Empatie je vždy možná. Jen ne v Německu

21. 3. 2023

čas čtení 9 minut
Empatie je schopnost rozpoznat a vcítit se do pocitů druhých. Empatie je jedním z nejpoužívanějších termínů naší doby. Empatie je vždy možná. Ale jak mohou lidé, kterých si v zásadě vážím a cením, nehybně sledovat bídu na Ukrajině?, píše Henryk M. Broder.

Válka na Ukrajině a o Ukrajinu nyní trvá déle než rok. Rusové tomu říkají "speciální vojenská operace", západní experti zpočátku mluvili o "bleskové válce", poté o "zástupné válce" mezi USA a Ruskem na zádech Ukrajinců. Mezitím je z toho "poziční válka" připomínající to, co se stalo v 1. světové válce. Od Afghánistánu po Vietnam, od domácího násilí po válečné zločiny proti civilistům, existuje mnoho analogií a paralel. Alice Schwarzerová nedávno na shromáždění před Braniborskou bránou řekla: "Válka je vrchol mužnosti, cesta od násilí v manželském loži k násilí na frontě není dlouhá."

S touto větou lze souhlasit i nesouhlasit, stejně jako lze polemizovat o tom, co odlišuje koncentrační tábor od GULAGu – nebo neodlišuje. I když se zdá být trochu neseriózní posouvat ženu, kterou její manžel znásilnil, do postavení válečné oběti. Nadsázka je často používanou zbraní v názorové bitvě.

Válka na Ukrajině a v jejím okolí je válkou na našem prahu, vysílá se téměř v reálném čase, jako například zřícení budov Světového obchodního centra 11. září. Na nádraží v Buchenwaldu nebo Bergen-Belsenu však nebyly žádné televizní štáby, které by pořídily obrázky a zvukové záběry příchodu deportovaných.

Na válku na Ukrajině si zvykáme, stejně jako jsme si zvykli na to, že jízdní řády Německých spolkových drah obsahují pouze nezávazné nabídky a ceny benzínu zůstávají "na vysoké úrovni". Čím déle válka trvá, tím méně si jí všímáme, a to i přes nepřetržité a trvale solidní zpravodajství, zejména ze strany veřejnoprávních médií.

Uvědomuji si, že nejsem povinen zůstávat doma, pokud je můj soused nemocný a nesmí ven. Že si nemusím vystačit s hrstí tofu denně, protože miliony lidí v Africe hladoví. Že bych měl dát Primarku a Kiku sbohem, protože prodávají oblečení, na jehož výrobě se mohly podílet děti. Ne, že by mi to bylo jedno, jen se mi nechce přemýšlet o tom, zda byl zákon o dodavatelském řetězci plně dodržován při každém šálku čaje nebo sklenici mangového lassi.

Párty až do bezvědomí

Přesto mi přišlo hysterické veselí, s nímž se letos v Porýní i jinde slavil karneval, nevkusné až obscénní. Udělení řádu proti zvířecí vážnosti v Cáchách [k němuž dochází od 50. let minulého století] mi přišlo ještě absurdnější než v letech před ruskou invazí na Ukrajinu.

Ptal jsem se sám sebe, kdo jsou tito lidé flámující až do bezvědomí, kde je ta šatna, kde odložili svědomí a rozum? Freud by pravděpodobně mluvil o "potlačení". Měl jsem podezření, že jde o avatary, které byly naprogramovány bez modulu "empatie".

Empatie – podle Wikipedie :schopnost a ochota rozpoznat, pochopit a vcítit se do pocitů, emocí, myšlenek a motivů druhého člověka: – je vedle odolnosti a udržitelnosti dnes jedním z nejčastěji používaných pojmů. Ani slovo o neděli, žádný charitativní galavečer, žádný rodičovský večer, který by se obešel bez volání po "empatii". I když stěží dokážete komunikovat o něčem jiném, "empatie" vždy funguje.

Zažívám to i v okruhu svých známých, který se však stále zmenšuje. Přestanu se zabývat každým, kdo se mi pokusí vysvětlit, že Rusko nenapadlo Ukrajinu, ale pouze odpovědělo na "obklíčení" NATO. Vyhýbám se každému, kdo naznačuje, že "konflikt" má "historii", kterou je třeba vzít v úvahu při otázce "Kdo je vinen?"

Má trojská válka stále vliv?

Pravda, všechno v životě má svou historii. 2. světové válce předcházela 1. světová válka, 1. světové válce francouzsko-pruská válka v letech 1870-71 a francouzsko-pruské válce německo-dánská válka z roku 1864 – a pokud se vrátíte dostatečně dlouho nazpět, skončíte u bitvy o Teutoburský les v roce 9 našeho letopočtu. I když v tomto případě by také bylo možno položit otázku, zda to byl skutečně výchozí bod pro všechny pozdější války.

