Když konspirace získávají spojence na veřejnosti

24. 5. 2023 / Albín Sybera

čas čtení 2 minuty

A česká národní identita jim (opět) slouží jako mobilizační prvek

Veřejný diskurs v Česku je soustavně oslabován prolínáním dezinformačních mýtů se zdánlivě seriózními narativy.

Typickým příkladem je přetrvávající kritika zelené energetiky, která má mj. za následek, že v českém energetickém mixu i více jako rok po ruském útoku na Ukrajinu hrají obnovitelné zdroje nedostatečnou roli. Vytrvalé mýty o obnovitelných zdrojích, které jsou stále ke slyšení jak z politického mainstreamu, tak z dezinformačních zdrojů nadále pomáhají přibržďovat rychlejší investice a pružnější legislativu k levnější a zelenější energetice.

 

Dalším pozoruhodným příkladem je zvyšující se frekvence, s jakou jsou dehonestováni kvalitní historikové a historičky, jejichž práce obstojí srovnání s mezinárodní akademickou literaturou. Nejenom na BL po právu kritizovaný rozhovor mezi Barborou Tachecí a Ivo Cermanem je příkladem, jak blízko je Česko k Polsku geograficky, ale často také ideologicky, nebo alespoň k té polovině Polska, která žije v zajetí bludů tamější vládnoucí strany PiS a jejich spojenců.

V této souvislosti je vhodné připomenout, že česká historička Kateřina Čapková již v minulosti byla terčem nechutných textů z konspiračního webu Aeronet, které kombinovaly antisemitsky laděné konspirace s ublíženým českým národovectvím. Na Aeronet v této souvislosti v minulosti upozorňovali ve svém monitoringu Čeští elfové.

Konspirační web, vedený finančně vydíratelným Markem Pešlem, v roce 2020 (6. února) šířil své spiklenecké teorie přímo o knize "Mezi Prahou a Mikulovem", jejíž je Kateřina Čapková jedním z autorů společně se světoznámým historikem Hillelem J. Kievalem či Benjaminem Frommerem. Pro doplnění, Aeronet v té době také vykresloval V. V. Putina jako státníka bránícího se „revizionismu“ a o publikaci šířil konspirace také Sputnik a Parlamentní listy.

To, že se do Kateřiny Čapkové konspiračně trefoval Aeronet, Sputnik a nedávno zjevně neznalým způsobem také Ivo Cerman s Barborou Tachecí, ještě neznamená, že spolu tyto události musejí souviset. Alarmující ale už je samotná skutečnost, že se něco takového vůbec děje. Tedy, že je ve veřejném prostoru očerňována mezinárodně renomovaná historička a že jsou o její práci a práci jejich zahraničních kolegů šířeny spiklenecké teorie.

Znepokojivá pak je i skutečnost, že v obou případech se hlavní aktéři – rádoby kritici a konspirátoři – staví do role obránců české národní identity, případně výkladu českých dějin. Různé formy národovectví jsou totiž v Česku dost možná vůbec tou nejvlivnější ideologií, která dokáže ovlivnit posluchače a čtenáře napříč společností.

1
Vytisknout
3866

Diskuse

Obsah vydání | 26. 5. 2023