I ženy na vedoucích pozicích dostávají v Česku (a všude jinde) méně peněz

5. 8. 2024 / Fabiano Golgo

čas čtení 6 minut
30753

Daniel Münich upozornil na nepoměr mezi platy mužů a žen v českých zemích (https://blisty.cz/art/120432-zeny-v-cr-vydelavaji-o-18-procent-mene-nez-muzi.html) a dospěl k závěru, že se tak děje proto, že do vedoucích pozic nesmějí. Myslím, že problém je složitější, protože i některé ženy, které jsou ve vedoucích pozicích, tento stav zavinily.


 
Volali mi do finančního oddělení deníku Metro, když jsem byl jeho šéfredaktorem, tedy v době, kdy deník nevlastnila Mafra, ale švédská společnost. Manažerka Lenka chtěla probrat nově přijatého zaměstnance na pozici zástupce šéfredaktora, Janu. Sedl jsem si k ní a ona se na mě přísně podívala a pak se zeptala: Proč jste Janě nabídl stejný plat jako Jirkovi (předchozímu člověku na této pozici). Pár vteřin jsem mlčel, protože jsem nechápal, proč se na to ptá. 

Pak mi došlo, co tím myslí, a tak jsem jí odpověděl: "Máš pravdu, měl jsem jí nabídnout víc, protože ona má dvě děti a žádného manžela, zatímco Jirka žádné děti ani manželku nemá". Lenka se na mě podívala, jako bych si dělal legraci. Když jsem se zeptal, kolik si myslí, že bych mohl naší nové kolegyni nabídnout na víc, Lenka pochopila, že si nedělám legraci. "Co je s tebou, jsme přece firma, ne charita!", vykřikla naštvaně. A pak dodala: "Je to ženská, tak přijme mnohem míň než Jirka, měl jsi jí nabídnout aspoň o 15 % míň". 

Ztichl jsem mnohem déle než při první pauze, protože nevěřícně jsem poslouchal, co od ní slyšel. Z úst a mozku ženy. Říkala mi, abych využil toho, že ženy mají tendenci přijmout to, co se jim nabízí, i když je to méně, než by za stejnou práci dostal mužský protějšek. Odvážil jsem se ji za tuto pozici pokárat, ale ona můj útok jen odmítla jako latinskoamerický horkokrevný nesmysl a nadiktovala mi, že jde Janu informovat, že jsem se ve své nabídce spletl a že její plat bude ve skutečnosti o 15 % nižší. Jana souhlasila. 

Nikdy jsem to veřejně neprohlásil, ale proti této nemorální změně jsem se ohradil tím, že jsem Janě dal rozdíl, který by získala, kdyby jí plat nesnížila jiná žena tím, že jsem falešně připsal neexistující externistovi honoráři v rozpočtu, zatímco ve skutečnosti tato částka připadla jí. 

Když jsem Janě dovolil zůstat dva týdny doma, neboť se její nejmladší syn zotavoval z komplikované operace, Lenka mi opět zavolala, aby mě "dála na kobereček". Požádala mě, abych našel zástupce z řad mužů, protože žena "má s dětmi vždycky problémy". Zeptal jsem se Lenky, jestli má děti, odpověděla, že ano, dvě dcery. Otráveně jsem odpověděl "chudinky".

Jindy, když jsem byl vyzván, abych převzal místo šéfredaktora časopisu Playboy po Báře Nesvadbové, mi bylo nabídnuto o 30 % více, než dostala ona na stejné pozici. Nabídka přišla od jiné Barbory, té, která byla generální ředitelkou časopisu. Řekla mi: "Bára vydělává xxxxxx korun, ale vy jste muž, tak vám nabídnu xxxxxx". 

Další situace nastala, když jsem se stal generálním ředitelem všech 11 časopisů vydávaných Mladou frontou a.s. (mezi nimi Věda a technika mládeži, Mateřídouška, Lidé a Země). Časopis Ekonomika měl na starosti pětašedesátiletá novinářka Olga, kterou chtěl majitel vyhodit: "Je příliš stará", řekl. Já jsem mu naopak řekl "Udělám z ní svou zástupkyni ředitele". Proč, chtěl vědět. Protože když byla schopná vychovat dvě děti, postarat se o typicky líného manžela a teď ještě pomáhat s péčí o tři vnoučata, pak je to ideální manažerka. 

A byla. Pod její záštitou byly texty od reportérů doručovány včas (nalhávala jim, že uzávěrka je o pár hodin dříve, než ve skutečnosti byla, počítala s prokrastinačními sklony českých pracovníků), o časopisy bylo velmi dobře postaráno. Osobně se domnívám, že ženy jsou mnohem lépe vybaveny pro zvládání multitaskingu a vypjatého každodenního jednání v redakci než většina mužů. 

Na druhou stranu ředitelka Nového Prostoru Dagmar vždy dbala na to, aby dívky dostávaly totéž co chlapci a aby ženy dostávaly vedoucí pozice. Jen abychom byli spravedliví a neponaučovali, že všechny manažerky pracují proti svému pohlaví. 

České ženy se mi zdají být mnohem lepšími manažerkami než muži. České matky jsou vlastně seržantky, které dlouhodobě velí na každém kroku svým dětem, což má podle mého názoru i špatný vedlejší efekt, a to je omezení potřeby dětí řešit problémy samy. Důsledkem toho je, že čeští muži mají tendenci neustále hledat nějakou autoritu, která by jim řekla, co mají dělat, zatímco české ženy jsou cílevědomé, praktické typy, které věci dotáhnou do konce, zatímco muži mají plno výmluv, proč něco nejde. 

Kdykoli potřebuji nějakou službu a mám na výběr, zda jít za pracovníkem nebo pracovnicí, volím druhou možnost, protože muži se snaží všemožně udělat co nejméně a případně mě poslat za někým jiným, o kom tvrdí, že by měl být zodpovědný za vyřešení toho, co potřebuji, zatímco ženy mají tendenci se to prostě snažit vyřešit. 

Myslím si, že ženy by měly vydělávat více peněz než muži. Mají tendenci ty peníze použít na užitečné věci spojené s domácností a dětmi, zatímco první, co většina mužů udělá, když dostane plat, je, že hledá nějaké ulehčení v podobě alkoholu, elektronických hraček, sexu a zábavy. Kdyby byly ženy ve vedení, byli bychom na tom jako společnost mnohem lépe.

2
Vytisknout
1903

Diskuse

Obsah vydání | 6. 8. 2024