Pokrytectví: Kolik z těch, kteří volali po Putinově zatčení, se podílelo na nezákonné invazi do Iráku?

21. 3. 2023

čas čtení 7 minut
 

Gordon Brown, Condoleezza Riceová a Alastair Campbell jsou za nelegální válku zodpovědní stejně jako „přisluhovači“ ruského vůdce, které odsuzují

Jde to za hranice pokrytectví. Je to útok na paměť. Gordon Brown, vyzývající k vytvoření zvláštního tribunálu k potrestání ruské vlády, správně uvádí, že akt agrese – invaze do jiného národa – byl norimberským tribunálem identifikován jako „nejvyšší mezinárodní zločin“. Je to, napsal v Guardianu, nejen Vladimir Putin, kdo by měl být stíhán, ale také jeho „nohsledi“. Patří mezi ně členové ruské a možná i běloruské národní bezpečnostní rady a řada politických a vojenských vůdců. Všichni by měli být pohnáni k odpovědnosti za tuto „zjevně nezákonnou válku“, napsal na svých webových stránkách, upozorňuje George Monbiot a pokračuje:

Condoleezza Riceová, která byla poradkyní George W. Bushe pro národní bezpečnost, byla na Fox News dotázána na ruskou agresi, „když napadnete suverénní národ, je to válečný zločin? Odpověděla: "Je to jistě proti všem zásadám mezinárodního práva a mezinárodního řádu."

Brown a Riceová mají o Rusku pravdu. Její vláda se při invazi na Ukrajinu jasně dopustila zločinu agrese, zločinu, na kterém, jak zdůrazňuje Brown, jsou spoluviníky její vysocí představitelé. Totéž platí pro vlády USA a Spojeného království, které dnes před 20 lety napadly Irák. Mezi nejvýznamnější pachatele patřili Riceová a Brown.

 
Sedmý norimberský princip, který Brown cituje ve výzvě k ruskému stíhání, poukazuje na to, že „spoluúčast“ na útočné válce „je zločinem podle mezinárodního práva“. Oba tito činitelé by se jednoznačně kvalifikovali jako spolupachatelé. Riceová byla jedním z architektů války. Brown, jako člen vlády, byl součástí toho rozhodnutí. Jako tehdejší britský ministr financí platil tu válku.

Nikdo nemůže věrohodně popřít, že invaze do Iráku splňuje norimberskou definici. Chilcotovo vyšetřování, jehož podmínky stanovil Brown, když byl premiérem, mělo zakázáno vyslovit se k otázce zákonnosti války. Dospělo však k závěru, že „Velká Británie se rozhodla připojit k invazi do Iráku dříve, než byly vyčerpány mírové možnosti odzbrojení. Vojenská akce v té době nebyla poslední možností." Jinými slovy, nesplnila kritéria charty OSN pro legální válčení. Bývalý zákonodárce lord Steyn došel ke stejnému závěru: „Vzhledem k tomu, že neexistovala druhá rezoluce OSN povolující invazi, byla nezákonná“. Bývalý hlavní soudce lord Bingham označil válku v Iráku za „vážné porušení mezinárodního práva“. Nizozemské vyšetřování vedené bývalým soudcem Nejvyššího soudu zjistilo, že invaze neměla „žádný pevný mandát v mezinárodním právu“.

Útočníci se ze všech sil snažili eliminovat mírové alternativy. Saddám Husajn se zoufale snažil vyjednávat, nakonec nabídl vše, co vlády USA a Spojeného království řekly, že chtějí, ale odstrčily nabízenou  rukou a pak nám o tom lhali. Když OSN hledala diplomatická řešení, američtí představitelé  tato jednání sabotovali.

Když šéf Organizace pro zákaz chemických zbraní José Bustani nabídl vyřešení slepé uličky ohledně inspekcí zbraní v Iráku, americká vláda ho nezákonně sesadila. První vládou, která podpořila jeho vyhození, byla vláda Spojeného království.

