22. 3. 2023 / Daniel Veselý
V těchto dnech si připomínáme 20. výročí od vypuknutí nevyprovokované angloamerické agrese do Iráku, jež je z hlediska mezinárodního práva „největším mezinárodním zločinem obsahujícím veškeré zlo, které rozpoutá“, jelikož postrádala mandát Rady bezpečnosti OSN. Mezinárodní právo nezohledňuje, zda v napadené zemi drží moc autoritář nebo demokrat. Nadto vazby mezi Saddámem Husajnem a CIA sahají patrně až do roku 1959. Bílý dům Husajna oficiálně podporoval od roku 1982 až do doby, než provedl svou osudovou chybu: invazi do Kuvajtu.
Angloamerický vpád do Iráku akcelerovaný do nebe volajícími lžemi mediálních a politických náhončích ideologicky vycházel z neokonzervativní iniciativy Projekt pro nové americké století (PNAC), jejímž cílem bylo udržet americkou dominanci nad světem, a to i za cenu nezákonného nasazení vojenské síly. Tato invaze byla podle mého mínění posledním hřebem do rakve mezinárodního práva – či „řádu založeného na pravidlech“ chcete-li, platícího pro všechny země světa vyjma USA.
V jejím důsledku bylo přímo usmrceno 186 až 209 tisíc iráckých civilistů. Několikanásobek (!) tohoto děsivého počtu zahynul v důsledku válkou zničené infrastruktury, nemocí, nedostatku zdravotní péče, přístupu k pitné vodě apod., jak dokládá projekt Cost of War vypracovaný týmem více než pěti desítek badatelů, právních expertů, lidskoprávních pracovníků a lékařů pod hlavičkou Brownovy univerzity.
Samotná agrese vygenerovala sedminásobný nárůst smrtících džihádistických útoků ročně po celém světě, což ve své analýze s názvem The Iraq Effect důkladně rozebírají bezpečnostní experti Peter Bergen a Paul Cruickshank. Tisíce lidských životů bylo zmařeno, nepočítaje v to dva globální džihádistické hotspoty: Irák a Afghánistán. Kolaps irácké společnosti jdoucí ruku v ruce se stupidními nařízeními americké okupační správy zasel sémě sektářského konfliktu, který nejenže generoval desítky tisíc mrtvých, ale i v negativním slova smyslu inspiroval sektářskou řež v sousední Sýrii. Angloamerická operace s orwellovským titulem Trvalá svoboda vedla k vytvoření genocidního kultu Daeše, jak připustil i prezident Barack Obama, podle jehož soudu šlo o „neúmyslný důsledek“ invaze jeho nepopulárního předchůdce. Irák se dodnes potýká s důsledky války, včetně politické nestability, sektářského násilí a problémů v ekonomice.
Tragickým symbolem zločinného vpádu se vedle dalších zvěrstev staly dvě bitvy o město Fallúdža, kde okupanti podle extenzivních poznatků novináře Dahra Jamaila usmrtili pět tisíc obyvatel: americká armáda bombardovala celé obytné čtvrti – kde zůstalo uvězněno 30 až 50 tisíc civilistů – a to jak konvenční municí, tak napalmem, municí s ochuzeným uranem či bílým fosforem. Mariňáci srovnali se zemí tisíce budov, nelegálně zablokovali přístup inspektorů Červeného půlměsíce do města a podle výpovědi zvláštního zpravodaje při OSN použili hlad a nedostatek vody jako válečnou zbraň proti civilnímu obyvatelstvu. Dahr Jamail později uvedl, že použití stovek tun munice z ochuzeného uranu nejen ve Fallúdži, ale i jinde v Iráku způsobilo strmý nárůst vrozených vad, onkologických onemocnění a dalších chorob. O to cyničtější je skutečnost, že Pentagon hodlá pojmenovat jednu ze svých válečných lodí Fallúdža.
Podívejme se, jak se s tímto tragickým výročím, potažmo s (prozatím) nejhorším zločinem nového milénia poprala tuzemská mediální obec, jež se až na vzácné výjimky nedokázala poučit z gargantuovské blamáže západních sdělovacích prostředků v předvečer iráckého tažení.
Komentátor Hospodářských novin Ondřej Houska se ve svém textu zveřejněném na webu ČRo Plus snaží cynicky ospravedlnit lži o iráckých zbraních hromadného ničení (WMD) tímto šalamounským tvrzením: „(Američané) se skutečně upřímně snažili zajistit své zemi bezpečnost – byli přesvědčeni, že irácký vládce Saddám Husajn má zbraně hromadného ničení, které by mohl buď použít proti Americe, nebo je předat teroristům.“ Ponechme stranou bizarní představu, že by Husajnův Irák zdevastovaný smrtícími americkými sankcemi mohl jakkoliv ohrožovat bezpečnost Spojených států nacházejících se tisíce mil od Mezopotámie; Bush jr. a jeho komplicové opakovaně a vědomě lhali o neexistujících WMD, neboť americké zpravodajské služby svým šéfům důrazně oponovaly. A i kdyby Irák nakrásně tento smrtonosný arzenál vlastnil, neexistoval žádný legální ani legitimní důvod k jeho napadení.
Z krátké reportáže České televize věnované 20. výročí irácké agrese jsme se mohli dozvědět, že první týden invaze skončil jednoznačným úspěchem (sic). Angloameričtí okupanti přitom iráckou infrastrukturu devastovali od samého začátku, jak jsme ostatně mohli sledovat v přímém přenosu – nadto interventi jen od zahájení invaze 20. března do konce tohoto měsíce podle organizace Iraq Body Count (IBC) usmrtili 3986 civilistů. Jedná se však dozajista o podhodnocený údaj, jelikož IBC nedokáže postihnout veškerá násilná úmrtí civilistů, o čemž se můžeme dočíst i na webových stránkách této organizace. Pro srovnání: UNOCHA za téměř 13 měsíců trvající ruské agrese na Ukrajině zdokumentovala zhruba 8314 civilních úmrtí, přičemž se i v tomto případě jedná o podhodnocený údaj. A já si tedy kladu tuto znepokojující otázku: do jaké míry se liší povrchní reportování ČT o výročí irácké invaze od referování ruských mediálních šíbrů o kremelské agresi?
Vpravdě idiotsky se ke smutnému výročí vyjádřil domnělý expert na Spojené státy Daniel Anýž, který na webu aktualne.cz dokázal vypotit tuto logiku postrádající konstrukci: „Brutální diktátor Saddám Husajn si o ni (invazi) do značné míry sám řekl, když vyprovokoval Spojené státy svými šílenými hrátkami ohledně zbraní hromadného ničení.“ Proboha, jak mohl nebohý tyran provokovat USA neexistujícími zbraněmi hromadného ničení, ptám s nelíčenou naivitou v hlase?
Diskuse