Gaddo pro Task & Purpose. "Měli na rukou mnoho krve z těchto a dalších ohavných teroristických útoků, které zabily mnoho nevinných."

Je také rád, že Západ po tolika desetiletích pokračuje v pronásledování teroristů.

"Mám pocit, že jsme stále ve hře," řekl Gaddo, který byl v době útoku v Bejrútu štábním seržantem. "Nevzdali jsme to. Mnoho lidí si myslí, že válka s terorismem skončila; ale není tomu tak – a možná nikdy nebude. Problém je v tom, že když jeden z nich zemře – ať už je to z přirozených příčin nebo ne – je tu někdo jiný, kdo nastoupí a zaujme jeho místo. Pořád školí lidi. Není to věc, která jen tak zmizí."

Scéna zkázy

Tim McCoskey, který byl v říjnu 1983 svobodníkem, popsal Šukra jako "zlého zkurvysyna" a bědoval nad tím, že Šukr zůstal naživu tolik let po smrti jeho kolegů z námořní pěchoty v Bejrútu.

"Prostě musel žít příliš mnoho života, který tihle kluci neměli," řekl McCoskey pro Task & Purpose. "Je jen dobře, že je pryč z této země."

McCoskey popsal scénu po útoku v Bejrútu jako "to, co vidíte na obrázku v Gaze právě teď". Po bombardování strávil několik dní tím, že se účastnil záchranných a vyprošťovacích prací. Ihned po výbuchu začal přeživší nakládat do džípů, aby mohli být převezeni jinam k lékařskému ošetření. Pomohl také vytáhnout kaplana námořnictva, který byl pohřben v troskách.

Vzhledem k tomu, že šance na nalezení dalších přeživších se postupem času snižovala, McCoskey a další mariňáci se zaměřili na vyzvednutí ostatků padlých vojáků. Dokázal identifikovat jednoho ze zabitých mariňáků podle tetování na jeho paži.

"V té době toho bylo hodně k pochopení; jako, jak se to sakra všechno mohlo stát?" řekl McCoskey.

"Naší první povinností je pamatovat si"

Bomba v nákladním automobilu, která zasáhla velitelství vyloďovacího týmu 1/8 praporu, obsahovala pět a půl tuny výbušnin. Vyšetřovatelé FBI později uvedli, že to byl největší nejaderný výbuch, jaký kdy viděli.

Když se Shields probral, slyšel, jak lidé pod ním volají o pomoc. Byl přišpendlen sutinami a mohl hýbat pouze pravou rukou.

"V tu chvíli jsem se usmířil s Bohem, pomodlil jsem se a řekl: 'Pane, pokud je můj čas, jsem připraven,'" vzpomíná Shields. "Takže jsem se v tu chvíli uvolnil."

Omdlel a když se znovu probudil, bylo ticho. Později uslyšel kroky shora a dařilo se mu křičet, dokud ho nenašel mariňák z jeho čety. Shields řekl svému zachránci, aby se podíval po jeho spolubydlícím.

"Řekl jsem, že to vydržím tak dlouho, jak bude potřeba; prostě se ho pokuste dostat ven," řekl Shields. "Ale už bylo pozdě. Řekl: 'Není nic, co bych pro něj mohl udělat.'"

Shields byl nakonec lékařsky evakuován. Ze svých zranění se zotavil a sloužil v operacích Pouštní štít a Bouře. V aktivní službě strávil 12 let a poté se stal záložníkem a do důchodu odešel jako seržant dělostřelectva.

Po všech těch letech někteří bejrútští mariňáci stále nemohou jít k památníku Bejrútských kasáren na Arlingtonském národním hřbitově, který nese jména 273 amerických vojáků, kteří byli zabiti při útoku, zemřeli na následky zranění a byli zabiti při operaci na Grenadě v roce 1983.

Když Task & Purpose ve středu požádal Shieldse, aby se zamyslel nad útokem z roku 1983, měl jednu dominantní myšlenku: "Naší první povinností je pamatovat si; a tak spolu s tím je třeba vyprávět jejich příběhy, vyprávět, co se stalo. Příběh nezačal, když jsme byli zasaženi teroristickou bombou, která toho dne zabila 241 lidí spolu s Francouzi. Příběh je takový, že každý z nich byl hrdý na to, co dělal jako mnohonárodní mírové síly. Byli jsme hrdí na to, že plníme povinnosti, které zachraňují životy."

Zdroj v angličtině: ZDE