16. 11. 2023
Rozhovor s prof. Kanchanem Sarkerem se zaměřuje na jeho analýzu v právě vydané knize: Marek Hrubec a Emil Višňovský, eds. Towards a New Research Era: Global Comparison of Research Distortions, která byla publikována v nakladatelství Brill (Leiden a Boston) a zároveň vyšla v českém a slovenském jazyce v Bratislavě pod názvem K nové vědecké epoše: globální srovnání deformací vědy. K. Sarker pochází z Indie – a působí dlouhodobě v Kanadě, nejprve na University of British Colombia a nyní na University of Algoma. Zabývá se sociálními otázkami v Indii a západních zemích, včetně sociálních nerovností a deficitů univerzitního systému. Rozhovor vedl Daniel Veselý.
Existují nějaká neoliberální specifika indického vzdělávacího procesu, která se liší od neoliberálních deformací ve vzdělávání na Západě? Nebo lze známá neoliberální dogmata v této oblasti považovat za univerzální?
Nemyslím si, že by se nějak lišily, přestože privatizace veřejného prostoru v Indii začala později než na Západě. Můžeme konstatovat, že školní osnovy v Indii následují americký model. Je důležité si uvědomit, že za posledních 20 let bylo více než 70 procent nových veřejných školních institucí privatizováno. Školné na vysokých školách je vysoké, ale v zásadě lze konstatovat, že Indie se v tomto ohledu od Západu příliš neliší.
Vyšší vzdělávání v Indii podporuje ducha sekularismu. Módího vláda se však ubírá opačným směrem. Je to pouze neoliberalismus, který ohrožuje tento pilíř vysokého školství v Indii, nebo lze vysledovat i jiné důvody?
Je naprosto zjevné, že Módího neoliberální vláda změnila všechno od základního vzdělávání po vysoké školství. Modího vláda prakticky selhala ve všech směrech, snad vyjma investic do infrastruktury, zejména dopravní. Aby Módího vláda mohla vyhrát volby, musí se opírat o hinduistické hlasy, takže zde můžeme sledovat patrný odklon od sekularismu. Módí a spol. se mezitím snaží privatizovat veškeré veřejné statky. Nicméně jeho strategie konsolidace hinduistického elektorátu apelováním na jejich svébytnost a práva s neoliberálními praktikami přímo nesouvisí, pouze se doplňuje. Musíme si uvědomit, že v Indii je 80 procent populace hinduistického vyznání, takže současná vláda musí mít tuto klíčovou voličskou základnu na své straně.
Současná globální dynamika směřuje k multipolárnímu světu. Indie je předním členem BRICS. Myslíte si, že tento trend povede k oslabení orgánů, jako je WTO, a k žádoucímu odklonu vzdělávání a výzkumu od komodifikace a komercializace?
Nedomnívám se, že BRICS je v této chvíli příliš vlivná organizace. Přestože je Indie členem tohoto sdružení, v této chvíli Módího vláda spíše tíhne k politice Spojených států. Věci komplikují také do historie sahající problematické vztahy mezi indickými a pákistánskými vládami. Je zajímavé, že obě strany se dlouho potřebovaly z propagandistického hlediska, aby si každá na domácí půdě upevnila vlastní moc. Pákistán však v současnosti není příliš silnou zemí. Takže Módího vláda potřebuje dalšího nepřítele, ať už reálného, či nikoliv. Opět hovoříme o strategii spočívající v populistických slibech, aby zvítězila ve všeobecných volbách. Taktéž vztahy mezi Indií a Čínou nejsou ideální, jsou jednoduše komplikované. Vzhledem ke složitým vztahům mezi dnešní Čínou a Indií se nedomnívám, že by BRICS mohla nahradit WTO – alespoň v blízké budoucnosti.
Pokud byl vzdělávací proces před nástupem neoliberální éry de facto záležitostí státu či národa, nehrozilo tehdy, že takto pojaté vzdělávání bude podléhat například škodlivým národním mýtům?
Rád bych zdůraznil, že neoliberální epocha nezačala s Módího vládou; byla zahájena už před několika dekádami. Ostatně podobně jako jinde na světě. Národní mytologie začala v Indii upadat právě s nástupem neoliberálních vlád. Nicméně národní mýty jsou nejvíce upozaďovány nyní za vlády Nárendry Módího.
V Indii existují značné rozdíly v poměru počtu studentů k počtu obyvatel v jednotlivých regionech, provinciích, stejně jako rozdíly mezi zemědělskými a městskými oblastmi a mezi muži a ženami, sociálními skupinami nebo chudými a bohatými. To je v rozporu s jedním z cílů vysokoškolského vzdělávání v Indii - rovností. Lze tuto propast účinně překlenout? Pokud ano, jakým způsobem?
Ne, to není možné. Ten rozdíl je zcela implicitní. Jak už jsem řekl, více než 70 procent indických institucí bylo zprivatizováno. Ve školství se platí obrovské poplatky. Chudých lidí a zástupců nejchudších kast, třeba studentů z kmenové komunity, kteří chtějí absolvovat školní docházku, je značné množství. Není tedy sporu o tom, že tu existuje propast mezi těmi, kteří si mohou vzdělávání dovolit, a těmi, kteří nemohou. Nejenže se tato propast zvětšuje, upadá zároveň i úroveň vzdělávání. To ale neznamená, že většina soukromých vysokých škol je lepších než veřejné univerzity, z nichž některé jsou velmi slavné. Avšak kvalitní vzdělávaní je nedostupné pro stále více nemajetných Indů. V univerzitním prostředí panuje autoritářská atmosféra: v minulém roce museli dva věhlasní profesoři rezignovat kvůli kritice Módího vlády. Takže i k těmto incidentům dochází v „největší demokracii“ na světě.
Lze v současné politické situaci v Indii překonat do očí bijící rozdíly v přístupu k vysokoškolskému vzdělání, i když se Indie stává klíčovou zemí v nově vznikajícím multipolárním světě?
Nedomnívám se, že by k tomu mohlo dojít. Ovšem jednou z pozitivních věcí, kterou lze zdůraznit, je skutečnost, že do vyšších škol se hlásí více žen než dříve. Nyní na těchto školách tvoří ženy zhruba 40 procent studujících. Ale tento pozitivní aspekt indického vzdělávacího procesu narušuje kastovní systém. A opakuji, že přístup ke kvalitnímu vzdělávání podkopává i financializace veřejných statků. A bohužel se tomu v současné době nedá efektivně zabránit. Naopak se obávám, že dynamika vývoje směřuje k ještě větší financializaci a privatizaci ve školské sféře, kde se budou vybírat nehorázné poplatky, a propast mezi majetnými a chudými bude ještě mnohem hlubší, než je tomu nyn
Děkuji Vám za rozhovor.
Diskuse