"Expertní" vyjádření ČMKOS vůbec nevzbuzují důvěru

26. 5. 2023 / Karel Dolejší

S ohledem na nedávná i starší vyjádření "odborníků" Českomoravské komory odborových svazů musejí všechny návrhy, které tato organizace předkládá ohledně státního rozpočtu, vyvolávat zásadní nedůvěru.

V reakci na letošní vládní konsolidační balík veřejných financí vydaly odbory prohlášení, které zaujalo zejména zjevnou neschopností správně spočítat byť jen příjmy průměrné domácnosti.

Dále se sluší připomenout, že poslední vážnou veřejnou debatu o penzijní reformě v době Nečasovy vlády odborářští "experti" utnuli kategorickým prohlášením, že "žádná důchodová reforma není třeba". S tímto populistickým "řešením" problému prostřednictvím jeho naprostého ignorování a vyhlášení za neexistující nesouhlasí dokonce ani proslulá levicová populistka Jana "Venezuela" Maláčová.

Jak rozumné je asi očekávat, že ti, kdo neumějí spočítat příjem čtyřčlenné domácnosti, dokázali před dekádou správně spočítat příjmy celého důchodového systému v roce 2050?

A nakolik racionální je předpokládat, že tento typ aktéra nabídne skutečně fungující návrhy konsolidace státních financí?

ČMKOS navíc reprezentuje pozoruhodné "politizující" odbory, které jen v naprosto výjimečných příkladech jdou do sporu s konkrétním zaměstnavatelem, tím méně do průmyslové akce. Naopak rok za rokem kategoricky požadují to či ono od státu, na který si troufnou, protože existuje formální institut tripartity a další důvody, proč se vláda musí s odbory bavit.

Ovšem současný předseda ČMKOS Středula se zcela zdiskreditoval během prezidentské kampaně, kdy mu na celostátní předvolební akci sponzorovanou odborovou kasou přišlo zhruba 500 lidí. Od té doby změnil taktiku a navštěvuje společné akce populistické a extrémistické opozice, na kterých se nechává fotografovat s Babišem či předsedkyní KSČ(M) Konečnou.

Takové odbory nemohou nikdy aspirovat na postavení aktéra, který "primárně hájí zájmy pracujících" a je nezávislý na agendě konkrétních politických stran. Ve světě jistě existuje afinita odborových organizací k některým levicovým stranám (například v Británii Labour Party historicky vzato z odborů přímo vznikla), není nicméně běžné, aby se v takové míře spojovaly s antisystémovými aktéry typu Babiše či stalinistických komunistů.

Vláda by bezesporu měla návrhy ČMKOS důkladně prozkoumat. Je ale více než pravděpodobné, že jsou "zakotveny v ekonomické realitě" zhruba stejně, jako bláhové volební sliby Fialova kabinetu nezvyšovat daně.

Pokud někdo hledá jakýsi etalon racionality a nezávislosti, "eróhácky" pojaté návrhy Českomoravské komory odborových svazů jím rozhodně nejsou.