Vláda, ve které byl Brown kancléřem, byla opakovaně varována, že její plánovaná invaze bude nezákonná. Rok před válkou tehdejší ministr zahraničí Jack Straw vysvětlil, že má-li být válka legální, „i) musí dojít k ozbrojenému útoku na stát nebo takový útok musí bezprostředně hrozit; ii) Použití síly musí být nezbytné a jiné prostředky k odvrácení/odvrácení útoku musí být nedostupné; iii) Činy v sebeobraně musí být přiměřené a přísně omezeny na cíl zastavení útoku.“ 

Žádná z těchto podmínek nebyla. Britské ministerstvo zahraničí podle své zástupkyně právního poradce Elizabeth Wilmshurst soustavně varovalo, že invaze by byla nezákonná bez nové rezoluce OSN. Vysvětlila, že „nezákonné použití síly takového rozsahu se rovná zločinu agrese“. Memorandum úřadu vlády varovalo: „Bylo by zapotřebí právního zdůvodnění invaze. Na základě analýz právníků v současné době žádné neexistuje."

Pokud jde o „analýzu právníků“, tehdejší generální prokurátor Lord Goldsmith varoval, že existují pouze tři způsoby, jak lze invazi právně ospravedlnit. Jednalo se o „sebeobranu, humanitární intervenci nebo povolení RB OSN. První a druhý nemohou být v tomto případě základem.“ Vládě se nepodařilo získat povolení Rady bezpečnosti OSN. Lord Goldsmith při Chilcotově vyšetřování Chilcota svědčil, že poté, co dal doporučení, které Tony Blair nechtěl slyšet, se premiér přestal ptát. Těsně před válkou, ačkoli se fakta nezměnila, Goldsmith změnil názor.

Existuje další způsob, jak říci „zločin agrese“: akt masové vraždy. Invaze do Iráku zabila statisíce lidí. Nemůžeme být přesnější, protože invazní síly odmítly změřit rozsah toho masakru. Ale téměř jistě je to dosud největší zločin proti lidskosti v tomto století. Blair, Brown, Bush a Rice jsou vinni ze „zjevně nezákonné války“ stejně jako Putin a jeho blízcí poradci.

Kdo bude stíhán, je však otázkou spravedlnosti vítězů. Například do doby, než minulý týden vydal zatykač na další obvinění Putina a jedné jeho úřednice, bylo před mezinárodním trestním soudem vedeno 31 případů. Každý z obviněných v těchto případech je Afričan. Je tomu tak proto, že Afrika je jediným kontinentem, kde došlo ke zločinům proti lidskosti? Ne. je to proto, že Afričané obvinění z těchto zločinů nepožívají politické ochrany, která je poskytována západním vůdcům, kteří páchají ještě větší zvěrstva.

Místo toho, aby čelili spravedlnosti, chodí vrazi mezi námi, jsou respektováni, uctíváni, považováni za významné státníky, na které se média a vlády obracejí o radu. Brown může vystupovat jako vznešený lidumil. Alastair Campbell, který dohlížel na sestavení "pochybného spisu", jenž poskytl falešný důvod k válce, a je tedy stejně spoluvinný jako kterýkoli z Putinových "přisluhovačů", byl důkladně očištěn: jinými slovy, rehabilitován, stejně jako jiné pochmurné politické postavy, televizí. Nyní se s ním zachází jako s jakýmsi národním strýčkem pro útěchu lidem frustrovaným nejvážnějšími dnešními politickými problémy.

K žádnému zúčtování nedošlo a ani nedojde. Tento největší zločin byl tak důkladně vyzmizíkován, že se jeho pachatelé mohou sami pdnes prohlašovat  anděly pomsty za cizí zvěrstva.




Podrobnosti v angličtině ZDE

1
Vytisknout
4038

Diskuse

Obsah vydání | 23. 3. 2023