Kdo ví, možná trójská válka, punské války a kimbrijské a germánské války proti Římanům stále přetrvávají?

Přerušil jsem jakoukoli konverzaci, v níž se mě kdokoli - kdokoli - snaží přesvědčit, že v každém konfliktu jsou nejen bílá a černá, ale také mnoho odstínů šedi mezi nimi a že bychom se kvůli tomu k válce neměli stavět "jednostranně". Ano, můžete, zvláště pokud jde o masové vraždění a genocidu.

Turci usmrtili více než milion Arménů, ne naopak. Německo napadlo Polsko, nikoliv Polsko Německo. A v "Konečném řešení židovské otázky" byla také jasná dělba práce mezi pachatelem a obětí, bez jakýchkoli nuancí. Dnes nemusím dlouho přemýšlet, kdo proměnil nádraží v Kramatorsku a divadlo v Mariupolu v masové hroby.

Mou nejoblíbenější je samozřejmě otázka zaměřená na Žida ve mně. Copak jsem nevěděl, že ukrajinský lidový hrdina Stěpan Bandera byl odporný nacionalista a nenávistník Židů, který pracoval pro nacisty a že stále existují náměstí a ulice, které nesou Banderovo jméno?

Ano, já vím. Vím také, že ukrajinští dobrovolníci sloužili ve Wehrmachtu a SS a byli zapojeni do válečných zločinů. A myslím, že by se dalo spojit vstup Ukrajiny do EU s tím, že Ukrajinci budou čeití této části své historie, pokud je to vůbec možné.

Karl Marx, 82 let před "Mein Kampfem"

Nejsem však zastáncem trestání potomků zločinců za zločiny jejich předků bouráním města za městem a ničením celé země.

A pokud jde o ulice, které stále ctí Banderu, myslím si, že Spolková republika by měla jít příkladem a dohlédnout na to, aby ulice pojmenované po Martinu Lutherovi a Karlu Marxovi, dvou předních antisemitech, kteří si zaslouží uznání, byly přejmenovány, i když nezabili žádného Žida nebo Židovku vlastníma rukama.

Jeden napsal ve své knize "O Židech a jejich lžích", vydané v roce 1543, že Židé sloužili ďáblovi a proto by jejich domy a synagogy měly být vypáleny a měli by být vyhnáni ze země.

Druhý publikoval v roce 1843, přesně 300 let po Lutherovi, dílo "K židovské otázce", v němž označil judaismus za "aktuální asociální živel" a kladl otázky ohledně judaismu, na které si hned sám odpověděl: "Co je to světský kult Židů? Čachr. Jaký je jejich světský bůh? Peníze." Proto by emancipace Židů ve svém konečném smyslu měla být "emancipací lidstva od Židů". Marx tak předjímal myšlenku konečného řešení židovské otázky 82 let před vydáním Hitlerova Mein Kampfu.

Empatie není v Německu žádným pánem

Chápu každého, kdo chce, aby válka skončila. Dokonce i omezeně rozumím požadavku, aby obě strany "přistoupily na kompromis". Toto je duch uvolňování, "změny prostřednictvím obchodu" a "míru prostřednictvím sblížení".

Nechápu však, proč obyčejní lidé, kteří mají obavy z důsledků klimatických změn, kteří chtějí zachránit vzácné druhy zvířat před vyhynutím, kteří mají dokonce srdce pro rostliny a hmyz, kteří nakupují bio produkty z regionálního pěstování a schvalují jen klimaticky neutrální cestování; proč tito lidé, kterých si v zásadě vážím a kterých si cením, proč bez hnutí sledují bídu na Ukrajině a šeptají: "Tohle není naše válka."

Kde je ta empatie? Soucit a sdílení utrpení s lidmi, kteří už měsíce žijí ve sklepích svých rozbombardovaných domů bez elektřiny, vody, topení a čerstvého prádla? Kteří truchlí nad svými mrtvými příbuznými, co leží v hromadném hrobě? Příliš staří a příliš slabí na to, aby odešli, nebo nemají nikoho, kdo by je vzal sebou.

Jak můžete v klidu sledovat "Chcete být milionářem?" a přitom ignorovat skutečnost, že dvě letové hodiny východně od "zóny setkání" na Friedrichstrasse prší na lidi rakety. Jak to všechno jde dohromady?

Ano, empatie je dobrá věc. V Německu to ale není šampionka.

Zdroj v němčině: ZDE

1
Vytisknout
3497

Diskuse

Obsah vydání | 23. 3. 2023