Pete Buttigieg a Amerika, která je opravdu veliká

5. 8. 2024 / Boris Cvek

Bez ohledu na to, kdo bude vybrán jako kandidát (nejspíše to bude muž) na viceprezidenta USA po boku Kamaly Harris, vidíme, že Amerika je přece jen hodně jiná, než byla kdysi, i v pozitivním smyslu. Nejde jen o to, že se stalo, že americký prezident neuznal výsledek voleb a že tento člověk ovládl jednu z velkých stran a že jím dosazení soudci Nejvyššího soudu slouží jeho agendě, jde také o tu druhou, dříve nemyslitelnou tvář USA.

Tvář progresivní. Pohlédl jsem do ní, když jsem viděl aktuální vystoupení ministra dopravy USA Peta Buttigiega. Tento bývalý úspěšný starosta asi stotisícového města v Indianě je otevřený gay, který žije v manželství s mužem, v němž mají spolu dvě děti. Takže může jako významný politik (mj. se ucházel o kandidaturu na prezidenta v roce 2020) sebevědomě tvrdit, že má dvě děti. Jeho se urážky Trumpovy kampaně vůči bezdětným netýkají.

Nicméně Buttigieg má tolik sebevědomí a takovou životní dráhu, že se nebojí hájit dokonce ani ty bezdětné. A udělal to způsobem, který opravdu velmi kontrastuje s minulostí. Argument, na který reagoval, zní takto: bezdětní lidé nemají fyzický zájem na budoucnosti USA. Buttigieg kontroval takto: když jsem byl jako voják v Afghánistánu, bylo kolem mě mnoho bezdětných vojáků, kteří fyzicky dávali svůj zájem o budoucnost USA jasně najevo.

Před dvaceti lety první stát USA, Massachusetts, zavedl manželství pro všechny, ale ještě v tom samém roce prezident Bush mladší prosazoval změnu ústavy, aby ochránil v roce 1996 prezidentem Clintonem podepsaný federální zákon, který bránil uznávání manželství mezi dvěma muži nebo ženami. V roce 2015 bylo manželství pro všechny definitivně uznáno na federální úrovni a nezdá se, že by o návrat zpět usilovali byť američtí konzervativci.

Spojené státy americké mají mnoho tváří. A souhlasil bych s tím, že téma identit je možná přehnaně zdůrazňované, že progresivismus může být extrémní, že sociální problémy, společenská soudržnost a důvěryhodnost institucí je důležitější téma. Nicméně příběh prosazení práv homosexuálů, jak proběhl v USA, dobře zapadá do těch tradic, od dob abolicionismu až po doby Martina Luthera Kinga a budování velké společnosti za prezidenta Johnsona, které dělají Ameriku velkou, úžasnou, kulturně, ekonomicky, morálně dominantní. Trump samozřejmě nemá žádný skutečný zájem na tom, aby Amerika byla zase veliká. Je-li veliká, byla-li kdy veliká, tak jako jeho pravý opak.

Trumpovi nejde o nic jiného než o vlastní moc, tedy o zničení právního státu, a bude dělat cokoli, co jej k tomuto cíli přiblíží, hraje si dokonce i na zbožného, hraje si na vlastence, na mága, který všechno zařídí a zvládne, na vyvolence prozřetelnosti. O Ameriku mu nejde vůbec, ta je jen prostředkem pro jeho egoismus. Bohužel je cosi strašlivě výmluvného na tom, že tento děsivý mor zasáhl právě americkou pravici a právě od takového pseudoboháče a pseudopodnikatele, který ovládl republikánskou stranu pomocí frustrovaných, teoriemi spiknutí posedlých a pologramotných davů.